Geneze pracovního právo. Rozvoj zákonodárství je vázán zejména s kapitalismem, ale lze se setkal s úpravou výkonu práce už ve starověkém Římě, např. Institut římského práva „Locatio conduction operarum“ a ve středověku lze úpravu práce pozorovat v horním právu, v čeledních řádech a cechovních předpisech. Tzv. „Ius regale montanorum“ je prvním význačným dokumentem obsahující právní aspekty výkonu práce. Tento dokument je Horní zákoník Xxxxxxx XX. Z let 1300 až 1305. Reguloval podmínky pro zpracování stříbra. Tento zákoník obsahující první protikoaliční předpisy, zakazoval horníkům a kovářům, aby se organizovali ve spolcích. Dále zahrnoval taková pravidla, která vedla k zabezpečení práce v dolech. Obsahoval předpisy o výplatě mezd, o stanovení délky pracovní doby atd. Pracovní smlouvy se vymezovaly na větší města, byly sjednávány jako čelední, tovaryšské a učednické smlouvy. Čelední smlouvy vznikaly ve středověku jako pracovní smlouvy na dobu určitou. Sjednávání těchto smluv probíhalo mezi vrchností a čeledí (poddanými) na dobu jednoho roku. Odměna se vyplácela až po skončení pracovního poměru, v průběhu tohoto pracovního poměru jako odměnu dostali stravu, ubytování, oděv atd. K upřesnění pravidel pro vznik čeledních smluv a upřesnění jejich obsahu nastalo v 16. století, zemské sněmy dávaly písemně dohromady čelední řády, které poté vyhlásily za platné. Xxxxxxx o práci se musel vykázat tzv. fedrovním listem, který obsahoval písemný souhlas vrchnosti. Význam čeledních řádů byl zakotven i v dalších staletích, v roce 1782 byly uveřejněny dva čelední řády pro čeleď z venkova a čeleď z města. Ve 13. až 14. století byly smlouvy tovaryšské a učednické uspořádány v cechovních řádech, které se řadily do sféry cechů. Od 2. poloviny 17.
