Common use of Forma pracovní smlouvy Clause in Contracts

Forma pracovní smlouvy. Jak již bylo uvedeno, forma je jednou z náležitostí právního jednání. Ve vztahu k pracovní smlouvě zákonodárce v § 34 odst. 2 ZP stanovuje povinnost písemné formy pro toto dvoustranné právní jednání. Požadavek písemné formy na toto právní jednání je dán zájmem na právní jistotě jak smluvních stran, tak dalších subjektů pracovněprávních vztahů.76 Jak již plyne z předchozího výkladu, následkem nedodržení zákonem stanovené formy pro právní jednání, je jeho neplatnost. Zákoník práce však obsahuje k této obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku svou speciální úpravu, vztahující se k nedodržení formy právního jednání stanovené zákoníkem práce. Jak již bylo konstatováno výše, podle ustanovení § 20 ZP platí, že nebylo- li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Z uvedeného tak vyplývá, že nedodržení písemné formy ve vztahu k pracovní smlouvě má za následek neplatnost takového jednání, a to neplatnost relativní, když však tento nedostatek ve formě lze na základě ustanovení § 582 OZ zhojit, tedy původně ústní pracovní smlouvu převést do písemné formy, a to se zpětnou účinností, pokud jde o obsah samotné pracovní smlouvy.77 Neplatnosti se však lze dovolat pouze do okamžiku, než dojde k započetí s plněním, tedy ve vztahu k pracovní smlouvě do okamžiku, než zaměstnanec začne pro zaměstnavatele vykonávat

Forma pracovní smlouvy. Jak již bylo uvedeno, forma je jednou z náležitostí právního jednání. Ve vztahu k pracovní smlouvě zákonodárce Zákoník práce v § 34 stanovuje, že pracovní smlouva musí obsahovat uvedené základní (podstatné) náležitosti (viz dále) a musí být uzavřena písemně. V případě, že písemná forma pracovní smlouvy nebude dodržena, je taková smlouva neplatná, ledaže tato vada bude ve smyslu § 582 odst. 2 ZP stanovuje povinnost 1 občanského zákoníku dodatečně zhojena, tedy smlouva bude později písemně vyhotovena. Komentář k zákoníku práce (ve smyslu § 20 zákoníku práce) uvádí, že neplatnosti pracovní smlouvy, která nebyla uzavřena v předepsané formě, se nelze dovolat, jestliže již bylo započato s plněním (realizací vzájemných práv a povinností smluvních stran)83. Je nutné zmínit, že zaměstnavatel se v případě nevyhotovení pracovní smlouvy v písemné formy pro toto dvoustranné právní jednání. Požadavek písemné formy na toto právní jednání je dán zájmem na právní jistotě jak smluvních stranpodobě dopouští přestupku a vystavuje se riziku pokuty ve výši až deseti milionů korun, tak dalších subjektů pracovněprávních vztahů.76 Jak již plyne z předchozího výkladu, následkem nedodržení zákonem stanovené formy pro právní jednání, je jeho neplatnostkterá mu může být udělena orgánem inspekce práce84. Zákoník práce však obsahuje k této obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku svou speciální úpravupak písemnou formu vyžaduje i pro odstoupení od pracovní smlouvy, vztahující jinak se k nedodržení formy právního jednání stanovené zákoníkem práceněmu nepřihlíží. Jak již bylo konstatováno výše, podle ustanovení § 20 ZP platíV souvislosti s písemnou formou pracovní smlouvy je dále stanoveno, že nebylo- li právní jednání učiněno ve forměkaždá ze smluvních stran musí obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy85. Písemnou formou pracovní smlouvy, kterou vyžaduje tento zákonrespektive jejím nedodržením, a bylo-li již započato s plněnímse zabýval také Nejvyšší soud, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Z uvedeného tak vyplývákterý uvedl, že nedodržení „nedostatek písemné formy ve vztahu k pracovní smlouvě má za následek neplatnost takového jednánísmlouvy není důvodem její neplatnosti. Pro vznik pracovní smlouvy je totiž rozhodující, a to neplatnost relativnízda se účastníci shodli na jejím obsahu. K tomu může dojít jak písemně, když však tento nedostatek ve formě lze na základě ustanovení § 582 OZ zhojittak ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli jednající projevit, tedy