Subjekty pracovního poměru Vzorová ustanovení

Subjekty pracovního poměru. Subjekty pracovního poměru jsou nositelé konkrétně určených subjektivních práv a povinností. Obecně lze říci, že účastníky pracovního poměru jsou vždy zaměstnanec (fyzická osoba) na straně jedné a zaměstnavatel (fyzická či právnická osoba) na straně druhé. Jak tedy zákon vymezuje osobu zaměstnance a zaměstnavatele? „Nezbytným předpokladem, aby se jakákoli osoba stala účastníkem pracovněprávních vztahů, je její právní subjektivita. Právní subjektivitou tedy rozumíme způsobilost mít práva a povinnosti“24. Má-li někdo pracovněprávní subjektivitu, neznamená to ještě, že je již subjektem pracovněprávního vztahu, ale znamená to možnost se jím stát. „Pracovněprávní subjektivitu tvoří čtyři, vzájemně se doplňující, základní vlastnosti subjektu“25. Je to souhrn vlastností, které jsou podmínkou možnosti být subjektem pracovněprávního vztahu. Je to tedy způsobilost: ▪ k právům a povinnostem v pracovněprávních vztazích – způsobilost mít práva povinnosti, ▪ k právním úkonům v pracovněprávních vztazích – způsobilost vlastním jednáním, které je v souladu s právem, působit vznik, změnu nebo zánik právních vztahů, ▪ k protiprávním úkonům – způsobilost nést odpovědnost za své jednání, které je v rozporu s právem, ▪ procesní způsobilost – způsobilost samostatně jednat před příslušným orgánem, který má pravomoc rozhodovat pracovněprávní spory. Pracovní poměr je spjat s osobou konkrétního zaměstnance. V době jeho trvání se nepřipouští jakákoliv změna tohoto subjektu, nelze ani, aby s plněním jeho povinností mu vypomáhaly jiné osoby. Kdo tedy může být zaměstnancem? Zaměstnanec je jedna ze základních smluvních stran individuálních pracovněprávních vztahů. Může to být každá fyzická osoba (člověk), která dosáhla věku 15 let a ukončila povinnou školní docházku.