Věcná působnost. (1) Finanční úřad
Věcná působnost. (1) Generální finanční ředitelství
Věcná působnost. Věcná působnost vyjadřuje, na jaké druhově vymezené okruhy právních vztahů se úprava stanovená Římskou úmluvou použije. Podle ustanovení čl. 1 odst. 1 Římské úmluvy se Římská úmluva použije na závazky ze smluv, které mají vztah k právu různých zemí. Z této formulace tedy vyplývá, že aplikace Římské úmluvy přichází v úvahu pouze tehdy, obsahuje – li mezinárodní smlouva mezinárodní prvek. Xxxxxxxxxx uvádí74, že by bylo poněkud zavádějící používat v souvislosti s komunitárními předpisy termín mezinárodní prvek a definuje prvek komunitární jako prvek, který se při odhlédnutí od existence komunitárního prostoru jeví z pohledu členského státu jako prvek mezinárodní, tzn. prvek přesahující hranice konkrétního státu, který se nachází na území jiného 74 XXXXXXXXXX, Xxxxxxxxx X. Xxxxxx úmluva a Nařízení Řím I: komentář v širších souvislostech členského státu. Podle Xxxxxxxxxx00 tento pojem vyjadřuje, že určité instrumenty evropského práva omezují svoji regulaci pouze na vztahy vznikající pouze v rámci EU, nicméně jak sama autorka poznamenává, toto omezení na komunitární vztahy není vůbec jednoduché. S tímto názorem lze v zásadě souhlasit. Římská úmluva ovšem neurčuje, jaký a jak intenzivní tento mezinárodní prvek má být. V souladu s obecným pojetím tedy lze mít za to, že tento prvek nesmí být zanedbatelný. Pokud budeme vycházet z objektivních hledisek mezinárodní kupní smlouvy popsaných výše, nelze mít za to, že by mezinárodní prvek v této mezinárodní kupní smlouvě byl zanedbatelný. Ustanovení čl. 19 odst. 1 Římské úmluvy řeší situaci, kdy se stát skládá z více územních jednotek, z nichž každá má vlastní právní normy upravující smluvní závazkové vztahy. Každá z těchto jednotek se pro účely určení rozhodného práva považuje za zemi, čímž je dán mezinárodní prvek. Římská úmluva však v odst. 2 téhož článku zároveň stanovuje, že stát složený z více územních jednotek Římskou úmluvu aplikovat nemusí, pokud dojde ke kolizi právních řádů výhradně těchto jednotek. Pokud tedy uzavře kupní smlouvu obchodník se sídlem v Londýně (Anglie) a obchodník se sídlem v Edinburghu (Skotsko), bude se na ni z hlediska Římské úmluvy pohlížet jako na mezinárodní kupní smlouvu, ačkoliv oba obchodníci pocházejí z téhož státu (Velká Británie). Vzhledem k výše uvedenému ustanovení však nemá Velká Británie povinnost na takový vztah Římskou úmluvu aplikovat. Pokud však uzavře kupní smlouvu obchodník se sídlem v Edinburghu (Skotsko) a obchodník se sídlem v České republice, je nade všechnu pochybnost...
Věcná působnost. 1. Toto nařízení se vztahuje na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Nevztahuje se zejména na věci daňové, celní či správní.
Věcná působnost. Věcná působnost Vídeňské úmluvy je omezena na smlouvy o koupi zboží.47 Vídeňská úmluva neobsahuje definici kupní smlouvy, ta je dovozena judikaturou s odkazem na povinnosti kupujícího a prodávajícího v článcích 30 a 53 Vídeňské úmluvy. Výslednou definici tudíž můžeme chápat jako smlouvu, na základě které je prodávající povinen dodat zboží, převést vlastnictví a předat příslušné doklady a kupující je povinen převzít zboží a zaplatit kupní cenu.48 Jedná se tedy o výměnu zboží za peníze, a Vídeňská úmluva tak obsáhne většinu druhů kupních smluv.49 Vídeňská úmluva se dle převažujícího názoru naopak neaplikuje na smlouvu o výměně, nájemní smlouvu spojenou s koupí, leasingovou smlouvu, distribuční smlouvu ani smlouvu o franchisingu.50 Při kombinaci různých typů závazků se Vídeňská úmluva neaplikuje tehdy, pokud převažující část závazků prodávajícího spočívá ve vykonání prací nebo poskytování služeb.51 Definici zboží Vídeňská úmluva také neobsahuje, a obrátit se musíme opět na judikaturu a doktrinální nauku. Široká shoda panuje na pojetí, že základem definice zboží jsou movité hmotné věci.52 Do této definice spadají také věci které mají být vyrobeny, živá zvířata a hromadné věci.53 Vídeňská úmluva se ale vztahuje i na některé nehmotné věci, typicky počítačové programy, které jsou spojené s pevným nosičem nebo jsou standardizované.54 Vídeňská úmluva dále stanovuje 47 Článek 1 odst. 1 Vídeňské úmluvy. 48 Srov. např. rozhodnutí italského soudu [Tribunale di Forlì] ze dne 16. února 2009. [online]. Dostupné v databázi CISG-online pod č. 1780 z: <xxxxx://xxxx-xxxxxx.xxx/xxxxxx-xxx-xxxxx?xxxxXx=0000> [cit. 2022-09-28]. 49 Výjimkou jsou spotřebitelské kupní smlouvy, které jsou vyloučeny v článku 2 písm. a) Vídeňské úmluvy. 50 TICHÝ. 2017. op. cit. s. 20–22. 51 Článek 3 odst. 2 Vídeňské úmluvy.
Věcná působnost. Tato dohoda se vztahuje na všechna vodohospodářská opatření technického charakteru, prováděná na hraničních vodách, zejména v těchto oblastech :
Věcná působnost. (1) Vodohospodářské otázky a opatření ve smyslu článku 1 se vztahují na změny říčního režimu, úpravy toků, na stavbu hrází proti velké vodě, ochranu před velkou vodou a ledy, meliorace, zásobování vodou, udržování čistoty vod, využití vodní energie podle odstavec 2, na mosty a přívozy, jakož i na záležitosti plavby, pokud souvisí s opatřeními vodního stavitelství ve smyslu této Smlouvy, jako je udržování splavnosti a označení plavební dráhy, odklizování překážek plavby a plavební zpravodajství.
Věcná působnost. 1. Tato kapitola se vztahuje na:
Věcná působnost. ⮚ Pojem „vyživovací povinnost (výživné)“ vykládat autonomně (recitál 11) ⮚ Boogaard C-220/95: o výživné se jedná tehdy, pokud má být určitou platbou nebo převodem části majetku ze strany jedné osoby zajištěna soběstačnost osoby druhé, přičemž se při stanovení výše plnění přihlíží ke zdrojům, jež mají obě osoby k dispozici ⮚ Za výživné nelze považovat povinnost jedné strany přispívat na úhradu potřeb druhé strany z důvodu protiprávního jednání (→ náhrada škody) Definice – čl. 2 Soud – zahrnuje i správní orgány členských států mající pravomoci ve věcech vyživovacích povinností, jestliže tyto orgány nabízejí záruky nestrannosti a práva všech stran být vyslechnuty a jestliže jejich rozhodnutí vydaná podle práv členského státu, v němž mají sídlo
Věcná působnost. ◼ Svoboda usazování zahrnuje všechny činnosti, které mají přímo nebo nepřímo něco společného se změnou sídla nebo založením pobočky. ◼ Zahrnuje volný pohyb osob a vztahuje se na všechny postupy a činnosti, které se dotýkají otevření, organizace a udržování podniku/pobočky.