Běloruská právní úprava. Smlouva o obchodním zastoupení jako samostatný institut v části závazkového práva v GK upravena není. Institut obchodního zastoupení v běloruské právní úpravě nalezneme, ale pouze ve velmi skromném rozsahu. Obchodní zastoupení bylo zavedeno do běloruského občanského práva novelou GK v roce 1998 a je vymezeno jako zvláštní druh institutu zastoupení.23 Jelikož je druhem „obecného“ zastoupení, budou se ustanovení týkající se zastoupení vztahovat i na obchodní zastoupení. Obchodní zastoupení upravuje GK v části I oddíle 4 hlavě 10 v článku 185 a tento článek je jediným zdrojem regulace obchodního zastoupení v běloruském právním systému. Skromný rozsah úpravy obchodního zastoupení „na jedné straně nechává hodně otázek, ale na druhé straně nechává stranám smluvní svobodu a umožňuje jim samostatně konstruovat model smluvních vztahů“.24 Dá se ale předpokládat, že smluvní strany dostatečně neznají danou problematiku a opomenou upravit určité otázky, které by v budoucnu mohly vyvolat rozpory. Doporučení pro praxi je dostatečné prostudování zahraničních úprav pro inspiraci (např. české úpravy, která je již v souladu s evropskými požadavky na smlouvu o obchodním zastoupení) nebo využití právních služeb odborníků, kteří se na tuto problematiku specializují. 22 Xxxxxxxxxx, X. Xxxxxxx obchodního zástupce u smluv o obchodním zastoupení, Brno, 2008, s. 6-7.
Běloruská právní úprava. Obchodní zastoupení nevzniká jednostranným právním úkonem ze strany zastoupeného, ale je realizováno na základě smlouvy, ve které by měly být vymezeny práva a povinnosti smluvních stran a která má podobu dvoustranného právního úkonu (viz čl. 185 odst. 3 GK). Právní úprava ovšem neuvádí, jakým druhem smlouvy má tento vztah být sjednán. Jestliže půjde o smlouvu o obchodním zastoupení, bude se jednat
Běloruská právní úprava. Následující pojednání nebudu již dále členit na Práva a povinnosti obchodního zástupce a na Práva a povinnosti zastoupeného, jelikož běloruská právní úprava je malého rozsahu a dle mého názoru členění není nutné.
Běloruská právní úprava. V běloruské právní úpravě obchodního zastoupení není jednoznačně stanoveno, že zastoupený musí zaplatit obchodnímu zástupci za jeho činnost odměnu. Nalezneme zde pouze ustanovení obsažené ve větě třetí v čl. 185 b. 2 GK, která říká, že: obchodní zástupce má právo požadovat na smluvních stranách rovným dílem vyplacení sjednané odměny a náhrady nákladů, vzniklých při plnění jeho povinností, pokud ujednáním není stanoveno něco jiného. Zmíněné ustanovení má dispozitivní charakter, z čehož vyplývá, že smluvní strany ve smlouvě o obchodním zastoupení mohou stanovit nejen výši odměny, ale i vzdát se rovnosti dílů na úhradu odměny a vynaložených nákladů.75 Toto právo obchodního zástupce se však vztahuje na případy, kdy obchodní zástupce zastupuje obě dvě smluvní strany obchodu. Opět si zde pokládám stejnou otázku jako v případě povinnosti obchodního zástupce vykonávat svoji činnost s běžnou péčí podnikatele, a to zda právo na provizi se vztahuje pouze na případ, kdy zastupuje obě dvě smluvní strany obchodu či nikoli. Za využití analogie předpokládám, že obchodní zástupce má vždy nárok na zaplacení odměny a náhrady nákladů, které mu vznikly v důsledku jeho činnosti bez ohledu na zastupované strany. V mém názoru mě utvrzují i odborné texty, které vymezují charakteristické znaky obchodního zastoupení a uvádí jako jeden znak povinnost zastoupeného odměnit obchodního zástupce za vykonanou činnost.76 Tato úprava v GK je zcela nedostatečná, proto doporučuji její změnu s důrazem na dostatečné zajištění ochrany obchodního zástupce, jelikož dle stávající úpravy není obchodní zástupce nejen v oblasti úhrady odměny a náhrady nákladů vůbec chráněn.
Běloruská právní úprava. V běloruské právní úpravě obchodního zastoupení není nic o způsobech jeho zániku, pouze je zde ustanovení, které se týká povinnosti zachovávat mlčenlivost i po skončení obchodního zastoupení (čl. 185 b. 3 GK). Z důvodu neexistence podrobností o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení zde přiblížím obecné podmínky zániku všech smluv, uvedené v GK v části III oddíle 2 hlavě 29 v čl. 420 až 423. Lze připomenout i druhy zániku závazků, které jsem uvedla v kapitole Závazkové právo. Smlouvy je možné ukončit na základě dohody smluvních stran, pokud zákon nebo smlouva samotná neposkytují jiný způsob zániku. Tato dohoda musí být vyhotovena ve stejné formě jako smlouva, ledaže zákon či smlouva uvádí něco jiného. Samozřejmě lze ukončit smlouvu i jednostranným úkonem, tj. výpovědí, která bude důležitá zejména u smluv uzavřených na dobu neurčitou. Jestliže výpověď učiněná jednou stranou bude dovolena zákonem nebo dohodou stran, smlouva bude považována za ukončenou vzájemně. Další možností dle GK je ukončení smlouvy rozhodnutím soudu, ale tento způsob je možný jen pokud jde o podstatné porušení smlouvy jednou smluvní stranou, nebo pokud to připouští zákon či smlouva. Všechna výše uvedená ustanovení jsou dispozitivní, tudíž smluvní strany si mohou ujednat zcela individuální podmínky pro konkrétní smluvní vztah a konkrétní smlouvu. Proto doporučuji, jak již jsem v tomto textu několikrát uvedla, vypracovat smlouvu o obchodním zastoupení s precizností a snažit si ujednat co možná nejvíce v samotné smlouvě a předejít tak možným nesrovnalostem.