Common use of Závěr Clause in Contracts

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkon, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu V moderním světe se běžný účet nepochybně stal jednou ze služeb každodenní potřeby. Smlouva o běžném účtu je charakteristická řada atributů: jedná se proto bezesporu nejpoužívanější smlouvou bankovních služeb. Ve vyspělých zemích dnes existuje opravdu jen malé procento lidí, kteří by neměli zřízený alespoň jeden účet u některé z bank. Díky tomu, že hotovostní operace jsou obecně dražší a rizikovější, je bezhotovostní platební styk v současné době stále častější a perspektivnější nejen v podnikatelské sféře. Podmínkou pro jeho uskutečňování je ale uzavření písemné smlouvy o dvoustranný právní úkonzřízení a vedení běžného účtu. Poté je banka povinna sdělit druhé smluvní straně přidělené číslo účtu a svůj identifikační kód (tzv. bankovní spojení), z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě nezbytné pro provádění tohoto platebního styku. Běžný účet představuje chronologicky vedený záznam o vzájemných peněžních pohledávkách a převést na něj vlastnické právozávazcích mezi bankou a jeho majitelem. Vzhledem k jeho podstatě, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenuspočívající v častém zabezpečování různých plateb, mívají smlouvy o běžných účtech dlouhodobý charakter, majitelé někdy používají svůj účet kontinuálně celá léta. Současnou právní úpravu kupní Právní úprava smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní o běžném účtu, obsažená v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem zákon č. 89/2012 513/1991 Sb., v platném znění), prošla s účinností od počátku roku 2003 podstatnou novelizací a představuje tak nyní poměrně kvalitní právní rámec pro obě smluvní strany. Tento Obchodní zákoník přináší do úpravy kupní řadí smlouvy řadu změno běžném účtu mezi tzv. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní absolutní obchody, což znamená, že se vždy řídí, bez ohledu na povahu účastníků, třetí částí obchodního zákoníku nazvanou „Obchodní závazkové vztahy“, a to ode dne jeho účinnosti, tj. od 1.1.1992, i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem. Smlouvě o běžném účtu věnuje obchodní zákoník 9 ustanovení (§ 708 a násl.), z nichž většina má dispozitivní povahu, takže úprava jednotlivých práv a povinností závisí především na dohodě mezi účastníky smlouvy, tzntj. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od mezi bankou a majitelem účtu. Závazkový vztah založený smlouvou o běžném účtu má silné obstaravatelské prvky. Banka se totiž prostřednictvím této smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím zavazuje k závěrutomu, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvybude pro svého klienta – majitele účtu na zřízeném účtu obstarávat příjímání a provádění plateb a výplat v měně, než na kterou účet zní. Vedle této základní povinnosti má banka vůči majiteli účtu např. oznamovací povinnost – je ta aktuálnípovinna zajistit, aby byl majitel účtu dostatečně informován o stavu svého účtu, což plní ve lhůtách dohodnutých s majitelem zpravidla formou výpisu z účtu. V rámci budoucích úvah Další obvyklou povinností banky je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůplatit majiteli účtu úrok ze zůstatku prostředků uložených na účtu, pokud si ovšem ve smlouvě nesjednali bezúročné vedení účtu (tzv. nulový úrok). Naproti tomu je banka oprávněna požadovat za provádění služeb spojených s běžným účtem úplatu, jejíž výše bývá zpravidla dohodnuta ve smlouvě o běžném účtu s odkazem na interní sazebník banky. Vzhledem k tomu, že vzájemná práva a povinnosti smluvních stran spolu korespondují, odpovídá tomuto oprávnění banky samozřejmě povinnost majitele účtu sjednanou úplatu hradit. K základním oprávněním majitele běžného účtu patří disponování s účtem a nakládání s peněžními prostředky na účtu. Může však k dispozicím s účtem zmocnit i jiné osoby a může rovněž určit, které další osoby budou oprávněny nakládat s prostředky na účtu, vč. určení způsobu těchto dispozic. Samostatné běžné účty jsou dnes téměř na ústupu. Běžný účet je totiž v současné době vnímán především jako „odrazový můstek“ pro mnoho dalších bankovních služeb. Banky hledají stále nové cesty, jak zaujmout stávající a zejména nové klienty a nabízejí proto často k běžnému účtu řadu doprovodných výhod a možností v rámci tzv. balíčků služeb - počínaje platebními kartami, které lze k účtu získat jako platební instrument, pokračuje současným trendem v možných způsobech nakládání s peněžními prostředky na účtu - tzv. elektronickým bankovnictvím, které umožňuje spravovat prostředky na účtu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu bez nutnosti osobního návštěvy klienta v pobočce banky, nebo dále možností sjednat tzv. kontokorent, na základě kterého bude banka povinna provést do určitého sjednaného limitu i platby, pro které nebude v daném momentě na účtu dostatečné množství peněz a lepším přístupem k dalším bankovním produktům konče. Tyto služby nemusí být formulovány ve smlouvě o běžném účtu od počátku, ale mohou být poskytovány na základě pozdějšího ujednání mezi bankou a majitelem účtu, což pramení z povahy smlouvy o běžném účtu jakožto smlouvy rámcové. Pro potencionální i stávající zákazníky bank je tak velmi důležité vybrat si v rámci konkurenční nabídky bank takový běžný účet, který bude nejlépe vyhovovat jejich potřebám při hospodaření se v nové právní úpravě vyskytujísvými peněžními prostředky a při obstarávání svých každodenních platebních záležitostí, aby zbytečně neplatili za služby, které následně nebudou využívat. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu Je totiž zřejmé, že ať už se lidé jakkoliv stěžují na obchodní (zejm. cenovou) politiku bank, asi jen málo kdo z nás by si dnes dokázal představit správu svých financí bez běžného účtu. Je proto nanejvýš důležité, aby na tento smluvní typ pamatoval i obchodní zákoník a teprve praxe ukážedalší zákony, zda budou opravdu zapotřebíkteré by měly mj. rovněž chránit slabší, většinou práva neznalou a odborně neinformovanou smluvní stranu, tj. osobu, která s bankou do tohoto právně-závazkového vztahu vstupuje.

