Závěrem k zachování písemné formy Vzorová ustanovení

Závěrem k zachování písemné formy. Ustanovení § 562 odst. 1 NOZ nikde výslovně nestanovuje podmínku zachycení obsahu jednání v textové formě. Stojí tedy za zvážení, zda i např. nahrávaná videokonference nemůže být při extenzivním výkladu považována za něco, co splňuje podmínky ustanovení § 562 odst. 1 NOZ, a tedy je vlastně v písemné formě. Pro tento výklad by mohl hovořit fakt, že mezi elektronickým přenosem textu a audiovizuálního záznamu není žádných valných rozdílů, je zde zachována zvýšená důkazní funkce a velká míra jistoty o autenticitě. Na druhou stranu takový výklad působí až absurdně. Navíc prakticky stejné znění jako současný § 562 odst. 1 NOZ měl § 40 odst. 4 OZ, a přesto na nutnosti zachycení písmem panovala shoda jak v judikatuře, tak i mezi odbornou veřejností. Viz např.: „Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny.“95 či: „Pokud jde o vyjádření obsahu právního úkonu, je třeba požadavek písemné formy vykládat patrně tak, že obsahem právního úkonu musí být sdělení vyjádřené aspoň zčásti písmem, tj. znakovým systémem užívaným k vyjádření prostředků přirozeného jazyka, například abecedou. Může se patrně jednat o jakékoli písmo včetně například obrázkového písma nebo šifry (za předpokladu, že je srozumitelná adresátu právního úkonu), avšak denotátem těchto znaků musí být (v prvním řádu) sdělení z oblasti přirozeného jazyka (nikoli například pouhé výpočty, logické konstrukce, funkce apod.), a to takové, které vyvolává právní následky.“96 Rovněž i z gramatického výkladu termínu „písemná forma právního úkonu“ lze dovodit nutnost zachycení obsahu jednání do textu. Osobně se domnívám, že požadavek zachycení obsahu písmem k zachování písemné formy právního jednání je bez výslovného uvedení v textu zákona jednou z náležitostí písemné formy jednání. Co se týče hodnocení úpravy elektronických smluv jako celku v NOZ, nezbývá než konstatovat, že nový kodex není vždy zcela jednoznačný. Zejména ne zcela jasný vztah požadavku „určení jednající osoby“ dle § 562 odst. 1 NOZ a „jednoznačné ověření identity“ pro elektronický podpis by v budoucnosti mohl činit obtíže.