Výpočet ECL. Banka počítá ECL na individuální a portfoliové bázi. V rámci individuálního přístupu se zvažují alespoň tři pravděpodobnostně vážené scénáře pro měření očekávaného výpadku peněžních toků, diskontované aproximací efektivní úrokové míry. Hotovostní schodek je rozdíl mezi peněžními toky splatnými účetní jednotce podle smlouvy a peněžními toky, jejichž inkaso účetní jednotka očekává. Mechanismus výpočtu ECL a jeho klíčové prvky jsou popsány níže: ◼ PD: pravděpodobnost selhání (Probability of Default) je odhad míry pravděpodobnosti, že v daném časovém horizontu dojde k selhání dlužníka. Jestliže úvěr nebyl již dříve odúčtován a je stále veden v portfoliu, může k selhání dojít v určité době během posuzovaného období. ◼ EAD: expozice při selhání (Exposure at Default) je odhad celkového objemu aktiv, která jsou vystavena riziku k datu případného budoucího selhání dlužníka; zahrnuje očekávané změny expozice po rozvahovém dni, včetně splátek jistiny a úroků, očekávaného čerpání stávajících úvěrů a naběhlých úroků z neinkasovaných plateb. ◼ LGD: ztráta při selhání (Loss Given Default) je odhad ztráty v případě, že dojde ve stanovené lhůtě k selhání dlužníka; vychází z rozdílu mezi peněžními toky splatnými podle smlouvy a peněžními toky, jejichž inkaso věřitel očekává, včetně peněžních toků z realizace všech kolaterálů. Obvykle se vyjadřuje jako procentuální podíl EAD. Zisky nebo ztráty ze snížení hodnoty se účtují a zveřejňují odděleně od běžných zisků nebo ztrát z modifikace, které se účtují jako úprava hrubé účetní hodnoty finančního aktiva. Mechanika metody ECL je shrnuta níže: • Stupeň 1: Dvanáctiměsíční očekávané úvěrové ztráty (12mECL) se rovnají části úvěrových ztrát očekávaných za celou dobu trvání finančního nástroje (LTECL), která odpovídá očekávaným úvěrovým ztrátám vzniklým v důsledku selhání, které by mohlo nastat během dvanácti měsíců od rozvahového dne. Banka výši opravných položek na 12mECL stanoví v závislosti na selháních, která očekává během 12 měsíců od rozvahového dne. Pravděpodobnost selhání během 12 měsíců se aplikuje na předpokládanou expozici EAD, vynásobí očekávanou ztrátovostí ze selhání (LGD) a diskontuje přibližným odhadem původní efektivní úrokové míry. • Stupeň 2: Jestliže se u úvěru za dobu od jeho prvotního zaúčtování významně zvýšilo úvěrové riziko, Banka vytvoří opravnou položku na LTECL. Pro LTECL vypočítané na portfoliové bázi je mechanismus výpočtu podobný jako výše, pouze odhad PD a LGD se provede za celou dobu trvání finančního...
Výpočet ECL. Výpočet ECL je významným odhadem, který zahrnuje sestavení metodiky výpočtu a datové nastavení. Podrobnosti o metodice výpočtu ECL jsou uvedeny v bodě 4. Následující složky mají hlavní dopad na výpočet ECL: definice selhání, významné zvýšení úvěrového rizika („SICR“), pravděpodobnost selhání („PD“), expozice v čase selhání („EAD“) a ztrátovost ze selhání („LGD“), jakož i makroekonomická data. Banka pravidelně kontroluje a ověřuje metodiky a jejich nastavení, aby se snížily rozdíly mezi očekávanými a skutečnými úvěrovými ztráty. Banka použila podpůrné vpřed hledící informace pro nastavení PD a LGD. Více podrobností je možné najít v části 3. K určení, zda došlo k významnému nárůstu úvěrového rizika, Banka porovnává riziko selhání k rozvahovému dni s rizikem selhání k datu prvotního zaúčtování. Hodnocení zohledňuje spíše relativní zvýšení úvěrového rizika než dosažení konkrétní úrovně úvěrového rizika k rozvahovému dni. Banka zohledňuje všechny informace rozumně dostupné bez zbytečných nákladů a úsilí a podpůrné vpřed hledící informace, které zahrnují řadu faktorů včetně behaviorálních aspektů konkrétních klientských a úvěrových portfolií. Banka identifikuje kvalitativní a kvantitativní indikátory zvýšení úvěrového rizika ještě před delikvencí, a to buď na úrovni jednotlivých nástrojů nebo na úrovni portfolia. Více podrobností je uvedeno v bodě 4.