Závěr. Pro kupní smlouvu Závěrem je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkonuvedeno, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy že předložená dokumentace podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem § 8 zákona č. 89/2012 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění, zpracovaná podle přílohy č. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn4 k zákonu se zabývá hodnocením vlivů záměru „II/416 Blučina obchvat“ na životní prostředí a veřejné zdraví s maximální snahou o objektivitu a zohlednění všech relevantních vyjádření, které byly vzneseny v předchozím průběhu postupu dle zákona. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvyZáměrem je veřejně prospěšné stavby – přeložky silnice II/416 jako budoucího obchvatu obce Blučina. Navržený záměr je situován mimo zastavěné území obce Blučina, tznpřevážně na plochách zemědělských. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou Dokumentace se zabývá jedinou aktivní variantou, vzešlou z předešlého výběru variant, resp. dlouhodobě stabilizovanou v občanském zákoníku rámci příslušných územně plánovacích dokumentacích. Cílem dokumentace bylo popsat a vyhodnotit území z hlediska jeho možného zatížení a popsat a posoudit vliv navrženého záměru na životní prostředí a veřejné zdraví, včetně návrhu opatření zmírňujících a eliminujících negativní vlivy. Při zpracování dokumentace byly komplexně vyhodnoceny vlivy ve všech požadovaných oblastech (vliv na lidské zdraví, ovzduší a klima, hluková situace, instituty ochrany přírody a krajiny, povrchová a podzemní voda, půda, horninové prostředí a přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky). Většina vlivů je omezena pouze na dobu výstavby a s lokálním rozsahem (hluk, ovzduší, půda, horninové prostředí, zatížení dopravní infrastruktury, veřejné zdraví). U některých posuzovaných složek jsou vlivy zanedbatelného až nulového charakteru (klima, kulturní památky, instituty ochrany přírody nevyskytující se v zájmovém území). Realizací záměru dojde k zásadnímu zlepšení kvality obytného prostředí uvnitř zastavěného území Blučiny (hluk, ovzduší, veřejné zdraví). Negativa záměru jsou shledána zejména ve vztahu k výskytu cenné fauny a flóry na lokalitě Pastvisko SV od smlouvy Blučiny, která budou za předpokladu realizace v zákoníku obchodnímdokumentaci navržených opatření minimalizována na únosnou mez. Srovnáním Vlivy na ostatní posuzované charakteristiky území budou pouze lokálního charakteru s nižší mírou významnosti. Umístění záměru lze označit za akceptovatelné jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvyz hlediska stavu jednotlivých složek životního prostředí v zájmovém území, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěruz hlediska výhledové celkové ekologické zátěže území. Lze konstatovat, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvyposuzovaný záměr, než za předpokladu realizace v dokumentaci navržených opatření, nevyvolává významné negativní vlivy na životní prostředí a veřejné zdraví; míra zásahů území je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůakceptovatelná, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebíprověřovaný záměr lze označit pro dané území za únosný.

Závěr. Pro kupní smlouvu Předkládaný projekt předběžného inženýrskogeologického průzkumu zahrnuje průzkumné práce potřebné pro získání informací o geologické stavbě zájmového území, které budou využity pro návrh výstavby objektu tiskárny cenin. Zahájení prací je charakteristická řada atributů: jedná se podmíněno zjištěním podzemních inženýrských sítí a písemnými smlouvami s vlastníky (popř. uživateli) o dvoustranný právní úkonpovolení vstupů na pozemky jakkoliv dotčenými průzkumnými pracemi. Povolení vstupů na pozemky dotčené průzkumnými pracemi a koordinace terénních prací a vytyčení inženýrských sítí zajistí zhotovitel geotechnického průzkumu. Umístění průzkumných sond není dáno striktně, může dojít ke změně jejich polohy buď v důsledku kolize s podzemním vedením inženýrských sítí, resp. popř. nemožnosti realizace sondy z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právotechnických důvodů. Takovéto překážky budou popsány v realizační dokumentaci předběžného průzkumu, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenuzpracovaného vybraným zhotovitelem průzkumu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy Řešitelem IGP musí být osoba s příslušným oprávněním podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem zákona č. 89/2012 62/1988 Sb., o geologických pracích ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky MŽP 206/2001 Sb., o osvědčení odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v platném zněníoboru inženýrská geologie. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změnZávěrečná zpráva bude zpracována a to včetně doporučení pro výstavbu uvažovanou v zájmovém území ve smyslu doporučení ČSN P 73 1005 a ČSN EN ISO 1997-1, ČSN EN ISO 1997-2. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tznVýsledky realizovaných prací budou předány ve formě zprávy o průzkumu s přílohami. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou Jejich obsah a rozsah bude odpovídat etapě předběžného průzkumu. Výsledky průzkumných prací budou zpracovány v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodnímkomplexní závěrečné zprávě. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuálníPři zpracování výsledků průzkumu a jejich dokumentaci bude dodržena zásada maximální přehlednosti a názornosti s využitím grafického znázornění a tabelace výsledků. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůPraze, které se v nové právní úpravě vyskytujíříjen 2019 RNDr. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.Xxxx Xxxxxxx Zájmové území Šlikova 406/29 169 00 Praha 6 Název úkolu: Drahelčice – Hala Státní tiskárny cenin Zadávací dokumentace předběžného inženýrskogeologického průzkumu Odpovědný řešitel: RNDr. X.Xxxxxxx Číslo úkolu: 19 226 Vypracoval: RNDr. X.Xxxxxxx Měřítko: 1 : 20 000 Název přílohy: Situace zájmového území Číslo přílohy: 1

