Uzavření smlouvy mimo obchodní prostory. Uzavřením smlouvy mimo obchodní prostory se považují místa, která nejsou obvyklá k podnikání dodavatele nebo pokud dodavatel nemá žádné stálé místo k podnikání. 82 § 53 odst. 1 OZ 83 Xxxxx, T., Ochrana spotřebitele. 1. vydání, Praha: Aspi, a.s. 2005, ISBN 80-7357-064-5 s. 196 Jak uvádí Xxxxxx: „Občanský zákoník blíže nespecifikuje pojem „obvyklé prostory k podnikání“. Je však zřejmé, že se nemusí jednat pouze o místo podnikání fyzické osoby či sídlo právnické osoby. Prostorem k podnikání je ve své podstatě provozovna (§ 7 odst. 3 Obch.Z), tedy místo, kde je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Nezáleží na tom, zda provozovna má stálé místo, či nikoliv (např. pojízdná prodejna nebo stánek). Zda se jedná o obvyklé prostory k podnikání, je nutné zkoumat především z pohledu spotřebitele. K posouzení určitého místa jako obvyklého místa podnikání proto nestačí pouze, že je evidováno jako provozovna v živnostenském rejstříku, ale také že spotřebitel mohl na uvedeném místě očekávat podnikání daného druhu (např. prodej domácích potřeb v salonku restaurace).“84 Jedná se tedy o jakýkoliv vymezený prostor, ve kterém dodavatel nabízí své služby nebo produkty. Touto problematikou se zabývá nejen ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 57 OZ), ale i směrnice Rady 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Cílem této směrnice, jak již vyplývá z názvu, je ochrana spotřebitele před dodavateli při uzavírání smluv mimo obchodní prostory. Tato ochrana je vyvolána z důvodu, že v těchto případech jsou spotřebitelé vystavováni tlaku dodavatelů na výjimečnosti jejich nabídky. Spotřebitel v tomto případě nemá dostatek času na rozmyšlenou, ani možnost daný produkt porovnat s jinými. Obchodníci mají své naplánované, někdy opravdu důvěryhodné přesvědčovací techniky, kterým spotřebitel lehce podlehne a podepíše kupní smlouvu. Až doma po klidném uvážení zjistí, že nabídka, kterou přijali, není až tak skvělá, jak se domnívali. V tomto případě má spotřebitel možnost od smlouvy odstoupit v zákonné lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Pokud v této lhůtě nedošlo ke splnění dodávky zboží či služeb, může spotřebitel odstoupit od smlouvy bez udání důvodu a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. Stejně tak má dodavatel povinnost spotřebitele písemně upozornit na možnosti odstoupení od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy. Pokud tak dodavatel neučiní, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku.85 Po zrušení kupní smlouvy...
