Zakázaná ujednání Vzorová ustanovení

Zakázaná ujednání. Nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.
Zakázaná ujednání. Nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.
Zakázaná ujednání. Podobně jako předchozí úprava některých ne- platných ujednání v zástavní smlouvě, zakazuje
Zakázaná ujednání. Podobně jako předchozí úprava některých ne- platných ujednání v zástavní smlouvě, zakazuje i právní úprava obsažená v Občanském zákoníku některá ujednání, avšak v mnohem užším rozsahu. V první řadě se zakazují ujednání, podle kterých dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit.
Zakázaná ujednání. Zakázána jsou ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496 odst. 1, § 2497 nebo 2498.
Zakázaná ujednání. Obchodní podmínky by měly být prosty také zakázaných ujednání, jež jsou upraveny v § 1813 NOZ a zvláště zakázaných ujednání, jež jsou vymezena v § 1814 NOZ. Ustanovení § 1813 NOZ vychází z provedené směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.109 Směrnice obsahuje seznam ujednání, které je možné pokládat za nepřiměřené. Jedná se však o demonstrativní výčet. Taktéž nemůžeme na místě upozornit na skutečnost, že ne všechna jednání, která jsou obsažena v tomto výčtu, jsou automaticky vždy pokládaná za nepřiměřená.110 Dané ustanovení představuje obsahovou kontrolu smluvních ujednání a jeho smyslem je, aby spotřebitelé byli chráněni proti podnikateli, který zneužívá svého postavení. Nejčastěji dochází ke zneužívání postavení podnikatele v případě využívání jednostranných formulovaných typových smluv. I když NOZ klade důraz na zachování principu autonomie vůle a smluvní volnosti stran, tak v případě, že je potřeba poskytnout vyšší míru ochrany spotřebiteli, je namístě, aby došlo k potlačení těchto zásad. A co lze řadit pod pojem zakázaná ujednání? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, neboť při nahlédnutí do § 1813 NOZ zjistíme pouze to, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem“. Toto ustanovení obsahuje vyvratitelnou právní domněnku. NOZ přesnou definici pojmu „zakázaná ujednání“ neuvádí. A při prozkoumání daného ustanovení zjistíme pouze to, že je zde kladen důraz, aby ujednání nebyla v rozporu s požadavkem přiměřenosti a nezakládala tak významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že není možné jednoznačně určit, co je či není nepřiměřené ujednání, bude na uvážení soudu, aby zhodnotil, jaké smluvní jednání je ve vztahu ke spotřebiteli nepřiměřené. Soud bude muset zkoumat každý případ individuálně, protože ne všechna jednání směřující vůči spotřebiteli je možné automaticky považovat za nepřiměřené. Problematika posuzování přiměřenosti je natolik obsáhlá, že není možné jí zde věnovat tolik prostoru. Avšak ve zkratce lze ve vztahu k posuzování nepřiměřenosti smluvních ujednání sdělit aspoň toliko, že „při posuzování nepřiměřenosti je možno vyjít z porovnávání smluvních ujednání a běžných dispozitivních ustanovení zák...