PRÁVNÍ POVAHA PROHLÁŠENÍ ZÁMĚRŮ. Právní povahou prohlášení záměrů máme na mysli, zda je lze z hlediska pů- sobení norem našeho právního řádu považovat za právní skutečnost, případně jakého druhu, zejména zda je lze považovat za právní úkon. Představa, že by prohlášení záměrů mohlo být právním úkonem, což je otáz- ka, na niž narazila již autorka citovaného článku, intuitivně vyplývá z toho, že jde o volní akt osoby nebo osob, jež prohlášení činí. Nejde pouze o otázku právně teoretickou, protože právní úkony nejsou jen teoretickou konstrukcí, ale jsou ja- ko jeden ze základních institutů našeho práva upraveny zejména v občanském zákoníku a kvalifikace určitého jednání jako právního úkonu s sebou nese celou řadu důsledků, např. co se týče interpretace nebo vad právních úkonů. Právní úkon definuje známé ust. § 34 občanského zákoníku jako „projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, kte- ré právní předpisy s takovým projevem spojují“. Pojem právního úkonu, patrně vzhledem k mimořádnému stupni své obecnosti, v sobě skrývá několik velmi ob- tížných teoretických otázek, nad nimiž se v právní teorii vede již více než sto let rozsáhlá a složitá diskuse, jež zatím nebyla (a zřejmě ani v brzké době nebude) uzavřena.9) S ohledem na to nelze než přisvědčit názoru Xxxxxxxx, že v ust. § 34 občanského zákoníku je právní úkon definován „celkem případně“.10) Nic- méně právě ve vztahu k prohlášením záměrů a podobným společenským jevům vyvstává ve své plné problematičnosti jedna z ústředních otázek koncepce práv- ního úkonu, na niž ust. § 34 občanského zákoníku nedává jednoznačnou odpo- věá, totiž do jaké míry je podmínkou existence právního úkonu to, aby si osoba činící příslušný projev vůle byla vědoma právních následků svého jednání a/ne- bo je chtěla vyvolat.11) Řečeno s určitým zjednodušením, lze se k této problematické otázce posta- vit dvojím způsobem: buá tak, že projevená vůle musí aspoň v zásadě způso- bení určitých právních následků zamýšlet, nebo tak, že vůle na vyvolání práv- ních následků zaměřena být nemusí, neboť tyto následky nastanou tak jako tak.12) U nás (s jistými modifikacemi) převažuje stanovisko druhé, které koncis- ně (byť poněkud pýthicky) vyjádřil Xxxxxx Xxxxx slovy, že „právní úkon zakládá právní vztah tehdy, jestliže projevená vůle objektivně ke vzniku právního vztahu směřuje“.13) Přijetí tohoto stanoviska (jehož odůvodnění přesahuje meze tohoto článku) znamená, že vůle kontrahentů založit prohlášením záměrů právní vztah nemá v našem právu...
