Spravedlnost. Je-li řeč o rozhodování, není možné opomenout zmínit spravedlnost. Xxxxxxxxxxx považoval spravedlnost za ctnost. „Spravedlnost nazýváme ctností společenského života, jíž se všechny ostatní ctnosti musí říditi“. [19] Co se ovšem týče vymezení termínu, volí i Xxxxxxxxxxx různé přístupy. Spravedlnost nevidí jako jasně definovatelnou věc. Prohlašuje, že spravedlnost je podstatnou složkou lidského soužití a cílem spravedlivého a ctnostného člověka je usilování o obecné dobro. Z tohoto pohledu lze považovat spravedlnost za spíše individuální. Přitom však o tom, co je spravedlivé rozhoduje právo. Spravedlnost pak přichází z rukou nadřazeného orgánu. V běžné společnosti by měla na spravedlnost dohlížet ústava, která „musí býti stavěna na myšlence práva a spravedlnosti“. [19] Na spravedlnost není ani dnes pohlíženo jednotně. Myšlenka obecného dobra často přetrvává, objevují se mnohé další vysvětlení termínu, například respektování svobody volby, rovnost přístupu aj. Je zřejmé, že užívání termínu spravedlnost představuje ožehavou záležitost. V souvislosti s rozhodovacím procesem bude proto spravedlnost vyjadřována vhodnějším termínem – objektivita. Objektivní přístup je přístup nezaujatý, nestranný a průkazný. V rámci rozhodovacího procesu by měl objektivitu zajišťovat jak skutečný rozhodovatel, tak statutární rozhodovatel. V kompetencích skutečného rozhodovatele je s ohledem na pravidla, kritéria a získané informace posoudit, zda dospěl ke správnému rozhodnutí. Na statutárním rozhodovateli pak leží zodpovědnost za určité rozhodnutí, proto by měl rozhodnutí zvážit a zhodnotit, zda je skutečné správné a objektivní. Nejde ovšem pouze o rozhodnutí samotné. Jedná se také o veškeré kroky, jež byly v rámci tvorby rozhodnutí podniknuty. O objektivitě tak lze hovořit již při samotném sběru informací, kde je nutné ve všech případech přistupovat ke sběru ve všech případech stejným způsobem. Nedostatek nebo naopak nadbytek informací v porovnání s ostatními variantami rozhodnutí může způsobit zkreslení pohledu. Neméně důležité je správné stanovení kritérií, dle kterých jsou jednotlivé varianty posuzovány. Zásadní vliv na rozhodovací proces tak může mít podoba kladených dotazů. Z psychologického hlediska může tázanou osobu ovlivnit záporně položená otázka, stejně jako otázky nejasné či celkově špatně strukturovaný dotazník. Opověď v takových případech nemusí být relevantní. Za objektivní jednání pak lze v souvislosti s rozhodovacím procesem považovat takové jednání, které bude v...
Spravedlnost. Spravedlnost vyžaduje řádné vyvážení konkurenčních zájmů. Střet zájmů znamená, že je u člena nepříznivě ovlivněna jeho schopnost poskytnout svým zákazníkům nezávislé a objektivní služby nebo může být ovlivněna jeho věrnost, popř. jeho zájem má přednost před zájmy jeho klienta. Střet zájmů může vzniknout mezi členem a jeho klientem nebo mezi dvěma nebo více klienty nebo potenciálními klienty. Veškeré tyto střety zájmů musí být členem řešeny otevřeně a okamžitě. Člen zabrání konfliktům zájmů tak, že nepůsobí nebo nekoná ve věci, ve které dochází ke konfliktu zájmů nebo je pravděpodobné, že se o střet zájmů jedná. Člen je povinen neodkladně poskytnout klientovi úplné a upřímné informace o existenci konfliktu nebo možného konfliktu jeho samotného nebo jeho klienta, a to s cílem umožnit mu učinit informované rozhodnutí. Všechna opatření při řešení střetu zájmů musí člen u svého klienta písemně potvrdit. Patří sem jakákoli dohoda, ve které klient souhlasí, že člen nebo pověřená osoba, která poskytuje služby nebo se účastní jednání, může ve své činnosti dále pokračovat.