Základní pravidlo. Zaměstnaná osoba nebo OSVČ vykonávající činnost na území jednoho státu, podléhá předpisům pouze tohoto státu. Osoba zaměstnaná/samostatně výdělečně činná v USA s trvalým pobytem v ČR tedy nemůže být pojištěna z titulu TP i v ČR. - OSVČ z USA vykonávající činnost v ČR bude pojištěna v systému veřejného zdravotního pojištění. - Vyslané osoby nadále podléhají předpisům vysílajícího státu, ačkoliv je práce vykonávána v druhém smluvním státě. Vyslání je možné na max. 5 let. Zaměstnavatel, dceřiná společnost a pobočka jsou považovány za jednu společnost. - Osoba vyslaná do USA se může odhlásit z pojištění v ČR z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí.
Základní pravidlo. Není-li v této části stanoveno jinak, osoba činná na území jednoho smluvního státu jako zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná podléhá, pokud jde o tuto činnost, právním předpisim pouze tohoto smluv- ního státu.
Základní pravidlo. V praxi se zadavatelé setkávají s poměrně pestrou škálou změn, které jsou nuceni (či které sami chtějí) provést. Právní úprava obsažená v § 222 ZZVZ je prvním pokusem zákonodárce o komplexní regulaci spočívající ve stanovení pravidel, které mají za cíl pomoci zadavatelům i dodavatelům posoudit, zda jsou či nejsou konkrétní změnu závazku ze smlouvy oprávněni provést. Jádrem celého ustanovení je odstavec 1, který stanoví: Základní pravidlo, rozlišující mezi podstatnou (a tedy v obecné rovině bez provedení nového zadávacího řízení zakázanou) a nepodstatnou změnou závazku ze smlouvy, bude vzato v úvahu při rozboru dalších odstavců § 222 ZZVZ. K systematice rozboru autor práce uvádí, že vzhledem k obsahové podobnosti jednotlivých ustanovení věnujících se změně smlouvy na veřejnou zakázku ve třech zadávacích směrnicích bude případný odkaz na unijní úpravu prováděn pouze ve vztahu ke klasické směrnici. Ta upravuje, stejně jako český zákon, změnu smlouvy v době jejího trvání téměř kompletně v jediném ustanovení, článku 72. Preambule klasické směrnice se potom zkoumané problematice věnuje v odstavcích 107 až 111. Při pohledu na § 222 ZZVZ a článek 72 klasické směrnice si nelze nevšimnout rozdílu v jejich systematickém pojetí. Zatímco ustanovení českého zákona je uvozeno výše citovaným základním pravidlem v odstavci 1, následovaným jednou výjimkou, dále definicí podstatné změny a v dalších odstavcích vyjmenovanými několika dalšími výjimkami, článek 72 klasické směrnice nepříliš logicky začíná právě výjimkami ze samotné definice podstatné změny, která je uvedena až téměř v samém závěru ustanovení. Struktura článku 72 klasické směrnice je tedy poměrně nepřehledná. V tomto ohledu lze za vhodnější řešení považovat to, které bylo zvoleno českým zákonodárcem, a které se ostatně svým pojetím blíží spíše původnímu návrhu klasické směrnice z pera Evropské komise.28 V práci provedený rozbor je platný pro veřejné zakázky zadávané veřejnými zadavateli dle § 4 odst. 1 ZZVZ i zadavateli dle odstavce 2 tohoto ustanovení. Pokud jde o sektorové veřejné zakázky, § 173 ZZVZ stanoví, že určitá pravidla týkající se změny závazku se pro sektorovou veřejnou zakázku nepoužijí. Na odlišnost bude upozorněno později v rámci analýzy těchto pravidel. Druhým případem potenciálně rozdílné aplikace § 222 ZZVZ jsou rámcové dohody. Dle § 131 odst. 5 ZZVZ je zadavateli zakázáno provést podstatnou změnu podmínek rámcové dohody po dobu její trvání bez provedení nového zadávacího řízení, stejně tak je z...
Základní pravidlo. Vždy náleží nejvýše jeden normativ na provoz a nejvýše jeden normativ na stravu ve výši dle věku dítěte, které splní podmínku obsazenosti kapacitního místa po dobu alespoň 5 hodin, nebo nejvýše dvě poloviny normativu na provoz a nejvýše dvě poloviny normativu na stravu, je-li kapacitní místo během jednoho provozního dne obsazeno 2 nebo více dětmi, které spadají do různých věkových kategorií; každá z polovin normativu přísluší ve výši dle věku dítěte na jedno kapacitní místo v jednom provozním dnu v jedné dětské skupině. Konkrétní dítě může v jednom provozním dni obsadit v jedné dětské skupině pouze jedno kapacitní místo.