Pracovní smlouva. Zaměstnavatelé jsou povinni dohodnout se zaměstnancem v pracovní smlouvě:
Pracovní smlouva. Pracovní smlouvu jsou zaměstnavatelé povinni uzavřít se zaměstnancem písemně nejpozději v den nástupu do pracovního poměru. Pokud pracovní smlouva kromě povinných náležitostí uvedených v § 34 ZP neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen o nich zaměstnance písemně informovat ve smyslu § 37 ZP.
Pracovní smlouva. Listina základních práv a svobod v článku 26 stanoví, že „každý může učinit svobodnou volbu ohledně svého povolání a má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.“ A právě prostřednictvím realizace tohoto práva se v pracovněprávním vztahu s pracovní smlouvou setká většina fyzických osob. „Pracovní smlouva je nejčastější subjektivní právní skutečnost, která zakládá pracovní poměr. Je to dvoustranné právní [jednání], jehož základem je souhlasný dobrovolný vzájemný projev vůle zaměstnance a zaměstnavatele směřující ke vzniku pracovního poměru.“53 Uvedená definice jednoznačně stanovuje, že se jedná o právní jednání jednostranné a jako takové potřebuje ke svému vzniku dvou jednostranných vzájemně adresovaných právních jednání dvou různých stran, které jsou obsahově shodné, a tedy vyjadřují smluvní konsens. Jde zde o dosažení jakéhosi kompromisu obou smluvních stran. Toto tvrzení však nelze chápat jako skutečnost, která dovoluje uzavřít pracovní smlouvu zcela libovolně, v závislosti pouze na vůli subjektů. Jejím podpisem se účastníci samozřejmě nezavazují dodržovat pouze práva a povinnosti v ní uvedené, ale zároveň se musí ex lege podřídit režimu, který stanoví pracovněprávní předpisy, aniž by to bylo do pracovní smlouvy výslovně zakomponováno. Pracovní smlouva je vyjádřením smluvního principu, který se projevuje především v možnosti smluvních stran dohodnout si podmínky, za kterých tento pracovněprávní vztah bude existovat a probíhat. Zaměstnanec si vybírá zaměstnání podle jeho zájmů, požadavků a priorit a zaměstnavatel si tímto může vytvářet pracovní kolektiv dle vlastních představ a nároků.
Pracovní smlouva. Podstatnými náležitostmi pracovní smlouvy jsou:
Pracovní smlouva. 1. Univerzita zajišťuje plnění svých úkolů především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kterou je univerzita povinna uzavřít písemně nejpozději v den, který je sjednán jako den nástupu do práce, ledaže zákon o vysokých školách stanoví, že se pracovní poměr pro daný druh práce zakládá jmenováním.
Pracovní smlouva. V pracovní smlouvě musí být sjednán druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavate- le vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána, a den nástupu do práce. Druh práce, kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci přidělovat a za- městnanec ji vykonávat, musí být tedy povinně sjednán v pracovní smlouvě. Na jeho kon- krétním vymezení, zda bude přesnější nebo obecnější, užší nebo širší, potom záleží, které konkrétní pracovní úkoly bude moci zaměstnavatel zaměstnanci ukládat. § 20 ZP pak platí, že pokud právní úkon nebyl učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda smluvních stran, je neplatný, smluvní strany však mohou tuto vadu – nedostatek pí- semné formy – dodatečně odstranit. V případě, že tedy nebyl v písemné formě učiněn právní úkon, kterým vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah podle § 3 ZP, je možné se neplatnosti dovolat, ale jen tehdy, pokud ještě nebylo započato s plněním. Zaměstnavatel i zaměstnanec musí vždy obdržet jedno vyhotovení – originál pracovní smlouvy. V této souvislosti je třeba mít na zřeteli, že v zákoně o inspekci práce byly nově upraveny sank- ce a byl zpřísněn postih zaměstnavatele za nedodržení písemné formy pracovní smlouvy. V zákoně o zaměstnanosti byla s účinností od 5. 1. 2012 uložena povinnost zaměstnavateli mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Jenom v případě, že zaměstnanec nenastoupil do práce ve sjednaný den a nebránila mu v tom překážka v práci nebo se zaměstnavatel do týdne o této překážce nedozvěděl, může zaměst- navatel od pracovní smlouvy odstoupit. Týdnem se rozumí podle § 350a ZP 7 po sobě ná- sledujících kalendářních dnů. Tato definice byla novelou s účinností od 1. 1. 2012 bez věcné změny přesunuta z původního § 78 odst. 1 písm. j) a také z § 216 původního odst. 1, ale nově platí pro účely celého zákoníku práce. Z důvodu zamezení obcházení právní úpravy cestovních náhrad bylo třeba tuto úpravu zpřes- nit. Proto bylo od 1. ledna 2012 do zákoníku práce nově vloženo ustanovení, podle kterého nesmí být pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad sjednáno šířeji než jedna obec. Pokud v pracovní smlouvě není sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce v pracovní smlouvě sjednané. Mís- to výkonu práce však v tomto případě nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec, jinak se za fiktivní pravidelné pracoviště považuje obec, ve které nejčastěji začínají praco...
Pracovní smlouva. Pracovní smlouva musí, mimo náležitostí uvedených v § 34 odst. 1 zákoníku práce, obsahovat vymezení druhu práce názvem pracovní pozice, případně okruhem činností, které bude zaměstnanec vykonávat, s uvedením stupně příslušného mzdového tarifu, pokud se nedohodne se zaměstnancem na širším vymezení, nejvýše však v rozpětí dvou tarifních stupňů, pokud v podnikové kolektivní smlouvě není sjednáno jinak. To neplatí v případě, že je se zaměstnancem sjednána smluvní mzda.
Pracovní smlouva. Vypracovala: Xxxxx Xxxxxxxxxxx Vedoucí práce: JUDr. PaedDr. Xxxx Xxxxxxxx
Pracovní smlouva. Zaměstnavatel: Název, a.s. zaměstnanec: Xxxxx Xxx uzavírají tuto pracovní smlouvu: Zaměstnavatel: Název, a.s. zaměstnanec: Xxxxx Xxx
Pracovní smlouva. Pracovní smlouva představuje nejobvyklejší způsob vzniku pracovního poměru. Jedná se o dvoustranné právní jednání, při kterém uchazeč o zaměstnání (budoucí zaměstnanec) a zaměstnavatel souhlasně projevují vůli dát vzniknout pracovnímu poměru. Prostřednictvím pracovní smlouvy je realizován princip svobodné volby zaměstnání zaměstnancem a svobodné volby zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr s konkrétní fyzickou osobou. Uzavřením pracovní smlouvy se zaměstnanec a zaměstnavatel zavazují k plnění řady práv a povinností, jež jsou stanoveny pracovněprávními předpisy. Základní povinnosti vyplývající z uzavření pracovního poměru jsou vymezeny v § 35 odst. 1 zákoníku práce. Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle ve smlouvě sjednaného druhu práce, poskytovat mu za vykonanou práci odměnu, vytvářet podmínky pro plnění zaměstnancových pracovních úkolů a dodržovat další pracovní podmínky vyplývající z právních předpisů, pracovní smlouvy nebo vnitřních předpisů. Zaměstnanec je naproti tomu povinen osobně a podle pokynů zaměstnavatele konat práci, která byla sjednána v pracovní smlouvě, a to v rozvržené týdenní pracovní době, a dodržovat povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Soubor těchto základních zaměstnavatelových a zaměstnancových povinností lze nazvat pracovním závazkem.