původně ústní i konkludentně. Při tom není podstatné, zda k dohodě o jednotlivých náležitostech smlouvy došlo zároveň (v jediném okamžiku) nebo zda k dohodě o jednotlivých částech pracovní smlouvu převést do písemné formy, a to se zpětnou účinností, pokud jde o obsah samotné pracovní smlouvy.77 Neplatnosti se však lze dovolat pouze do smlouvy došlo postupně. Pracovní smlouva je totiž uzavřena (završena) v okamžiku, než dojde k započetí kdy se její účastníci shodli na celém jejím obsahu. Jestliže poté zaměstnanec v souladu s plněním, tedy ve vztahu k takto vzniklou pracovní smlouvě do okamžiku, než zaměstnanec smlouvou také začne pro zaměstnavatele vykonávatpracovat, vznikne pracovní poměr.“86

Forma pracovní smlouvy. Jak již bylo uvedeno, forma je jednou z náležitostí právního jednání. Ve vztahu k pracovní smlouvě zákonodárce Zákoník práce v ustanovení § 34 odst. 2 ZP stanovuje povinnost vyžaduje písemnou formu pracovní smlouvy. Tento požadavek považuji za zcela oprávněný, jelikož díky písemné smlouvě bude posílena právní jistota smluvních stran a předejde se tak pozdějším sporům ohledně dohodnutých práv a povinností. ,,Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Projevy účastníků nemusí být na téže listině.”95 Pro platné písemné uzavření smlouvy je nutné, aby byla pracovní smlouva podepsána oběma smluvními stranami nejpozději v den, který byl domluven jako den nástupu do práce. ,,Jakýkoli jiný pozdější okamžik vyhotovení písemné podoby dohodnutého obsahu pracovní smlouvy není již písemnou pracovní smlouvou v uvedeném slova smyslu, ale pouze písemným potvrzením obsahu pracovní smlouvy jinak sjednané.”96 Porušení povinnosti písemné formy pro toto dvoustranné právní jednání. Požadavek písemné formy na toto právní jednání je dán zájmem na právní jistotě jak smluvních stran, tak dalších subjektů pracovněprávních vztahů.76 Jak již plyne z předchozího výkladu, následkem nedodržení zákonem stanovené formy pro právní jednání, je jeho neplatnost. Zákoník práce však obsahuje k této obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku svou speciální úpravu, vztahující se k nedodržení formy právního jednání stanovené zákoníkem práce. Jak již bylo konstatováno výše, podle ustanovení § 20 ZP platí, že nebylo- li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Z uvedeného tak vyplývá, že nedodržení písemné formy ve vztahu k pracovní smlouvě smlouvy má za následek neplatnost takového jednánísmlouvy, a to ledaže dojde k jejímu dodatečnému sepsání.97 Dle většiny odborníků se jedná o neplatnost relativní, když však tento nedostatek ve formě lze na základě ustanovení § 582 OZ zhojitto znamená, tedy původně ústní že pokud neplatnost nenamítne osoba dotčená, považuje se za platnou smlouvu. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Z důvodu ochrany zaměstnance je možné domáhat se neplatnosti jen v případě, že zaměstnanec nezačal s plněním resp. s výkonem závislé práce. Nutno podotknout, že zaměstnavatel nese odpovědnost za přestupek a správní delikt v důsledku neuzavření písemné pracovní smlouvu převést do písemné formy, smlouvy a hrozí mu pokuta od orgánu inspekce práce,98 a to až do výše 10 milionů Kč. Otázkou písemné formy pracovní smlouvy se zpětnou účinnostízabýval i Nejvyšší soud, pokud jde o obsah samotné který ve svém rozhodnutí uvedl: ,,Nedostatek písemné formy pracovní smlouvy.77 Neplatnosti smlouvy není důvodem její neplatnosti, neboť pro vznik pracovní smlouvy je rozhodující, zda se však lze dovolat pouze do okamžikuúčastníci shodli na jejím obsahu․ K tomu může dojít jak písemně, než dojde k započetí s plněnímtak ústně nebo jiným způsobem 95 XXXXXX, tedy ve vztahu k pracovní smlouvě do okamžikuXxxxx. Pracovní právo. 2., než zaměstnanec začne doplněné a přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. str. 289. ISBN 978-80-210-8021-8. 96 XXXXXXXX, Xxx̌x a Xxxxx XXXXXXXXXXXX. Pracovní právo pro zaměstnavatele vykonávatpraxi. V Praze: C.H. Xxxx, 2016. Právní praxe. str 84. ISBN 978-80-7400-616-6.

