Darování pro případ smrti. Dlužno dodat, že s bitcoiny může jejich vlastník samozřej- mě libovolně nakládat během svého života, a to např. pro- střednictvím darovací, kupní či směnné smlouvy. Stejně tak je možné, aby byl bitcoin předmětem smlouvy o da- rování pro případ smrti, kterou upravuje § 2063 a § 1594 odst. 2 o. z. U darování pro případ smrti musí být splněny předpoklady tohoto institutu tak, aby se neuplatnila fikce odkazu, kterou zákon konstruuje slovy „Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpra- vidla jako odkaz.“37 První ze tří podmínek, které vyloučí režim odkazu, je při- jetí daru obdarovaným ve smyslu akceptačního právního jednání, nikoliv fyzického převzetí předmětu daru.38 Druhou a klíčovou podmínkou odlišující darování mortis causa od odkazu je dárcovo výslovné vzdání se práva dar odvolat. O tomto musí být dárcem obdarovanému vydáno potvrzení, přičemž postačí prostá písemná forma. Výhodu darování pro případ smrti ve vztahu k bitcoinu lze spatřo- vat především v rychlosti nabytí vlastnického práva k před- mětu daru, neboť obdarovaný nemusí čekat na ukončení pozůstalostního řízení, ale vlastnické právo na něj přechází k okamžiku úmrtí zůstavitele.39 Další benefit lze spatřovat v tom, že se zůstavitelovo vlast- nictví bitcoinů nepromítne do pozůstalostního spisu, a zů- stavitel tak soukromý a veřejný klíč může uložit do notářské či advokátní úschovy s tím, že k vydání deponované listiny postačí předložení úmrtního listu zůstavitele a již účinné da- rovací smlouvy. Předmět daru totiž není aktivem pozůsta- losti, v pozůstalostním řízení není vůbec projednán, a není proto třeba zjišťovat jeho obvyklou cenu ke dni zůstavitelo- va úmrtí, ze které by byla následně určena odměna soudní- ho komisaře.
Darování pro případ smrti. JAKO ZPŮSOB ŘEŠENÍ DĚDICTVÍ ZA ŽIVOTA
Darování pro případ smrti. K zajímavému řešení naznačené životní situace může dojít pomocí dosud nikoliv příliš známého a využívaného institutu darování pro případ smrti ve smyslu ustanovení § 2063 občanského zákoníku. V rámci darování pro případ smrti dochází k uzavření darovací smlouvy za života dárce (inter vivos), nicméně k samotnému plnění dojde až po smrti dárce (mortis causa). Dárce je až do své smrti vlastníkem předmětu daru, omezen je pouze závazkem vyplývajícím z příslušné darovací smlouvy. Obdarovaný se stává vlastníkem předmětu daru až nejdříve okamžikem smrti dárce, neboť až smrtí dárce nabývá darovací smlouva účinnosti. Jde o darování závislé na podmínce, že obdarovaný přežije dárce, přičemž aby se jednalo o darování pro případ smrti (a nikoliv o odkaz), musí být kumulativně naplněny následující předpoklady: Dárce a obdarovaný uzavřenou písemnou darovací smlouvu (§ 2057 občanského zákoníku. Obdarovaný v darovací smlouvě vysloví svoji vůli dar přijmout. Dárce se výslovně vzdá práva dar odvolat, což bude vyplývat buď z darovací smlouvy anebo ze samostatné listiny, kterou dárce obdarovanému vydá.
Darování pro případ smrti. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2057.
Darování pro případ smrti. Cílem této kapitoly je představit, definovat, zkoumat a zařadit do historického kontextu právní institut darování pro případ smrti. Těžištěm kapitoly je právní úprava v současném českém právu a s ní související aktuální problematické právní otázky. Okrajově bude zmíněna i právní úprava v minulých občanských zákonících účinných na území našeho státu. Pro pochopení důvodu vzniku darování pro případ smrti, jakož i jeho smyslu a účelu, je nutné zprvu nastínit římskoprávní úpravu.