Ekologická daňová reforma. Druhým důležitým krokem je ekologická daňová reforma. Program, který už použila řada evropských zemí, promění poměry v ekonomice tak, aby bylo výhodnější investovat do čistých technologií. Přitom to stát ani podniky nestojí jedinou korunu. Princip reformy Stát odněkud musí brát peníze, ze kterých platí školy, veřejnou dopravu, národní parky, nemocnice nebo důchody. Ale protože daněmi v průmyslových zemích protéká asi čtvrtina až polovina hrubého domácího produktu343, má velký vliv na poměry v ekonomice nejen jejich velikost, nýbrž i konkrétní složení. Většina současných daní je uvalena na společenská pozitiva: majetek, zisk, práci nebo ve formě DPH na její výsledky; příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, které firma musí hradit za každého svého zaměstnance, prakticky účinkují jako daň z pracovního místa. V České republice odtud v roce 2007 pocházelo 78 % příjmů státu, krajů a obcí.344 Naopak negativa, například znečištění nebo čerpání přírodních zdrojů, jsou vesměs víceméně zdarma. Princip ekologické daňové reformy je elegantně banální. Stát sníží stávající daně, například odvody na sociální pojištění – a propad v příjmech hned pokryje novou zelenou daní s přesně stejným výnosem. Podniky a domácnosti tedy nadále platí stejné daně (a stát má stejné příjmy), jenomže z něčeho jiného. Empirický výzkum OECD potvrdil, že zelená reforma nesnižuje konkurenceschopnost ani v dílčích odvětvích.345