Forma pracovní smlouvy. Jak již bylo uvedeno, forma je jednou z náležitostí právního jednání. Ve vztahu k pracovní smlouvě zákonodárce Zákoník práce v § 34 odst. 2 ZP stanovuje zaměstnavateli povinnost uzavřít pracovní smlouvu písemně. Na rozdíl od předcházející právní úpravy se tato povinnost týká všech pracovních smluv. Tedy i smluv uzavíraných na dobu kratší než jeden měsíc, které předchozí zákoník z této povinnosti vyjímal. Ani nový zákoník ovšem v tomto ustanovení nestíhá nedostatek písemné formy pro toto dvoustranné právní jednáníneplatností smlouvy. Požadavek Proto dle znění věty prvé § 21 zákoníku práce53můžeme odvodit, že platnou bude i pracovní smlouva uzavřená ústně nebo konkludentně. Jak ostatně potvrzuje i judikatura: „V případě nedodržení písemné formy na toto právní jednání je dán zájmem na právní jistotě jak smluvních stran, tak dalších subjektů pracovněprávních vztahů.76 Jak již plyne z předchozího výkladu, následkem nedodržení zákonem stanovené formy pro právní jednání, je jeho neplatnost. Zákoník práce však obsahuje k této obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku svou speciální úpravu, vztahující se k nedodržení formy právního jednání stanovené zákoníkem práce. Jak již bylo konstatováno výše, podle ustanovení § 20 ZP platí32 odst. 1 zák. práce není pracovní smlouva, vzhledem k ustanovení § 242 odst. 2 zák. práce (dnes § 21 zák.práce) , neplatná; k platnému sjednání pracovní smlouvy může dojít nejen písemně, ale i ústně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli jednající projevit (tj. konkludentně).“54 Z tohoto důvodu můžeme pracovní smlouvu označit jako právní úkon neformální, protože rozhodující pro jeho platnost není dodržení předepsané formy, ale pouze shodný projev vůle účastníků pracovní smlouvu uzavřít. „V takovém případě je ovšem třeba považovat za sjednaný ten druh práce, který zaměstnanec začal pro zaměstnavatele s jeho vědomím vykonávat, za sjednané místo výkonu práce to pracoviště, na kterém začal pracovat a za sjednaný den nástupu do práce den, kdy začal práci vykonávat.“55 Nelze ovšem zcela opomenout skutečnost, že nebylo- písemná forma pracovní smlouvy je uložena zákoníkem práce zaměstnavateli jako povinnost. V případě, že tedy bude pracovní smlouva uzavřena ústně nebo konkludentně, porušuje zaměstnavatel povinnost 53 § 21 z.č.262/2006 Sb., zákoníku práce (prvá věta)„Nebyl-li právní jednání učiněno úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a byloje neplatný, jen stanoví-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Z uvedeného tak vyplývá, že nedodržení písemné formy ve vztahu k pracovní smlouvě má za následek neplatnost takového jednání, a to neplatnost relativní, když však výslovně tento nedostatek ve formě lze na základě ustanovení § 582 OZ zhojit, tedy původně ústní pracovní smlouvu převést do písemné formy, a to se zpětnou účinností, pokud jde o obsah samotné pracovní smlouvy.77 Neplatnosti se však lze dovolat pouze do okamžiku, než dojde k započetí s plněním, tedy ve vztahu k pracovní smlouvě do okamžiku, než zaměstnanec začne pro zaměstnavatele vykonávatzákon.“

Forma pracovní smlouvy. Jak již bylo uvedeno, forma je jednou z náležitostí právního jednání. Ve vztahu k pracovní smlouvě zákonodárce v Dle § 34 odst. 2 4 ZP stanovuje musí být pracovní smlouva uzavřena písemně a stejný požadavek se vyžaduje i pro změnu pracovní smlouvy a odstoupení od ní. Situace ovšem nebyla upravena tímto způsobem vždy. Ustanovení § 34 odst. 3 ZP platná do 31. 12. 