Pojem úvěru. Na to, co vůbec je úvěr, odpovídá v kontextu soukromého práva § 2395 OZ, který říká, že na základě smlouvy o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z toho tedy logicky vyplývá, že úvěrem rozumíme dočasně za úplatu poskytnuté peněžní prostředky podle dříve založené povinnosti jedné strany tyto prostředky poskytnout. V praxi se však přesto v některých případech pro zjednodušení pojem úvěru může zaměňovat s pojmem smlouvy o úvěru. Pojetí úvěru v OZ se odlišuje od čistě ekonomického přístupu, který úvěrem rozumí jakýkoliv časový rozdíl mezi poskytnutím plnění a peněžitým protiplněním. V rámci tohoto pojetí pak rozlišuje mezi úvěrem obchodním, kdy primárním plněním je zboží či služby, a úvěrem finančním, kdy jsou obě vzájemná plnění představována peněžními prostředky80. Přitom pro finanční úvěr není rozhodné, zda v sobě protiplnění zahrnuje úplatu, či nikoliv. Toto širší pojetí se uplatňuje zejména ve veřejném právu, když například dle § 2 odst. 1 ZoSÚ se (spotřebitelským) úvěrem souhrnně rozumí: „...odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba“, a zahrnuje tedy i zmíněný obchodní úvěr 81 nebo když dle § 1 odst. 2 písm. b) ZoB se úvěrem rozumí: „...v jakékoliv formě dočasně 80 XXXXX, Xxxxx Xx: LIŠKA, Xxxx, XXXX, Xxxxxx, XXXXXXX, Xxxxx. Bankovní obchody. 1. vydání. Praha: Xxxxxxx Kluwer, a. s., 2014. ISBN 978-80-7478-510-8, s. 126. 81 S výjimkami uvedenými v § 4 ZoSÚ. poskytnuté peněžní prostředky.“ Toto ekonomické pojetí úvěru se ale neuplatní v právu trestním pro účely trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 TZ, který je úžeji vázán na pojetí v OZ. Znaky úvěrového podvodu tak nenaplní smlouva o zápůjčce či souhrn závazků označovaných jako finanční leasing82. Na druhé straně ale dle NS ČR i přes jeho specifickou povahu zahrnuje také tzv. kontokorent83. Tyto přístupy však samozřejmě na uplatňování soukromoprávních vztahů zásadnější vliv s ohledem na § 1 odst. 1 věta druhá OZ.
Pojem úvěru. Pro účely této práce je nutné vymezit vztahy, na které tato právní úprava dopadá. Proto se dále zabývám vymezením pojmu úvěr. Úvěrovým vztahem se rozumí vztah vznikající při návratném poskytování peněžních prostředků mezi subjekty za předem nebo v průběhu jednání stanovených podmínek tohoto přenechání.3 Úvěrem je pro účely zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů definován v jeho § 1 odst. 2 písm. b) jako dočasné poskytnutí peněžních prostředků v jakékoliv formě. Podstata úvěru spočívá v tom, že subjekt, který má k dispozici nevyužité peněžní prostředky, uspokojí potřeby jiného subjektu tím, že mu tyto prostředky dočasně poskytne.
Pojem úvěru. Úvěr je možné chápat a tím pádem blíže specifikovat jednak v rovině ekonomické a zároveň v rovině právní. Z pohledu ekonomického se jedná o formu dočasného postoupení hodnoty ve zbožové nebo peněžní formě jedním subjektem subjektu jinému, a to za stanovení podmínky vrácení takové hodnoty a zaplacení úroku. Vždy tak dochází ke vzniku dlužnického vztahu.1 Ekonomické hledisko rozlišuje úvěr obchodní, též označovaný jako dodavatelský či zbožový a úvěr finanční, jež je vývojově mladší a zboží je zde nahrazeno penězi.2 Odborná literatura nabízí celou řadu definic úvěru. Slovník obchodního práva uvádí: „Úvěr (lat. creditum) – půjčka, dluh; 1. Vztah vznikající při odevzdání hodnoty někomu jinému na dočasné použití. 2. Forma návratné redistribuce dočasně nebo trvale uvolněných zbožových (obchodní úvěr) nebo peněžních (finanční úvěr) fondů.3 Jedná se o definici širokou zahrnující v sobě jak hledisko ekonomické, tak právní. Je zřejmé, že právní definici úvěru vyhovuje v tomto smyslu toliko úvěr finanční, jakožto důležitý nástroj v hospodaření každého (ekonomického) subjektu i celého státu. Lze uzavřít, že termíny úvěr, úvěrování, úvěrový vztah či úvěrové operace je možné interpretovat jak samostatně, a to z pohledu právního nebo ekonomického, tak i v souvislosti se smlouvou o úvěru, resp. její právní úpravou. Úvěrová smlouva se pak řadí k základním institutům tržní ekonomiky.4 V předkládané rigorózní práci se budu zabývat úvěrem finančním představovaným problematikou smlouvy o úvěru. 1 XXXX, X. Finanční právo a jeho instituty. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006. Vysokoškolské právnické učebnice, 269 s.