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributůVe své práci jsem se zabýval Mediálním obrazem uzavření Opoziční smlouvy ve vybraných českých médiích. V teoretické části jsem pomocí odborné literatury nastínil problematiku mediální teorie a definoval některé relevantní pojmy, jako gatekeeping nebo agenda-setting. Zároveň jsem se věnoval významu médií ve společnosti a jejich vlivu na konstrukci reality. Cílem teoretické části bylo představit rámec, ve kterém se budu pohybovat a význam práce jako takové. sestavení vlády po ukončení voleb? VO2 takto: jedná Jakým způsobem média referovala o Opoziční smlouvě v době kolem jejího podpisu? Poté jsem se o dvoustranný právní úkonvěnoval samotné analýze článků v denících Mladá fronta Dnes, z něhož jeden účastník (prodávající) Právo, Hospodářské noviny a Blesk. Tyto deníky jsem vybral na základě jejich vysoké čtenosti v roce 1998 a rozlišnosti, co se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě týče ideologického ukotvení a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenuvlastnických struktur. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typůČlánky jsem rozdělil do dvou časových období. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitelePrvní období začínalo druhým dnem voleb, tedy běžně informovaného20. červnem 1998 a končilo 2. červencem 1998, nikoli zcela důvěřivého což je den, kdy došlo ke zveřejnění jednání o dohodě mezi ODS a informace nehledajícíhoČSSD. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní Druhé období začínalo prvním dnem po podepsání Opoziční smlouvy, tedy 10. červencem 1998 a to současně s novým občanským zákoníkem čkončilo 20. 89/2012 Sb.srpnem, v platném zněnícož je den po vyslovení důvěry menšinové vládě Xxxxxx Xxxxxx. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůNásledně jsem popsal postup obsahové analýzy a kódování, které se v nové právní úpravě vyskytujíjednotlivých obdobích lišilo. Ale takové nedostatky Další část jsem věnoval prezentaci získaných dat a jejich interpretaci. Zároveň jsem se snažil ověřit hypotézy, které jsem dříve formuloval. H1: V období od 20.6. do 2.7. 1998 není dohoda mezi ODS a ČSSD považována za pravděpodobnou. Hypotézu 1 jsem na základě dat potvrdil. Povolební články považovaly I tuto hypotézu jsem na základě analýzy článků v daném období potvrdil. Spojení jednoho ze zmíněných uskupení tří stran bylo dominantně považováno za nejpravděpodobnější. Hypotéza 3 byla formulována takto: Silným motivem podpisu Xxxxxxx je „překvapení.“ Tuto hypotézu jsem ověřoval na základě článků z druhého časového období. H3 jsem zamítnul, jelikož ve dvou denících se aspekt překvapení neobjevoval vůbec a výraznější byl pouze v deníku Blesk. Hypotéza 4: Opoziční smlouva je deníky považována za důležité téma. Tuto hypotézu jsem zkoumal na základě definovaného indexu důležitosti, který bral v potaz rozmístění zpravodajských článků na stranách a počet slov. H4 jsem na základě dat potvrdil, jelikož se články umisťovaly na předních stranách a obsahovaly vysoký počet slov. H5: Informace o Smlouvě jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu silně personalizovány osobami Xxxxxx Xxxxxx a teprve praxe ukážeXxxxxxx Xxxxxx. Tuto hypotézu jsem potvrdil. V článcích napříč žánry se spojení Smlouvy s těmito dvěma osobami vyskytovalo ve více než 50 % případů. Zároveň byli téměř jediní, zda budou opravdu zapotřebíkteří byli se Smlouvou jmenovitě spojováni. H6: Od KDU-ČSL a Unie svobody je Opoziční smlouva kritizována jako „proti demokracii.“ I tuto hypotézu jsem potvrdil na základě vyznění jednotlivých aspektů Opoziční smlouvy roztříděného podle zdrojů. Zástupci KDU-ČSL a Unie svobody často zdůrazňovali, že uzavření Smlouvy je v rozporu s demokratickými zásadami. H7: Nejkritizovanějším článkem Opoziční smlouvy je článek 6. Tuto hypotézu jsem taktéž potvrdil. K potvrzení mě vedla skutečnost, že článek 6 byl jediným konkrétním článkem, jehož kritika se v médiích objevovala. Tato kritika se navíc objevila ve všech zkoumaných denících. H8: Autoři článků deníku Právo jsou k Opoziční smlouvě nejméně kritičtí. Tuto hypotézu jsem nepotvrdil. Autoři článků v deníku Právo nezmiňovali ve svých textech negativní aspekty Smlouvy v menší míře. Je ovšem potřeba dodat, že v deníku Právo se na rozdíl od jiných deníků jako důvod kritiky objevovalo možné ohrožení a oslabení ČSSD. Zároveň byly články tohoto levicově orientovaného deníku nejsilněji spojeny s osobou Xxxxxxx Xxxxxx. Moje bakalářská práce zachytává atmosféru bezprostředně kolem uzavření Opoziční smlouvy, která bývá označována za jednu z nejkontroverznějších věcí v polistopadové politice (Xxxxxxx, 2015, s. 12). Pracuje se všeobecným očekáváním povolebního uspořádání a nastiňuje aspekty a myšlenky, které doprovázely její podpis. Pomocí analýzy článků taktéž zachytává reflexi Xxxxxxx od tehdejších politických i nepolitických představitelů. Smlouva ihned po přijetí čelila různé kritice od řady různých zdrojů. Často zmiňovaným aspektem ve všech rovinách byla její nestandardnost. Její zastánci, především z řad signatářů Smlouvy, tedy ODS a ČSSD, naopak poukazovali na stabilitu, kterou má dokument poskytnout. Jelikož je práce zaměřená na úzké časové období, zejména bezprostředně po podepsání Opoziční smlouvy, dá se na ni přirozeně navázat zkoumáním mediálního obrazu vlády Xxxxxx Xxxxxx, kterou umožnila právě tato dohoda, případně důsledků jejího uzavření. Taktéž se dá přistoupit ke zkoumání obrazu uzavření Opoziční smlouvy s ohledem na vývoj v čase, jelikož toto téma rezonuje v české společnosti do dnešního dne. V rámci politologie nebo sociologie lze hlouběji zkoumat i události, které uzavření Smlouvy předcházely s ohledem na určitou čerstvost, kterou se demokracie v tehdejší České republice stále vyznačovala. Věřím, že má práce bude cenným zdrojem informací v případných navazujících analýzách.

