XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo., op. cit., s. 88-89.
XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo., 1. vydání. Praha: Xxxxxxx Kluwer, 2019., s. 20. je pozůstalost předlužená, neúměrně zatížit.6 Jedná se o změnu oproti minulé české právní úpravě inspirované v sovětském Rusku, kdy platila konstrukce spočívající v tom, že dědic nese odpovědnost za dluhy zůstavitele jen do výše hodnoty, kterou dědictvím nabyl. Tato změna více chrání věřitele.7 Pokud v současné právní úpravě neuplatní dědicové v řízení o pozůstalosti institut tzv. výhradu soupisu, odpovídají za dluhy zůstavitele v plném rozsahu.8 V římském právu existoval obdobný institut na ochranu dědiců před předluženým dědictvím. Xxxxxx uvádí, že od dob císaře Xxxxxxxxxx byla dědici zajišťována ochrana tzv. „dobrodiním inventáře ručení obmezené“, které následně přijala i rakouská právní úprava.9 Dobrodiní či výhrada soupisu jsou instituty, které zajišťovaly (dobrodiní) či zajišťují (výhrada soupisu) určitou ochranu dědiců před principem univerzální sukcese a předluženou pozůstalostí. Dědické právo lze chápat ve dvojím smyslu. Zaprvé jako dědické právo v objektivním smyslu, tj. jako souhrn všech právních norem upravující přechod majetkových práv a povinností po smrti člověka na jeho dědice.10 Funkcí objektivního dědického práva je zabezpečovat změnu v subjektech majetkových práv a povinností po smrti člověka.11 Ve druhém smyslu lze dědické právo chápat jako právo subjektivní, tj. právo dědice na pozůstalost či poměrný díl z ní.12 Dědické právo v subjektivním smyslu vzniká okamžikem smrti člověka, zůstavitele, kdy „napadá“ na dědice. Hovoří se o dědickém nápadu čili delaci.13 Xxxxx uvádí, že definice subjektivního dědického práva dle ustanovené § 1475 odst. 1 OZ není zcela přesná a bylo by lepší definovat dědické právo spíše jako titul k nabytí pozůstalosti nebo části z ní, neboť aby se někdo stal dědicem je třeba ještě deklaratorní rozhodnutí soudu, které představuje modus.14
XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo., 1. vydání. Praha: Xxxxxxx Kluwer ČR, 2019, s. 97. 55 Srov. zákon č. 89/2012 Sb., ustanovení § 1476.
XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část, op. cit., s. 182-183. 171 XXXXXXX, Xxxx et al. Občanský zákoník I. Obecná část (§1-654). 1. vydání. Praha: C. H. Xxxx, 2014. Velké komentáře, s. 1956.
XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část, op. cit., s. 182-183. 176 XXXXXXX, Xxxx et al, op. cit., s. 1956.
XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část, op. cit., s. 182-183. 178 XXXXXXX, Xxxx et al, op. cit., s. 1962. tuto právní fikci: „Zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.“ Podmínka nesmí být od počátku nemožná. Pokud nastane až následná nemožnost podmínky, poté platí, že podmínka rozvazovací má za následek trvalou účinnost právního jednání, a to od počátku. Podmínka odkládací poté neúčinnost právního jednání s konečnou platností.179 Zákaz počáteční nemožnosti podmínek je projevem zásady nemo ultra posse obligatur. Ustanovení § 548 odst. 1 věta druhá OZ stanoví: „Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.“ Pokud je tedy od počátku nemožná podmínka rozvazovací, nepřihlíží se k ní. Ustanovení o podmínce bude zdánlivé, dojde k analogii s ustanovením § 554 OZ. Na platnost či účinnost právního úkonu jako celku to nemá žádný vliv. Jednání, které je základem práv a povinností je nepodmíněné.180 Pokud je od počátku nemožná podmínka odkládací, bude dle právní teorie právní úkon neplatný jako celek.181 Xxxxxxxxx zdůrazňuje, že se v tomto případě neuplatní pravidlo o možnosti oddělit vadnou část právního jednání, a zbytek právního jednání považovat za bezvadný dle ustanovení § 576 OZ.182 V dědickém právu se setkáváme se speciální právní úpravou podmínek v rámci vedlejších doložek v závěti. Podmínka je totiž dle ustanovení § 1551 odst. 1 OZ jednou z vedlejších doložek v závěti. Dle znění ustanovení § 1551 odst. 2 OZ, pokud směřuje podmínka pouze ke zřejmému obtěžování dědice či odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Je tedy zdánlivá. Dále se nepřihlíží ani k podmínce, která zjevně odporuje veřejnému pořádku nebo je nesrozumitelná. Podmínky v závěti jsou dále speciálně rozvedeny v ustanovení § 1561 a násl. OZ.
XXXXXX, Xxx et al. Občanské právo hmotné. Svazek 4. Díl čtvrtý: Dědické právo., 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 188-189. Pokud by se přistoupilo na první způsob, tj. čistě jazykový výklad ustanovení § 2756 OZ, tak dědická smlouva odvážnou standardně nebude, neboť prospěch či neprospěch smluvního dědice je závislý na smrti zůstavitele, což je jistá událost. Otázka odvážnosti dědické smlouvy je stěžejní z hlediska aplikace některých právních ustanovení dle části čtvrté OZ. Dle ustanovení § 2757 OZ se na odvážné smlouvy nedají aplikovat ustanovení o neúměrném zkrácení (srov. ustanovení § 1793 a násl. OZ) ani ustanovení o změně okolností (srov. ustanovení §1764-1766 OZ).