Zánik obchodního zastoupení. 667 Závazek obchodního zástupce zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena smlouva. Jestliže po uplynutí této doby se strany smlouvou dále řídí, mění se na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. § 668
Zánik obchodního zastoupení. Smluvní strany mají dle zákona právo k bezdůvodné výpovědi smlouvy, jen pokud byla smlouva ujednána na dobu neurčitou. Výpovědní doba je stanovena dle doby trvání obchodního zastoupení. Délka výpovědní doby je upravena v § 2510 OZ, kde v případě trvání jednoročního trvání obchodního zastoupení je stanovena na jeden měsíc, dvouročního trvání je stanovena na 2 měsíce a v případě trvání obchodního zastoupení tři a více let je stanovena na tři měsíce. Smluvní strany mají zakázáno si sjednat kratší výpovědní dobu, ale mají možnost si stanovit delší trvání výpovědní doby, ale pod podmínkou, že výpovědní doba zastoupeného nebude kratší než doba obchodního zástupce. Pojetí ustanovení představuje ochranný charakter především vůči obchodnímu zástupci, neboť obchodní zástupce je slabší smluvní stranou. Důležité je zmínit, že tyto pravidla se vztahují i na obchodní zastoupení, které bylo přeměněno dle ustanovení § 2509 OZ z obchodního zastoupení na dobu určitou na dobu neurčitou. (Beran, 2019) V případě, že je obchodní zastoupení sjednáno na dobu určitou, tak většinou zaniká uplynutím stanovené doby, pokud tedy smluvní strany spolu dále nespolupracují. Existují ale případy, kdy je možné vypovědět smlouvu na dobu určitou. Tato situace může vzniknout u výhradního obchodního zastoupení ze dvou důvodů. (Xxxxx, 2019) Dle ustanovení § 2512 OZ mají obě smluvní strany možnost vypovědět smlouvu v případě nenaplnění určeného objemu obchodů, který byl stanoven ve smlouvě v posledních dvanácti měsících. V případě, že nebyl objem výslovně stanoven ve smlouvě, tak se rozhoduje pomocí odbytových možností. V tomto případě nejde o hrubé porušení pravidel jako u druhé situace, tudíž výpovědní lhůta obchodního zastoupení vychází z ustanovení § 2510 a § 2511 OZ. (Xxxxx, 2019) Druhým případem, kdy může být vypovězeno výhradní obchodní zastoupení je případ, kdy dojde k porušení exkluzivity. To znamená, že buďto obchodní zástupce nevykonával předmětnou činnost pouze pro jednoho principála, ale pro více osob, či na vlastní účet, nebo zastoupený využíval jiného obchodního zástupce. V první zmiňované situaci může vypovědět obchodní zastoupení principál a v druhé situaci zase obchodní zástupce. Dle ustanovení § 2513 OZ smluvní strany mají možnost vypovědět smlouvu bez výpovědní doby, neboť došlo k markantnímu porušení smlouvy. (Beran, 2019) V případě, že by jedna ze smluvních stran chtěla vypovědět nevýhradní obchodní zastoupení sjednané na dobu určitou ještě před stanovenou dobou, tak dle usta...
Zánik obchodního zastoupení. Je-li obchodní zastoupení sjednáno na dobu neurčitou, zaniká obchodní zastoupení kromě obecných způsobů zániku závazku výpovědí79. Občanský zákoník totiž dává možnost bezdůvodně vypovědět obchodní zastoupení pouze v případě, že je ujednáno na dobu neurčitou80. V takovém případě se výpovědní doba odvíjí od délky trvání obchodního zastoupení. Dle ustanovení § 2510 občanského zákoníku je výpovědní doba pro první rok trvání obchodního zastoupení jeden měsíc, pro druhý rok dva měsíce a pro třetí rok a další roky tři měsíce s tím, že k ujednání kratší výpovědní doby se nepřihlíží. Sjednají-li strany delší výpovědní dobu, nesmí být doba, kterou je vázán zastoupený, kratší než doba, kterou musí dodržet obchodní zástupce. V tomto případě je silně akcentován ochranný charakter těchto ustanovení, které mají za úkol chránit oprávněné zájmy smluvních stran obchodního zastoupení, zejména obchodního zástupce jako strany ve slabším postavení, a jako taková jsou společná pro zastoupení výhradní i nevýhradní. Také je třeba dodat, že výše uvedená pravidla platí i v případě, že dojde k přeměně ujednání trvání obchodního zastoupení z doby určité na dobu neurčitou dle ustanovení § 2509 občanského zákoníku. Pro úplnost je nutné dodat, že směrnice č. 86/653/EHS dala členským státům možnost stanovit pro čtvrtý rok trvání smlouvy čtyřměsíční výpovědní lhůtu, pro pátý rok pětiměsíční a pro šestý a následující roky šestiměsíční výpovědní lhůtu, kterou náš zákonodárce nevyužil. Dále je třeba upozornit, že směrnicí není dotčeno použití právní úpravy členských států, jestliže tato úprava stanoví zánik smlouvy bez výpovědní lhůty z důvodu, že jedna ze stran neplní částečně nebo zcela své povinnosti nebo nastanou-li opravňovaly. 79 Srov. Xxxxxx, X. a kol., s. 917.
Zánik obchodního zastoupení