Závěr. Pro kupní smlouvu Je zřejmé, že všem výše uvedeným obtížím souvisejícím s námitkou, že směnka byla zapla- cena, lze snadno předejít tak, že směnka bude proti úhradě vyžádána zpět. Je jistě žádoucí, aby byla přitom kvitována nebo při placení postižním provázená návratním účtem. Není to však nej- podstatnější, protože práva ze směnky, kterou drží v rukou ten, kdo ji uhradil, nelze proti tomuto plátci nikdy řádně uplatnit. Netýká se to jen ne- možnosti získat bez originálu směnečné listiny směnečný platební rozkaz. I v případě, že směnka bude vymáhána běžnou žalobou bez ná- vrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, stejně bude nutno dříve nebo později opět origi- nál směnečné listiny soudu předložit k důkazu. Bez předložení dokonalého cenného papíru ni- kdy nelze práva z takového cenného papíru při- znat, což platí pro směnku beze zbytku také. Jis- těže není povinností plátce směnky tuto listinu si vyžádat. Nečiní-li tak, sám sebe poškozuje. To se odráží i v případném řízení umořovacím. Směneční dlužníci jsou vždy účastníky řízení o umoření směnky ve smyslu § 185k o. s. ř. a edikt (§ 185m odst. 2 o. s. ř.) xxx tedy musí být doručen přímo nejen vyvěšením na úřední desce soudu. Pak je charakteristická řada atributů: jedná pro ně snadné dosáhnout zamít- nutí návrhu na umoření prostým předložením směnečné listiny. Xxxxx se snad snažil navrho- vatel to obejít tím, že určitou osobu jako dlužníka neuvede v návrhu na umoření, pak sice je možné, že takový dlužník se o dvoustranný právní úkonumořovacím řízení ani nedozví. To však nevadí, protože pak soud v usnesení, kterým prohlásí směnku za umoře- nou (§ 185r o. s. ř.), takového dlužníka neuvede, protože výrok musí vyplývat z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě návrhu na umoření. Není-li dlužník uveden v návrhu na umoření, ne- může být ani v tomto usnesení. Pak ovšem nelze ani s pomocí usnesení o umoření účinným způ- sobem vymáhat nároky ze směnky proti tako- vému nezmíněnému dlužníku. Právo na vydání směnečné listiny není uve- deno v zákoně směnečném a převést šekovém náho- dou, ale odráží přesně zvláštní povahu nároků z dokonalých cenných papírů. Je proto velmi na něj vlastnické právopováženou, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku kolik směnek je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěruvymáhání napa- deno námitkou, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvyjde o směnku již zaplacenou. Vysvětlit to lze jen dvojím způsobem. Buď dluž- níci ve velkém rozsahu používají smyšlenou ná- mitku zaplacení směnky k poškození majitele směnky anebo stejně masově dlužníci skutečně platí na směnku, než je ta aktuálníaniž by si ji vyžádali zpět. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůAni jedna, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukážeani druhá varianta neslouží dlužníkům ke cti, zda budou opravdu zapotřebíať jde na jejich straně o prohnanost anebo naopak o neznalost, neodpovědnost, či přímo hloupost.

Závěr. Pro kupní smlouvu Jak patrno, mezi lidskými právy vyhlášenými univerzálně a muslimskými normami je charakteristická řada atributů: jedná příkrý rozpor. Muslimské státy odmítají upřednostnit ve shodě Evropou univerzální nor­ my před božskými.7 Je­li univerzalita lidských práv a svobod mající své kořeny v ústřed­ ním dokumentu – Všeobecné deklaraci lidských práv – svou regionální islámskou obdo­ bou popřena,8 neboli připouští­li ze své podstaty rozlišování lidí na základě náboženství a odmítá­li sekulární pojetí právního státu s tím, že islámské náboženství a z něj vyplýva­ jící právo je jediné správné a nic se o dvoustranný právní úkonmu nesmí protivit, z něhož jeden účastník (prodávající) jestliže za zdroj božského zákona připouští krom Koránu a sunny i odvozená výkladová pravidla interpretačních škol a rozu­ mová uvažování, jimiž se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě zaplňují mezery v základních pramenech, nejsou taková obecná pravidla chování způsobilá stát se ani alternativně součástí platného práva vystavěného důsledně na úctě k právům a převést na něj vlastnické právo, svobodám člověka a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy občana (např. ZoOSzákladní ustanovení hlavy první Ústavy ČR). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření Pokud islámské náboženské normy popírají všeobecnost lidských práv a ochrany kupujícíhosvobod, nemohou být právním zdrojem variantních postupů v ideově univerzálně pojatém státním právu evropských civilizací dle Listiny. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je Takovou kontradikci pojetí základ­ ních lidských práv a svobod není možné zaznamenat již dávno celostně překonat, ba ani v historiiprávu soukromém 4 XXXXXX, ovšem teprve od vstupu České republiky Xxxxxxxx. Právověda a státověda. Úvod do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxeprávního a státovědního myšlení. Přitom je kladen důraz na tzvPlzeň: Xxxx Xxxxx, 2010, s. 95. aktivního spotřebitele5 Ibidem, tedy běžně informovanéhos. 42. 6 Ibidem, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbs. 87–88., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu Projekt bezbariérového přístupu na pře- stupních stanicích Můstek byl ze všech dosud provedených jedním z nejslo- žitějších zásahů do stávajících kon- strukcí metra v Praze. Při zpracovávání projektu a v průběhu soutěže projek- tant zdůrazňoval technickou náročnost díla, na což nebylo vždy odpovídajícím způsobem reagováno. Důvodem moh- lo být, že rozsah prací se na první po- hled zdál nevýznamný. Podcenění loka- lity, ve které bylo dílo realizováno, bylo skutečným důvodem všech komplikací, neboť organizačně složitý souběh prací v minimalistických prostorech je charakteristická řada atributů: jedná para- doxně mnohdy náročnější než rozsáhlé podzemní dílo v hospodářsky a kulturně nezatížené lokalitě. [aktuálně] Při realizaci se o dvoustranný právní úkonmnohokrát narazilo na nečekaná konstrukční řešení a geo- metrické nesrovnalosti