Neobjednané plnění. Dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.
Neobjednané plnění. Ustanovení § 1838 NObčZ stanoví, že „dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět“. Uvedené ustanovení tak poskytuje ochranu spotřebiteli před nežádoucím obtěžováním ze strany podnikatelů, konkrétně před případy tzv. setrvačního prodeje. Jedná se o situace, kdy podnikatelé dodávají spotřebitelům zboží nebo služby aniž by si je spotřebitelé předem objednali. Z pohledu podnikatele pak takovéto zaslání neobjednaného zboží spotřebiteli představuje nabídku k uzavření distanční smlouvy.164 Základním předpokladem pro aplikaci tohoto ustanovení je určení, že se v dané situaci jedná o nabídku bez objednávky spotřebitele. Zde je důležitá absence jakékoliv objednávky, protože pouze v takovém případě lze hovořit o nevyžádaném plnění.165 Uvedené ustanovení tak nedopadá na situace, kdy si spotřebitel objedná určité zboží, ale podnikatel namísto objednaného zboží dodá spotřebiteli zboží jiné. Rovněž ustanovení nedopadá na situace, kdy ze strany podnikatele ve skutečnosti o žádnou nabídku nešlo, neboť je zjevné, že zboží je určeno pro jiného příjemce. Jedná se tak například o chybu v adrese, či omyl doručovatele.166 Spotřebitel se však nestává vlastníkem neobjednaného plnění, nýbrž se dle zákona na něho hledí jako na poctivého držitele. Domnívám se však, že spotřebitel se nestává ani poctivým držitelem věci v souladu s ustanovením § 992 odst. 1 NObčZ, neboť dle tohoto ustanovení je poctivým držitelem pouze ten, „kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává“. V tomto případě však takovýto spotřebitel nemůže z přesvědčivého důvodu mít za to, že mu náleží vlastnické právo k věci, jejíž držby se ujal. Dle mého názoru se tak jedná pouze o právní fikci poctivé držby a z tohoto důvodu se v těchto případech neuplatní ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vlastnické právo spotřebitel může nabýt až vydržením věci v souladu s ustanovením § 1089 NObčZ, pokud bude držet vlastnické právo k věci po stanovenou dobu. Délku doby pak stanoví ustanovení § 1091 NObčZ jako dobu tříletou. Pokud tedy bude spotřebitel neobjednané plnění držet po dobu tří let, stane se vlastníkem této věci.
Neobjednané plnění. Plnil-li podnikatel spotřebiteli finanční službu bez vý- slovné objednávky, nevzniká spotřebiteli povinnost za plně- ní zaplatit ani mu z toho nevznikají žádné jiné povinnosti.
Neobjednané plnění. Jestliže podnikatel poskytne spotřebiteli finanční službu, aniž by si ji spotřebitel objednal, spotřebitel dle § 1851 NOZ nemá povinnost za poskytnutou službu zaplatit a nevznikají mu tím žádné závazky.
Neobjednané plnění. Zařazení tohoto institutu mezi distanční spotřebitelské smlouvy je poměrně diskutabilní. Jelikož se nejedná o plnění jakékoliv smlouvy (tím méně distanční), ale plnění bez právního důvodu, je dle mého názoru jeho systematické zařazení do této části chybou. Jedinou souvislost ustanovení § 1838 se smluvním vztahem lze spatřovat ve skutečnosti, že se z něj dozvíme, že takové plnění není konkludentní ofertou. Oproti staré úpravě128 však lze kvitovat fakt, že už je vyjasněn rozsah věcných práv spotřebitele k takovému zboží. Nově je jednoznačně určeno, že spotřebitel, kterému takové neobjednané plnění dojde, je oprávněným držitelem.