PAMÁTKOVÁ PÉČE. Dle vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje výstavbou nebudou dotčeny žádné národní kulturní památky, ve smyslu ustanovení zákona č. 20/1987 Sb. v platném znění. Z kulturních památek budou dotčeny následující areály: • stanice Plzeň – Hlavní nádraží • železniční stanice Plzeň – Jižní předměstí Památkově chráněny jsou následující objekty: stará odjezdní budova čp. 574 včetně nástupiště, nová přijímací budova čp. 1584 včetně nástupiště, silniční most mezi ulicemi Koperníkovou a Němejcovou, kovové zábradlí oddělující chodníky od pozemků patřící dráze – v ulici Hálkově a ul. Borská, chodník (masivní žulové desky) v Hálkově ulici Ve všech zásazích do památkově chráněných staveb a jejich okolí je nutno plně respektovat základní podmínky orgánů památkové péče, které vyplynou z požadavků k DÚR. Dále se v území vyskytují následující chráněná památková území, která nebudou vlastní stavbou dotčena - jejich zákres je v mapě příloha 2 : • městská památková rezervace v Plzni včetně jejího ochranného pásma • vesnická památková zóna Lobzy • vesnická památková rezervace Božkov • vesnická památková rezervace Koterov Podle dostupných údajů, kromě objektů ČD v Plzni nebudou žádné další památky rekonstrukcí zasaženy nebo jinak dotčeny.
PAMÁTKOVÁ PÉČE. Na území obce jsou evidovány následující kulturní památky: K.ú. Hoštice: • 21692/7-3636– kostel sv. Xxxx Xxxxxxxx (p.č. 85, st.); • 19403/7-3637 - Boží muka (při silnici k Ivanovicím, p.č. 1290, orná). K.x. Xxxxxxxxx: • 32152/7-3638 - smírčí kámen (při čp. 68, p.č. 36/2); Nemovité kulturní památky jsou územním plánem respektovány.
PAMÁTKOVÁ PÉČE. Jedná se o programové vybavení pro výkon státní správy v oblasti památkové péče poskytující funkčnost veškerých agend v oblasti památkové péče vykonávané Krajskými úřady a metodiku výkonu činnosti obcí 3. stupně (tedy obcí s rozšířenou působnosti) v Plzeňském kraji.
PAMÁTKOVÁ PÉČE. „Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví společnosti, lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelného bohatství státu.“ 1 Výše citovaný odstavec popisuje tvořivý vztah člověka ke světu a jeho životnímu prostředí (včetně prostředí kulturně historického), jež by byl možný vyjádřit pojmem péče. Termín v sobě zahrnuje nejen ochranu pasivního charakteru, nýbrž i tvorbu a vzdělávání v nejširším slova smyslu, tj. kultivaci, kulturu. Povětšinou tento druh péče provádí stát v zásadě formou veřejné služby skrze správu a veřejnou politiku v oblasti kultury a péče o hmotné a nehmotné kulturní dědictví.2 Někdy se v odborné literatuře setkáváme s pojmy monumentika či monumentologie. Tento pojem definoval Xxx Xxxxxx jako obecnou nauku o ochraně památek, naznačenou systémově-teoretickým myšlením české památkové péče a reflektující celkově hodnoty památek. Dle něj náleží svou podstatou k nadřazenému systému ochrany a zhodnocování kulturního dědictví.3 Památková péče tvoří jeden z hlavních systémů monumentiky. Nicméně tyto odborné termíny působí trochu dojmem, že památková péče je věcí neproměnlivou, stálou a tudíž je možné stanovit jakousi univerzální památkovou péči. To je mylná představa, neboť památková péče je typická radikální časovostí, změnami, proměnami. Většina českých historiků umění se dodnes opírá o nepřesné tvrzení, že památková péče je „pouze“ aplikovanou činností bez vlastní teorie. Pokud je k dispozici dostupná zahraniční literatura, setkáváme se s příspěvky k teorii památkové péče velmi zřídka. Nikde dosud nedošlo k zásadnímu pokusu o komplexní zpracování či k pokusu o obsahovou koncepci teoretické problematiky péče o kulturní památky jako celku. Neexistuje-li samostatná teorie památkové péče, pak nelze určit jednotné a přesné dějiny památkové péče. Lze s největší pravděpodobností tvrdit, že dějiny oboru památkové péče jsou jedním z nejmladších oborů.4 1 cit. x XXXXXXXXX, Xxxx. Legislativní analýza právních předpisů v oblasti památkové péče. Pardubice, 2013. s. 5. 2 viz tamtéž