Smlouva o dopravě. Směrnice vyjímá z aplikace článků 4 až 6 a 7 odst. 1 „smlouvy o poskytování přepravních služeb“. Zákonodárce toto ustanovení přenesl tak, že užil pojmu „smlouva o dopravě“ (§ 54 písm. g) OZ, § 1759 písm. f) Návrhu OZ). SDEU se příslušným ustanovením Směrnice zabýval v kauze EasyCar, kde rozhodl, že do tohoto pojmu je nutno zahrnout i nájem dopravního prostředku bez řidiče. SDEU uvádí, že ve Směrnici úmyslně není použito termínu, kterým je v jednotlivých členských státech často označován konkrétní smluvní typ (smlouva o přepravě), což umožňuje zahrnout i smlouvy, které nezahrnují přepravu zákazníka, ale pouze směřují k tomu, aby mu byla přeprava umožněna.44 Takto široce je třeba vykládat i výjimku upravenou v OZ a Návrhu OZ. Vznikají pochybnosti, zda díky užitému pojmu nebude odpovídat za škodu podle § 427 OZ v případě nájmu dopravního prostředku různá osoba, pouze v závislosti na tom, zda k uzavření takové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku či jiným způsobem. V prvním případě jsou aplikovatelná ustanovení OZ týkajících se smluv na dálku, tedy i § 54. Taková smlouva ve světle cit. rozhodnutí SDEU spadá do smluv o dopravě a odpovědný by měl být pronajímatel podle § 427 odst. 1 OZ. V opačném případě by zde byla odpovědnost nájemce podle § 427 odst. 2 OZ.45 Domnívám se, že splnění znaků smlouvy o dopravě podle § 54 OZ má vliv pouze na aplikovatelnost tam vyjmenovaných ustanovení a nikterak se nedotýká případné odpovědnosti za škodu. Stejný problém by mohl vzniknout i při výkladu § 2869 a násl. Návrhu OZ, které upravují škodu z provozu dopravních prostředků: „Kdo provozuje dopravu …“ (§ 2869 odst. 1). Zde lze pouze zopakovat výše uvedené.
