Spoluvlastnictví. Družstevní podíl může být ve spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví družstevního podílu se v takovém případě řídí obecnými ustanoveními OZ o spoluvlastnictví. Správu družstevního podílu ve spoluvlastnictví vykonávají spoluvlastníci prostřednictvím správce, kterým je jeden ze spoluvlastníků. Rozhodování o nakládání s družstevním podílem se řídí rozhodnutím většiny spoluvlastníků.
Spoluvlastnictví. Je pro toto pojištění skutečnost, že jednu věc vlastní dva nebo více vlastníků. Spoluvlastnictví pro toto pojištění není společné jmění manželů.
Spoluvlastnictví. NOZ se zabývá spoluvlastnictvím v § 1114 a následujících. Jedná se o společné vlastnické právo k společné věci a k vlastnickým právům. Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Spoluvlastníku náleží vyúčtování i podíl z užitků ze společné věci. Základní formou spoluvlastnického vztahu je podílové spoluvlastnictví a důležitým pojmem ve spoluvlastnictví je podíl (§ 1121 NOZ). Spoluvlastnictví rozlišuje spoluvlastnictví podílové a bezpodílové.
Spoluvlastnictví. Není-li dohodnuto jinak: - každý ze spoluvlastníků je oprávněn bezplatně používat společně vlastněné výsledky pro nekomerční výzkumné a vzdělávací aktivity bez předchozího souhlasu ostatních spoluvlastníků; - každý ze spoluvlastníků je oprávněn komerčně využívat společně vlastněné výsledky , pokud jsou ostatní spoluvlastníci o úmyslu zahájit komerční využívání společného výsledku informováni alespoň 45 kalendářních dnů předem a je jim poskytnuta přiměřená náhrada; spoluvlastníci za tím účelem uzavřou smlouvu o využívání společného výsledku, ve které zejména sjednají způsob, jakým bude dělen dosažený zisk a příp. další pravidla komerčního využívání spoluvlastněného výsledku; - každý ze spoluvlastníků je oprávněn samostatně jednat se třetími stranami o poskytnutí výsledku k využití, zejm. o uzavření licenčních smluv; licenční smlouvy uzavírají se třetí stranou všichni spoluvlastníci a dosažený zisk bude mezi spoluvlastníky dělen v poměru dle výše jejich spoluvlastnických podílů k výsledku, nedohodnou-li se spoluvlastníci jinak.
Spoluvlastnictví. O spoluvlastnictví se hovoří tehdy, jestliže určitý předmět náleží více než jedné osobě. Věc může být obecně ve spoluvlastnictví více vlastníků, tzn. že věc, k níž existuje vlastnické právo, může patřit i více subjektům společně, a to i bez toho, aby byla mezi ně rozdělena. V těchto případech se jedná o spoluvlastnictví, přičemž se všichni spoluvlastníci pokládají za jediného vlastníka společné věci. Spoluvlastnické právo stejně jako právo vlastnické patří mezi věcná práva, má také absolutní charakter a předmětem je věc v právním smyslu, případně byt či nebytové prostory. Rozlišuje se několik druhů spoluvlastnictví - spoluvlastnictví podílové a bezpodílo- vé. Spoluvlastnictví podílové lze dále dělit na ideální, reálné a kombinované. Nutno po- dotknout, že v současnosti čistě reálné podílové spoluvlastnictví občanský zákoník nezná. Za kombinované podílové spoluvlastnictví lze považovat bytové spoluvlastnictví51, jedná se o kombinací reálného spoluvlastnictví k určité části budovy (bytu nebo nebytovému pro- storu) a ideálního podílového spoluvlastnictví společných částí budovy. Rozdíl mezi podílovým a bezpodílovým spoluvlastnictvím spočívá ve vyjádření podílu; ten je nejčastěji zlomkem, příp. procenty určen pouze u spoluvlastnictví podílové- ho. Oproti situaci, kdy každému z bezpodílových spoluvlastníků přísluší vlastnické právo k věci celé, když je současně omezeno vlastnickým právem dalšího bezpodílového spolu- vlastníka věci.
Spoluvlastnictví. NOZ se zabývá spoluvlastnictvím v § 1114 a následujících. Jedná se o společné vlastnické právo k společné věci a k vlastnickým právům. Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Spoluvlastníku náleží vyúčtování i podíl z užitků ze společné věci. Základní formou spoluvlastnického vztahu je podílové spoluvlastnictví a důležitým pojmem ve spoluvlastnictví je podíl (§ 1121 NOZ). Spoluvlastnictví rozlišuje spoluvlastnictví podílové a bezpodílové. Podílové spoluvlastnictví Stranám podílového spoluvlastnictví připadají práva i povinnosti vždy k celé věci (pozemku, budově, jednotce), jejich práva jsou společná a nerozdílná. Nejedná se tedy o vlastnictví jen k nějaké její části, jež odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům. Taková forma spoluvlastnictví platí v případě, že si strany samostatnou dohodou rozsah užívání věci nijak neupravili. Je-li smluvně upraven, podíl vystupuje jako míra účasti na právech a povinnostech spoluvlastníků vůči sobě i ve vztahu k třetím osobám ohledně společné věci. Ideální podíl bývá vyjádřen zlomkem a ten je uveden na listu vlastnictví příslušné nemovitosti.17 Bezpodílové spoluvlastnictví Občanský zákoník do r. 1998 upravoval pojem bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Forma bezpodílového spoluvlastnictví byla možná pouze mezi manželi. Pojem bezpodílové vlastnictví byl později nahrazen pojmem společné jmění manželů (SJM). Lze říci, že věc, která je předmětem společného jmění, je v takovém spoluvlastnictví manželů, ve kterém nejsou podíly určeny. Do spoluvlastnictví připadly všechny věci, které některý z manželů nabyl za trvání manželství. Do SJM nespadaly všechny věci, výjimku tvořily ty věci, které získal jeden z manželů např. dědictvím nebo darem, nebo je nabyl jen za majetek náležející přímo do zúženého vlastnictví, popřípadě jen jednomu z manželů vznikl nárok na vydání věci v rámci restituce.