Rozsudek ve věci Pressetext. Předběžnou otázku v případu, který se stal základem pro pozdější legislativní úpravu, předložil Soudnímu dvoru Evropské unie rakouský Bundesvergabeamt (Spolkový úřad pro zadávání zakázek). Spor, jehož okolnosti byly důvodem podání žádosti o rozhodnutí unijního soudu, byl veden mezi Rakouskou republikou a tiskovou agenturou Austria Presse Agentur na straně jedné, a tiskovou agenturou Pressetext Nachrichtenagentur GmbH na straně druhé. Druhá jmenovaná agentura v původním sporu napadala některá ujednání mezi Rakouskou republikou a Austria Presse Agentur, kterými tyto smluvní strany měnily závazek vzniknuvší na základě smlouvy z roku 1994. Provedených změn bylo hned několik - šlo například o prodloužení vzdání se práva výpovědi ze strany zadavatele, úpravu původně sjednané valorizační doložky dle nového indexu, nebo přepočet sjednaných odměn vyplácených agentuře z rakouských šilinků na euro. Změna byla provedena rovněž v osobě dodavatele. Agentura Pressetext postup zadavatele označila za „de facto zadávání“,19 a považovala jej za nepřípustný. Soudní dvůr Evropské unie shrnul žádost o posouzení předloženou rakouským úřadem jako tázající se „za jakých podmínek mohou být změny stávající smlouvy mezi zadavatelem a poskytovatelem služeb považovány za změny, které představují nové zadání veřejné zakázky na služby ve smyslu směrnice 92/50.“20 Je však nutné poznamenat, že plné znění otázek položených rakouským orgánem bylo zformulováno velmi precizně.21 Některé konkrétní odpovědi Soudního dvora ve zkoumaném případu budou zohledněny v dalších částech práce v rámci rozboru účinné právní úpravy. Význam rozsudku tkví především v tom, že v něm Soudní dvůr kromě odpovědí na předložené otázky vymezil i obecná pravidla pro posuzování změny provedené ve smlouvě na veřejnou zakázku. Změny rozdělil v duchu předcházející judikatury na podstatné, které jsou obecně nepřípustné, a nepodstatné, jejichž provedení lze obecně
Rozsudek ve věci Pressetext. Oba výše uvedené rozsudky se promítly do přelomového rozhodnutí Soudního dvora, kterým je rozsudek ve věci Pressetext41, ve kterém SDEU položil základy dnes účinné právní úpravy změn závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku. V bodech 34 až 37 tohoto rozsudku Soudní dvůr nejprve poukázal na výše zmíněný princip obsažený v rozsudku Komise v. Francie a následně vymezil tři druhy změn, které je ve světle tohoto principu třeba považovat podstatné a tím pádem představující nové zadání veřejné zakázky. V prvním případě jde o změny měnící podmínky veřejné zakázky tak, že pokud by byly ve změněné podobě obsažené již v původním postupu při zadávání, umožnily by připuštění více dodavatelů, než byli původně připuštěni nebo by umožnily výběr jiné nabídky, než byla původně vybrána.42 Druhým typem podstatných změn jsou změny značně rozšiřující zakázku o plnění, které nebyla původně předpokládána.43 Třetím případem jsou změny měnící hospodářskou rovnováhu ve prospěch vybraného dodavatele způsobem, který nebyl v původních podmínkách zakázky předpokládán.44 Zejména první z uvedených pravidel je reflexí názoru vysloveného ve stanovisku generální advokátky Soudního dvora Xxxxxxx Xxxxxx v této věci, když ta uvádí: „Podstatnou změnu je třeba předpokládat vždy zejména tehdy, když nelze vyloučit, že jiným poskytovatelům služeb bylo původními, méně výhodnými podmínkami zabráněno v ucházení se o veřejnou zakázku nebo že by měli vzhledem k novým smluvním podmínkám nyní zájem ucházet se o veřejnou zakázku nebo že nabídka svého času neúspěšného uchazeče by mohla být vzhledem k novým podmínkám smlouvy úspěšná.“45