Věcná působnost. Tato Směrnice upravuje podávání, přijímání, posuzování a řešení Oznámení, jakož i evidenci přijatých Oznámení.
Věcná působnost. (1) Finanční úřad
a) vykonává správu daní,
Věcná působnost. (1) Generální finanční ředitelství
a) vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného Odvolacímu finančnímu ředitelství,
Věcná působnost. Podle čl. 1 odst. 1 Nařízení Řím I se úprava v něm obsažená použije na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Toto pozitivní vymezení věcné působnosti je zároveň doplněno negativním vymezením a to tak, že se nevztahuje zejména na věci daňové, celní či správní. Předpokladem aplikace Nařízení Řím I je tedy existence čistě smluvního závazkového vztahu, který nemá vztah jen k právu jednoho státu, a tento závazkový vztah spadá do oblasti občanského nebo odchodního práva102. V teorii ani praxi není sporu o tom, že v mezinárodní kupní smlouvě, tak jak je definována v kapitole 1., se nachází mezinárodní prvek (proto zde dochází ke kolizi více právních řádů), a že jde o závazkový vztah spadající do oblasti občanského nebo odchodního práva. Proto je bez dalšího jasné, že se Nařízení Řím I bude aplikovat i na úpravu mezinárodní kupní smlouvy. Zda je vzniklá kolize mezi právními řády výlučně členských států EU nebo členského a nečlenského státu EU, není relevantní, protože i Nařízení Řím I zdůrazňuje svoji univerzálnost (k univerzálnosti Nařízení Řím I viz. výklad níže), tzn. zcela postačí, existuje-li v kupní smlouvě mezinárodní prvek, přičemž se nemusí jednat čistě o komunitární prvek. Formulace „podle občanského a obchodního práva“ v zásadě odpovídá pojmu „věci občanské a obchodní“, který je považován za autonomní pojem práva ES a má proto být vykládán v souladu cíli práva ES103. Z toho plyne, že jako takový je zcela 102 Formulace „podle občanského a obchodního práva“ byla do čl. 1 odst. 1 Nařízení Řím vložena pro to, aby byl zachován požadavek bodu 7 Preambule Nařízení Řím I a byla vymezena jeho věcná působnost v souladu s nařízením Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Brusel I“) a nařízením EP a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro nesmluvní závazkové vztahy (Řím II). 103 XXXXXXX, Xxxxxxxxx X. Xxxxxxxxxxx. The Rome I Regulation: Much ado about nothing?. European Legal Forum, 2008, č. 2, s. 61-120, str. 62 [online]. IPR Verlag GmbH, 2009 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z www: <xxxx://xxx.xxxxxx-xxx.xxx/xxxxxxx/xxx/x/000.xxx>. nezávislý na vnitrostátní kvalifikaci104. V praxi tento postup zcela jistě zabezpečuje jednotné použití Nařízení Řím I a podle mého názoru tím umožňuje jeho efektivní aplikaci v souladu s principem právní jistoty smluvních stran. Jak jsem ale zmínila výše, v praxi ...
Věcná působnost. Věcná působnost Vídeňské úmluvy je omezena na smlouvy o koupi zboží.47 Vídeňská úmluva neobsahuje definici kupní smlouvy, ta je dovozena judikaturou s odkazem na povinnosti kupujícího a prodávajícího v článcích 30 a 53 Vídeňské úmluvy. Výslednou definici tudíž můžeme chápat jako smlouvu, na základě které je prodávající povinen dodat zboží, převést vlastnictví a předat příslušné doklady a kupující je povinen převzít zboží a zaplatit kupní cenu.48 Jedná se tedy o výměnu zboží za peníze, a Vídeňská úmluva tak obsáhne většinu druhů kupních smluv.49 Vídeňská úmluva se dle převažujícího názoru naopak neaplikuje na smlouvu o výměně, nájemní smlouvu spojenou s koupí, leasingovou smlouvu, distribuční smlouvu ani smlouvu o franchisingu.50 Při kombinaci různých typů závazků se Vídeňská úmluva neaplikuje tehdy, pokud převažující část závazků prodávajícího spočívá ve vykonání prací nebo poskytování služeb.51 Definici zboží Vídeňská úmluva také neobsahuje, a obrátit se musíme opět na judikaturu a doktrinální nauku. Široká shoda panuje na pojetí, že základem definice zboží jsou movité hmotné věci.52 Do této definice spadají také věci které mají být vyrobeny, živá zvířata a hromadné věci.53 Vídeňská úmluva se ale vztahuje i na některé nehmotné věci, typicky počítačové programy, které jsou spojené s pevným nosičem nebo jsou standardizované.54 Vídeňská úmluva dále stanovuje 47 Článek 1 odst. 1 Vídeňské úmluvy. 48 Srov. např. rozhodnutí italského soudu [Tribunale di Forlì] ze dne 16. února 2009. [online]. Dostupné v databázi CISG-online pod č. 1780 z: <xxxxx://xxxx-xxxxxx.xxx/xxxxxx-xxx-xxxxx?xxxxXx=0000> [cit. 2022-09-28]. 49 Výjimkou jsou spotřebitelské kupní smlouvy, které jsou vyloučeny v článku 2 písm. a) Vídeňské úmluvy. 50 TICHÝ. 2017. op. cit. s. 20–22. 51 Článek 3 odst. 2 Vídeňské úmluvy.
Věcná působnost. Základní vymezení věcné působnosti Vídeňské úmluvy nalezneme v jejím čl. 1 odst. 1: „Tato Úmluva upravuje smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech.“, přičemž není podstatné, zda se jedná o smlouvu mající obchodněprávní nebo občanskoprávní povahu134. Z toho vyplývá, že vnitrostátní požadavky nebo definice obchodníka, spotřebitele, podnikatele či jiné možné
Věcná působnost. ◼ Svoboda usazování zahrnuje všechny činnosti, které mají přímo nebo nepřímo něco společného se změnou sídla nebo založením pobočky. ◼ Zahrnuje volný pohyb osob a vztahuje se na všechny postupy a činnosti, které se dotýkají otevření, organizace a udržování podniku/pobočky.
Věcná působnost. (1) Vodohospodářské otázky a opatření ve smyslu článku 1 se vztahují na změny říčního režimu, úpravy toků, na stavbu hrází proti velké vodě, ochranu před velkou vodou a ledy, meliorace, zásobování vodou, udržování čistoty vod, využití vodní energie podle odstavec 2, na mosty a přívozy, jakož i na záležitosti plavby, pokud souvisí s opatřeními vodního stavitelství ve smyslu této Smlouvy, jako je udržování splavnosti a označení plavební dráhy, odklizování překážek plavby a plavební zpravodajství.
(2) Tato Smlouva se nevztahuje na
a) rybářství
b) využití vodní energie, pokud má pro energetické hospodářství význam.
Věcná působnost. Celní úřad vykonává
Věcná působnost. 1. Toto nařízení se vztahuje na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní či správní.
2. Toto nařízení se nevztahuje na:
a) otázky týkající se osobního stavu, způsobilosti fyzické osoby k právům a právním úkonům, aniž je dotčen článek 13;