Stručná charakteristika Lisabonské smlouvy Vzorová ustanovení

Stručná charakteristika Lisabonské smlouvy. Jelikož se téma této práce zabývá vývojem SZBP po Lisabonské smlouvě, je podle mě vhodné stručně tuto smlouvu připomenout a následně se věnovat již jen oblasti SZBP. Po odmítnutí Smlouvy o Ústavě pro Evropu trvalo rok a půl dlouhé období reflexe, během kterého byl přehodnocován reformní proces. Během německého předsednictví přijaly členské státy Berlínskou deklaraci, která měla stvrdit odhodlání dohodnout se na nové reformní smlouvě. V červenci 2007 přišla mezivládní konference s návrhem Lisabonské smlouvy. Návrh obsahoval velkou část textu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, který byl vtělen do textu stávajících smluv. Při prvním komplexním porovnání obou textů vyšlo dokonce najevo, že se shodují z 96%.35 Lisabonská smlouva byla podepsána v prosinci 2007 a v platnost vstoupila 1. prosince 2009. LS zrušila dosavadní strukturu tří pilířů, EU získala právní subjektivitu a stala se nástupkyní Evropského (exhospodářského) společenství.36 Z textu byla vyňata Listina základních práv. Došlo také k několika spíše formálním změnám. Bylo upuštěno od názvu ústava, stejně jako od označení evropský zákon a evropský rámcový zákon. V textu smlouvy nenajdeme ani označení ministr zahraničních věcí nebo výslovnou úpravu přednosti práva EU. Nejsou v ní upraveny ani symboly, i když se nadále používají. Právě tyto spíše kosmetické změny jsou Lisabonské smlouvě vytýkány a přiznala je i řada evropských politiků. Zde bych uvedla výrok Xxxxxxxx Xxxxxxxx x´Xxxxxxxx, který podobnost potvrdil, když řekl: "Nová evropská smlouva je totéž, co odmítnutá ústava - jen formát se změnil, aby bylo možné vyhnout se referendům... Všechny institucionální návrhy ústavní smlouvy ... lze najít v kompletní podobě v Lisabonské smlouvě; jsou jen v jiném pořadí a vloženy do starých smluv."37 Přijetím Lisabonské smlouvy, stejně jako u smluv předchozích, mělo dojít k institucionální i hodnotové přestavbě Evropské unie. Jelikož se stále rostoucí členskou základnou je obtížnější efektivně rozhodovat a naplňovat cíle, které si Unie předsevzala, měla