stávajících kon- strukcí, neboť některé části stanice nebyly v době provádění průzkumů pří- stupné. Při projektování se vycházelo z něhož jeden účastník (prodávající) původní dokumentace skutečného provedení. Po celou dobu výstavby docházelo k častým konzultacím s do- davatelem a mnohá technická řešení vznikala při diskusích přímo na stavbě. Úspěšná realizace je důkazem správ- ného a plně funkčního návrhu. Cílem bylo umožnit cestujícím komfortní pře- stup s pocitem rozumných dimenzí. ◀ Ocelové rozpěry z trubek mezi pilíři ◀◀ Podélný řez přestupní chodbou. Řez ◀◀ Řez je vede- ný rovnoběžně ◀ Pohled ze schodiště do přestupní 06➝07 [téma] V poslední době došlo k redukci ná- kladní dopravy a ani výhled nepřed- pokládá její růst. Proto bylo primárně sledováno maximálně komfortní řeše- ní pro osobní dopravu a ve zbývajících částech stanice byly ponechány kole- je především pro tranzitující nákladní dopravu. V novém stavu je ve stanici osm dopravních kolejí a šest manipu- lačních. Navržené kolejové řešení je pak ovlivněno také požadavkem na vý- hledové zdvoukolejnění, dnes jednoko- lejné tratě, v úseku Horažďovice před- městí – Strakonice. Tento požadavek se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést promítl především do návrhu budě- jovického zhlaví, které je již v dnešním stavu připraveno na něj vlastnické právovložení výhledo- vých kolejových spojek, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít dále do vy- tvoření prostorové rezervy mezi novou 2. a zaplatit za něj kupní cenu4. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbkolejí pro vložení výhledového jednostranného ostrovního nástupiště., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu Informace o právech akcionářů souvisejících s účastí na valné hromadě a popis postupu při účasti na valné hromadě Akcionář společnosti je charakteristická řada atributů: jedná v souladu se o dvoustranný právní úkonstanovami společnosti a právním řádem České republiky oprávněn účastnit se valné hromady a hlasovat na ní, z něhož jeden účastník (prodávající) má právo požadovat a obdržet na ní vysvětlení záležitostí týkajících se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení obsahu záležitostí zařazených na něj vlastnické právovalnou hromadu nebo pro výkon jeho akcionářských práv na ní, a kupující uplatňovat návrhy a protinávrhy. Rozhodným dnem k účasti na valné hromadě je 10. červen 2015. Význam rozhodného dne spočívá v tom, že určuje, kdo je oprávněn účastnit se zavazuje předmět koupě převzít valné hromady a zaplatit za něj kupní cenuvykonávat na ní akcionářská práva, včetně práva hlasovat. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku Valné hromady je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní tedy oprávněna účastnit se a vykonávat na ní svá akcionářská práva každá osoba, která bude vedena jako akcionář společnosti k rozhodnému dni. Prezence akcionářů bude zahájena v 10:00 hodin v den a v místě konání valné hromady. Akcionář se zúčastňuje valné hromady osobně nebo v zastoupení. Při prezenci akcionářů se prokáže akcionář – fyzická osoba platným průkazem totožnosti. Je-li akcionářem právnická osoba zapsaná v obchodním zákoníkuči jiném obdobném rejstříku, jednak od jiných smluvních typůpředkládá osoba zastupující akcionáře originál nebo úředně ověřenou kopii výpisu z obchodního či jiného obdobného rejstříku nikoli staršího než 30 dnů, ze kterého vyplývá oprávnění příslušné osoby jednat v zastoupení akcionáře; tato osoba se prokáže platným průkazem totožnosti. Kupní smlouvu Zmocněnec akcionáře předkládá písemnou plnou moc, která musí obsahovat úředně ověřený podpis Je-li akcionářem zastoupeným na základě plné moci právnická osoba zapsaná v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravuobchodním či jiném obdobném rejstříku, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (napřpředkládá zmocněnec originál nebo úředně ověřenou kopii výpisu zastoupeného akcionáře z obchodního či jiného obdobného rejstříku nikoli staršího než 30 dnů, ze kterého vyplývá oprávnění příslušné osoby udělit zmocněnci plnou moc. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historiiJe-li zmocněncem právnická osoba, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitelepředkládá osoba jednající za zmocněnce originál nebo úředně ověřenou kopii výpisu této právnické osoby z obchodního či jiného obdobného rejstříku nikoli staršího než 30 dnů, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbze kterého vyplývá oprávnění příslušné osoby jednat za zmocněnce., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná V rámci této práce se podařilo stručně specifikovat obchodní zastoupení od blízkých závazků příkazního typu. Kapitoly věnované vývoji obchodního zastoupení pomáhají utvořit si představu o dvoustranný právní úkonsmyslu konkrétních norem, z něhož jeden účastník (prodávající) důvodech pro omezení dispozitivnosti některých ustanovení či obecně o právních principech pojících se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právos tímto insti- tutem, jako např. statusová ochrana zástupce. Dále byla představena Xxxxxxxx, a kupující její významný vliv na podobu jak české právní úpravy, tak také evropských úprav. Z popisu změn v posledních deká- dách lze vyvodit dynamiku budoucího vývoje právní úpravy, což přispívá k va- liditě práce i s odstupem času od publikace. V rámci rozboru jednotlivých ustanovení byly řešeny důležité otázky po- jící se zavazuje předmět koupě převzít k obchodnímu zastoupení. Povaha nezávislosti obchodního zástupce ne- vylučuje ekonomickou závislost na příjmech zastoupeného. Podoba s pracov- něprávním vztahem může vést až do míry, kdy zástupce vykonává svou činnost v rámci pracoviště zastoupeného. Nezávislost se však vyžaduje při vlastní rea- lizaci zastoupení, resp. při volbě metod a zaplatit za něj kupní cenuzpůsobů plnění. Současnou právní úpravu kupní smlouvy Absence živnosten- ského oprávnění zástupce, jako podnikatele nemá vliv na platnost závazku. Na- opak ujednání, že zástupce jedná vlastním jménem na účet zastoupeného, ne- zakládá bez dalšího aplikaci ustanovení o obchodním zastoupení. Autor dále dospěl k názoru, že zhojení nedostatečné smluvní formy je možné a bude mít účinky ex tunc. Klíčové otázky se pojí se způsobem odměňování obchodního zástupce. Od- měny je vhodné kategorizovat podle občanského zákoníku míry provázanosti s objemem zajišťova- ných obchodů, způsobu zajišťování předmětů a různých cenových hladin. Dle autora je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typůvhodné vyčlenění náhrady nákladů mimo základní systém odměn. