Situace nepokryté rezolucí 396 (V). Rezoluce č. 396 (V) neřeší situace, kdy sice existuje ve státě jediná vláda, avšak zastupo- vání státu touto vládou je přesto sporné (viz příklad Jihoafrické republiky v kapitole 3.6) či situace, kdy efektivní kontrolu ve státě nevykonává nikdo (tzv. failed state).100 Podmín- kou uplatnění kritérií uvedených v rezoluci č. 396 (V) je totiž skutečnost, že zastupování si nárokuje více než jedna „vláda“ a záležitost je v OSN sporná. Mezi problematické situace nepochybně patří ty, v nichž se vláda ujala výkonu moci v rozporu s pravidly mezinárodního práva, typicky pak v důsledku porušení kogentního zákazu použití síly (tedy jde o tzv. loutkovou vládu instalovanou agresorem). V těchto pří- padech je třeba uplatnit již výše zmiňovaný korektiv ke kritériu efektivní kontroly, a sice že vláda nesmí vzniknout v přímém důsledku porušení (kogentních) norem mezinárod- ního práva. Tento korektiv tak brání tomu, aby bylo s takovou vládou na půdě OSN jed- náno, neboť, jak již bylo zmíněno výše, mají všechny státy povinnost takový protiprávní stav neuznat (čl. 41 odst. 2 článků o odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní jed- nání). Ve světle tohoto bylo správné, když v případě Maďarska (viz dále) bylo odmítnuto (alespoň zpočátku) přijetí pověřovacích listin vlády vzniklé v důsledku agrese SSSR. V situacích, kdy ve státě efektivní kontrolu nevykonává nikdo, je třeba subsidiárně vyjít z institutu uznání vlády, který může mít v takových případech konstitutivní účinek (viz výše 2.2 a pozn. 59 a 60). V následující části jsou popsány některé sporné případy zastupování, které vyvstaly v prů- běhu existence OSN, a jejich řešení. Z tohoto přehledu je pak vyvozen závěr, že i přes dřívější snahy o sjednocení praxe při jejich řešení nejsou jednotlivé případy posuzovány konzistentně a přijetí výše uvedené rezoluce č. 396 (V) k vyřešení problému nevedlo.
