Úvod o novém občanském zákoníku. Úvahy o rekodifikaci občanského práva se objevily už v důvodové zprávě k zákonu č. 509/1991 Sb., nejrozsáhlejší novele OZ po roce 1989, avšak nepokračovalo se v nich z důvodu zániku federace.78 Systematicky se začalo na rekodifikaci pracovat od roku 2000 pod vedením tehdejšího ministra spravedlnosti Xxxxxxx Xxxxxxx. Zajímavé je, že do diskuze byly zapojeny i nevládní organizace a prostor byl dán i připomínkám z řad veřejnosti. Legislativní proces byl dokončen dne 2. března 2012, kdy došlo k vyhlášení NOZ ve Sbírce zákonů pod číslem 89/2012. Vzhledem k tomu, že byl NOZ mnohdy prezentován jako významný předěl od dědictví socialismu, bylo i číslo zákona spojováno s rokem 1989.79 NOZ čerpá v mnohém z návrhu nového občanského zákoníku z roku 1937, který měl v tehdejším Československu nahradit rakouský občanský zákoník Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (dále jen „ABGB“) vydaný v roce 1811. Dále NOZ vychází z právních řádů zemí, jako je Německo, Itálie, Španělsko nebo Québec. NOZ, který má velké množství příznivců i odpůrců, vyvolává vášně napříč společností. Zákonodárci proto navrhovali odložení účinnosti kodexu (navzdory legisvakanci v délce 1 roku a téměř 9 měsíců), což se nakonec nerealizovalo. Hlavní tvůrce NOZ, profesor Xxxxx Xxxxx, uvádí jako hlavní přednosti tohoto předpisu odstranění roztříštěnosti občanského práva, nahrazení absolutní neplatnosti relativní neplatností a orientaci naší země směrem k vyspělým demokratickým státům.80 78 XXXX, X. Rekodifikace soukromého práva za dveřmi (a přesto zahalena nejistotou). Právní rádce. 2012, č. 4, s. 28. 79 XXXXX, X. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vydání. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s. 5.