2011 stanovovala povinnost písemné formy pro toto dvoustranné právní zaměstnavatele uzavřít pracovní smlouvy písemně vždy a neměla stanovenu žádnou možnou výjimku. Nutno ovšem podotknout, že s porušením této povinnosti nebyla spojena žádná sankce, a tedy ani sankce neplatnosti takto uzavřeného právního jednání. Požadavek písemné formy na toto právní jednání je dán zájmem na právní jistotě jak smluvních stran, tak dalších subjektů pracovněprávních vztahů.76 Jak již plyne z předchozího výkladu, následkem nedodržení zákonem stanovené formy pro právní jednání, je jeho neplatnost. Zákoník práce však obsahuje k této obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku svou speciální úpravu, vztahující se k nedodržení formy právního jednání stanovené zákoníkem práce. Jak již bylo konstatováno výše, podle ustanovení § 20 ZP platí„Nicméně i při uzavření pracovní smlouvy ústně či dokonce konkludentně platilo, že nebylo- pracovní smlouva může vzniknout pouze na základě projevů vůle učiněných způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli zaměstnanec i zaměstnavatel projevit, tedy za takových okolností, které nevyvolávají pochybnost o skutečnosti, že úmysl obou stran směřoval ke sjednání pracovního poměru určitého obsahu. Nešlo-li o výslovné projevy vůle, bylo možno považovat za sjednaný ten druh práce, který zaměstnanec začal bez námitek a s vědomím zaměstnavatele pro něho vykonávat, a za sjednané místo výkonu práce pak místo, v němž začal pracovat. Za sjednaný den nástupu do práce byl pak pokládán den, kdy zaměstnanec práci začal skutečně vykonávat“.54 Nynější právní úprava naopak říká55, že nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákonzákon nebo dohoda smluvních stran, je neplatné. Jednou z možností, jak tomuto nevyhnutelnému následku zamezit, je dodatečně tuto vadu odstranit, resp. ji dodatečně zhojit. Další možností vyhnutí se či zamezení neplatnosti, která se vyskytovala v předešlé, ale i současné právní úpravě, je s ohledem na ochrannou funkci pracovního práva vůči zaměstnancům a bylo-li již započato s plněnímkvůli jejich sociální jistotě jako jedné ze základních zásad (viz výše), není možné zvláštní úprava v § 20 ZP, která se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch týká právních jednání, jimiž vzniká se zakládá nebo se mění základní pracovněprávní vztah. Z uvedeného tak vyplýváNeplatnosti právního jednání není totiž možné se dovolat za předpokladu, že nedodržení písemné formy ve vztahu k pracovní smlouvě má za následek neplatnost takového jednání, a to neplatnost relativní, když však tento nedostatek ve formě lze na základě ustanovení § 582 OZ zhojit, tedy původně ústní pracovní smlouvu převést do písemné formy, a to se zpětnou účinností, pokud jde o obsah samotné pracovní smlouvy.77 Neplatnosti se však lze dovolat pouze do okamžiku, než dojde k započetí již bylo započato s plněním, tedy ve vztahu k pracovní smlouvě do okamžikutj. např. začne-li již zaměstnanec vykonávat práci. Jinými slovy, než jestliže zaměstnanec začne vykonávat práci i na základě pracovní smlouvy neplatné pro zaměstnavatele vykonávatnedostatek formy, není již možné zpochybnit existenci pracovního poměru, který tato smlouva založila. Neexistuje žádný zákonem stanovený formulář, na kterém by měla být pracovní smlouva sepsána a k uzavření pracovní smlouvy písemně dokonce postačí, aby došlo k písemnému návrhu a jejímu písemnému přijetí, přičemž není povinnost tyto dva projevy vůle uvádět shodně na jednu listinu. Zaměstnavatel je ovšem povinen vydat zaměstnanci jedno vyhotovení pracovní smlouvy.56 Dle mého názoru je v tomto případě vhodné apelovat na fakt, že z hlediska právní jistoty a prevence případných sporů je výhodnější nespoléhat na možnosti dodatečného zhojení neplatnosti pracovní smlouvy a na počátku vzniku pracovního poměru uzavřít písemnou pracovní smlouvu tak, jak je stanoveno dikcí zákona, tedy v písemné formě.