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem Ná- hrady je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícímtaké rozčlenit, a to zejména s ohledem na to, zda budou proplá- ceny a v jaké výši. Při tvorbě systematiky odměn a náhrad je třeba brát v úvahu hospodářsko-soutěžní ochranu, která v určitých případech zakazuje ujednání alokucí i jen část finančních rizik z obchodů na zástupce. Oblast hospodářské soutěže v je v souvislosti s výkladem o obchodním zastoupení často vynechána, přitom může mít významný podíl na výsledné podobě smlouvy. Problematika náhrady zástupci za ukončení obchodního zastoupení při- náší především v oblasti informačních zdrojůotázky určení vzniku nároku a výše náhrady, a dále s jakými ztrátami zástupce je náhrada spojována. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní Tato významná problematika nemá přímý vliv na podobu smlouvy, ale může ovlivnit konstrukci odměn a to současně s novým občanským zákoníkem čnáhrad nákladů. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěruAutor má za to, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvyčeská zákonná úprava je v této oblasti vyhovující, než vyjma prekluzivní doby pro uplatnění nároku. Pro řádné fungování obchodního zastoupení je ta aktuálnítéž stěžejní funkční komu- nikace mezi zástupcem a zastoupeným. Nejen z důvodu přesného určení před- mětu činnosti, ale též z důvodu způsobu plnění a zejména předcházení a včas- ného řešení krizových situací. V závěrečné části práce byla navržena vzorová smlouva s doplňujícím ko- mentářem. V rámci budoucích úvah tvorby se autor snažil vypořádat s požadavkem na přimě- řený rozsah smlouvy a současně demonstraci vhodných ustanovení a variant řešení. Výsledná podoba smlouvy je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůúzce svázána s konkrétní situací, které se v nové právní úpravě vyskytujína kterou je aplikována. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukážeVýznamný bude zejména druh obchodu, zda budou opravdu zapotřebíjsou smluvní strany fyzické či právnické osoby, cenová hladina obchodů apod. Z toho důvodu vzo- rová smlouva obsahuje ujednání, která z větší části závisí na doplnění stranami. Název práce zahrnuje také modelový příklad. Vzhledem k tomu, že autor neměl zkušenosti s konkrétními obchodními zástupci, resp. zastoupenými, hrozilo, že umělým nadefinováním případu by nebylo dosaženo realitě odpovídajícím po- měrům zvolené tržní oblasti. To by mohlo negativně ovlivnit relevanci celé práce. Z toho důvodu, je modelový příklad vykládán, jako příklad navržené vzo- rové smlouvy.

Závěr. Pro kupní smlouvu Lze jednoznačně říci, že kolektivní smlouva představuje důležitý stabilizační prvek v pracovněprávních vztazích. Právní úpravou je charakteristická řada atributů: jedná dán rámec, ve kterém se o dvoustranný právní úkonmohou strany pohybovat, přičemž je jim zachována dostatečná smluvní volnost. Chráněni jsou především zaměstnanci, jejichž práva nesmí být kolektivní smlouvou zkracována. Právě kolektivní smlouva posiluje jejich postavení, které je vůči zaměstnavateli nerovné. Kolektivní smlouvy tak napomáhají k sociálnímu smíru a ekonomické rovnováze. A stejně tak odborové organizace, jakož to nejsilnější zástupce zaměstnanců, stírají nerovné postavení mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. A to nejen z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právotoho důvodu, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenuže jsou to pouze ony, které mohou uzavírat kolektivní smlouvy. Současnou Jejich důležitost spočívá i v kontrole, kterou vykonávají nad zaměstnavatelem. Mám-li porovnat německou právní úpravu kupní s českou, je to úkol nelehký. Oba národy prošly jiným historickým vývojem, který se podstatně odrazil i ve vývoji právním. Právě německé kolektivní právo má za sebou dlouhou historii. Jejich kolektivní pracovní právo se vyvíjelo po celá desetiletí, kdežto česká právní úprava kolektivního práva po dlouhá léta stagnovala. Lze tak říci, že německá právní úprava kolektivního práva je o něco více propracována, k čemuž jistě přispěla i judikatura Spolkového soudu. Za zmínku také jistě stojí pracovní soudy, které v Německu fungují k řešení pracovněprávních sporů, včetně těch kolektivních. Zaměstnanci sice mají možnost využít alternativních prostředků, avšak není-li jejich spor vyřešen, mají možnost obrátit se na specializovaný soud. Nabízí se tak úvaha de lege ferenda, zda i u nás by bylo vhodné tyto pracovní soudy zavést. Je nutné zamyslet se nad tím, kolik pracovních sporů ročně, je u nás řešeno. Příkladem budiž statistika: za rok 2018 bylo v České republice okresními a krajskými soudy pravomocně rozhodnuto přes 3200 pracovních sporů. Z toho se jednalo o 17 sporů dle zákona o kolektivním vyjednávání, které se týkaly určení nezákonnosti stávky či výluky. Dále se 312 sporů týkalo neplatnosti rozhodčí smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní či zrušení rozhodčího nálezu.175 V Německu bylo pracovními soudy za rok 2018 řešeno 420 000 pracovních sporů.176 Ačkoli má Německo osminásobně více obyvatel, není u nás v obchodním zákoníkusoučasnosti řešeno takové množství pracovních sporů, jednak od jiných smluvních typůaby byla potřeba tyto specializované soudy zřídit. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální Mám-li zhodnotit současnou právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu zajisté vhodné, i jiné právní předpisy (napřnadále zachovat velkou smluvní volnost co se obsahu kolektivních smluv týče. ZoOS)Je potřeba, aby si odborové organizace se zaměstnavatelem přizpůsobili kolektivní smlouvu dle daného pracovního odvětví a konkrétních možností. Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchoděZa úvahu by také stálo zavést registr kolektivních smluv, což by zvýšilo přehlednost o kolektivních smlouvách. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní Právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah stávky je dle mého názoru potřeba provést opravu nedostatečná. Zákon o kolektivním vyjednávání sice upravuje institut stávky, nicméně pouze drobných nedostatkůve vztahu ke kolektivnímu vyjednávání. Jakékoli jiné stávky pořádané za účelem ochrany hospodářských či sociálních práv jsou právem neupravené. Ve své práci jsem chtěla podat komplexní výklad o kolektivních smlouvách. Ovšem po prostudování dostupných zdrojů, které by bylo k podání uceleného výkladu zapotřebí mnohem více prostoru. Ke kolektivním smlouvám totiž neodmyslitelně patří proces kolektivního vyjednávání a řešení sporů z těchto smluv vzniklých. Snažila jsem se tedy podat takový výklad, který by pojednával o důležitých aspektech kolektivních smluv včetně institutů s nimi spojených. Přínosem bylo poznání německé právní úpravy, se kterou jsem doposud neměla možnost se setkat. Orientace v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebízahraničních zákonech je pro mě jistě cennou zkušeností.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkonV případě, z něhož jeden účastník kdy český daňový nerezident převádí podíly zmíněné v úvodu tohoto příspěvku (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právotj. cenné papíry, které nepředstavují účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem ve smyslu obchodního zákoníku, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenupřevod nesplňuje podmínky pro osvobození příjmu z převodu podílu dle § 19 ZDP), je souvisejícím daňově uznatelným nákladem nabývací cena převáděných cenných papírů ve smyslu § 24 odst. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím7 ZDP, a to především ve zdaňovacím období, ve kterém příjem dle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 7. a § 22 odst. 1 písm. h) nerezidentovi plyne, tj. na peněžní bázi jak to ukazuje příklad výše; přičemž k potenciálním změnám reálné hodnoty, které nastaly během držby cenného papírů, se nepřihlíží. Při postupných nákupech stejného druhu akcií za různé ceny se při prodeji pro určení nabývací ceny použije metoda FIFO nebo metoda váženého aritmetického průměru (obdobně jako je upraveno v oblasti informačních zdrojů§25 odst. K 1.1.2014 má vstoupit 4 zákona o účetnictví). Tento postup podporuje obchodování s cennými papíry v účinnost nová právní ČR, resp. cennými papíry vydanými českými rezidenty. Navrhujeme potvrdit výše uvedené závěry a příslušným způsobem je publikovat. Dále navrhujeme, aby při nejbližší novele ZDP byla provedena vhodná legislativní úprava kupní smlouvypotvrzující srovnatelný režim pro rezidenty i nerezidenty. Do doby, než bude tato případná novela schválena, doporučujeme v souladu s § 55a zákona o správě daní a to současně s novým občanským zákoníkem čpoplatků prominout daň vyměřenou v případě, že nebylo akceptováno uplatnění nabývací ceny akcií jako daňově uznatelného nákladu při prodeji cenných papírů českým daňovým nerezidentem za výše popsaných okolností. 89/2012 Sb.Navržený závěr, že v případě převodu dotčených cenných papírů - akcií lze jako související daňový náklad uznat jejich nabývací cenu podle § 24 odst. 7 ZDP (bez jakéhokoliv omezení), nemá oporu v zákoně a nelze jej proto přijmout. ZDP upravuje možnost uplatnit si k příjmu z prodeje akcií výdaj pouze v případech vymezených v § 24 odst. 2 písm. r) a w) ZDP. § 24 odst. 7 ZDP vymezuje pouze způsob stanovení nabývací ceny pro účely konkrétních ustanovení zákona, tudíž toto ustanovení nelze aplikovat samostatně, bez dalšího. § 24 odst. 2 písm. r) ZDP je obecným pravidlem aplikovaným v případech, kdy se akcie pravidelně přeceňují na reálnou hodnotu podle zákona o účetnictví a tudíž se případné změny v ocenění akcií objeví v základu daně české účetní jednotky v průběhu držby každoročně. V případech, kdy se akcie nepřeceňují reálnou hodnotou, aplikuje se pravidlo vymezené v § 24 odst. 2 písm. w) ZDP, které je výjimkou z použití ustanovení § 24 odst. 2 písm. r) ZDP a které umožňuje jako daňový náklad uplatnit nabývací cenu akcie pouze do výše příjmů z jejího prodeje. S ohledem na fakt, že zahraniční účetní jednotka pro účely českého základu daně nepřeceňuje akcie na reálnou hodnotu, nelze na ní použít § 24 odst. 2 písm. r) ZDP, ale aplikuje se na něj ustanovení § 24 odst. 2 písm. w) ZDP. Zahraniční účetní jednotka totiž v ČR podává daňové přiznání pouze za zdaňovací období, ve kterém převádí akcie a nikoliv v průběhu držby (i kdyby by tedy zahraniční účetní jednotka podle zahraničních účetních předpisů přeceňovala akcie na reálnou hodnotu, v platném zněníprůběhu držby bude případný rozdíl v přecenění zohledněn pouze v základu daně ve státě rezidence zahraniční účetní jednotky podle zahraničních daňových předpisů a nikoliv v českém základu daně). Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změnStejný postup jako české účetní jednotce podle § 24 odst. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy2 písm. r) ZDP lze umožnit zahraniční účetní jednotce, tznkterá by se nacházela ve srovnatelném postavení se situací české účetní jednotky, tj. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu pokud by zahraniční účetní jednotka postupovala obdobně jako česká účetní jednotka a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.prokázala by českému správci daně následující skutečnosti:

Závěr. Pro kupní smlouvu V současné době je charakteristická řada atributů: jedná dokončeno Zjiš- ťovací řízení (EIA) a probíhají práce na DUR k projednání. V březnu 2017 bude zažádáno o územní rozhodnutí. Další pokračování přípravy stav- by se předpokládá systémem design & build. Požadované parametry stav- by budou definovány DUR a ta bude podkladem pro soutěž na dodavatele stavby. Vybraný dodavatel stavby také zajistí stavební povolení. Předpokládá se vícezdrojové finan- cování s využitím Operačního progra- mu Doprava 2 ze strukturálních fondů EU. XXXX XXXXXXXX ■ [téma] ◀ Možná podo- ba zastřešení zastávky Nová jihlavská ▼ Zastávka Univerzita ◀◀ Zastávka Univerzita 08➝09 [představujeme] bylo možné využít po omezenou dobu prostory stanic k deponování vlaků a jejich údržbě. Nové depo, sloužící po- stupně po etapách budovaného metra, tak musí být umístěno tak, aby obsluho- valo vlaky již v etapě 1. Výsledkem slo- žitého rozhodování investora je situová- ní depa Zemljane územně mezi etapu Informace o dvoustranný právní úkontěchto aktivitách přinesl tento časopis v letošním prvním i dru- hém čísle v článku ředitele Metropoli- tenu Sofia prof. Bratoeva, z něhož jeden účastník v němž byla zhodnocena celá historie rozvoje sítě metra v Sofii až do roku 2019. Největším naším projektem byla ně- kolikaletá zakázka Konzultačních služeb zahrnující mj. i zpracování Ideového pro- jektu III. metrodiametru (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právosamostatná lin- ka linka metra s 19 stanicemi), a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (dále např. ZoOS)studie Odbočné trasy z III. Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele linky do čtvrti Slatina se sedmi stanicemi, spolupráce s investorem a prodej zboží v obchodědodavateli na prodlužo- vání stávajících tras. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv Rozsah předmětu díla zahrnoval všechny profese stavební i technologické části pro dokumentaci trasy metra včetně geologického prů- zkumu, průzkumu sítí, zaměření území, průkazu energetické efektivity. Skladba projektu, rozsah a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU podrobnost zpraco- vání se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí nejvíce podobají naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbdokumen- taci pro územní rozhodnutí., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu Při zpracování tématu naší práce j sme se rozhodli stěžejní kapitol y pojednávaj í c í o procesu reklamace a náhradě škody uvést kapitolou o právní odpovědnosti. Považoval i j s me za vhodné nejprve obecně pojednat o právní odpovědnosti j akožto nadřazeném pojmu k pojmů m odpovědnosti za vady a odpovědnosti za škodu, jež by l y základem pro výklad o procesu reklamace a náhradě škody. Při zpracování dané problematiky vyvstala potřeba věnovat podstatně větší část, než j sme zam ý š l e l i , rozhodnutím soudních a rozhodčích orgánů. Vídeňská úm l uva je charakteristická řada atributů: jedná mj. t ím, že je j í text obsahuje mnoho obecných formulací, které mohou být předměte m různých výkladů a zdrojem nejistoty při rozhodování smluvních stran, zda podřídit sm louvu režimu Úm l uvy. Soudní rozhodnutí j sou významn ý m vodítkem při i nterpretaci právní normy a v případě Vídeňské úmluvy j e j i ch význam značně narůstá. Oficiáln í komentáře UNCITRAL k textu Úmluvy i komentáře význ amných představitelů odborné veřejnosti mezinárodního obchodního práva vycházej í předevší m ze soudních a rozhodčích rozhodnutí. Cestou rozboru rozhodnutí soudních a rozhodčích orgánů j sme se o dvoustranný právní úkonrozhodli j í t i m y a skrze konkrétn í rozhodnutí, z něhož jeden účastník (prodávající) n i chž ta nejdůležitější představujeme pří mo v textu a na j i ná odkazujeme v poznámce pod čarou, se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě pokusil i dát obecný m pojmům v Úmluvě konkrétnější obsah. Při analýze velkého množstv í rozhodnutí nás vel m i pří j emně překvapila skutečnost, že soudy často v odůvodnění zm i ňuj í j i né případy a převést na něj vlastnické právoto i takové, které rozhodovaly soud y v j i né zem i , a kupující se zavazuje předmět koupě převzít poukazují na podobnosti, nebo naopak zdůrazňuj í rozdíl y s j i m i posuzovaný m případem. Dle našeho názoru je tato soudní praxe obrovským pozitivem posi l u j í c ím mezinárodní význam Vídeňské úm l u v y a zaplatit za něj zvyšuj í c í m povědomí o je j í existenci j ako kval i tn í právní úpravě mezinárodní kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuálnísm louvy. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůzávěru naší práce považujeme za užitečné předložit doporučen í pro smluvní praxi. Z pohledu nejčastějších problémů, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukážekterým i se musely soudy při řešení sporů vypořádat, zda budou opravdu zapotřebí.se jeví vhodné pro reklamačn í režim následuj í c í sm l uvní u j ednání:

Závěr. Pro kupní smlouvu Dne 1. 1. 2014 nastala účinnost nového občanského zákoníku, který poměrně rozsáhle mění dosavadní pojetí českého soukromého práva. Nejzásadnější změnou je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkon, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě odstranění dosavadního dualismu neobchodní a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od obchodní smlouvy kupní a smlouvy o dílo. Nadále tedy nebude záležet, zda je smlouva uzavřena mezi podnikate- li či nepodnikateli – vše bude upraveno v obchodním zákoníkurámci jednoho zákona. Základní vymezení smlouvy o dílo se v podstatě nemění. Změna nastala v otázce ceny díla. Nově je upraveno, jednak od jiných smluvních typůže nárok na zaplacení ceny díla vzniká až provedením díla. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravuPokud se dílo provádí postupně, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno jednotlivé stupně odlišit, může být předáno nebo i splaceno po částech. Dosavadní právní úprava umožňovala stanovit cenu i rozpočtem, to se promítlo i do nové právní úpravy. Změna nastala v historiitom, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost že nová právní úprava kupní smlouvyzavádí možnost zvýšení i zaruče- ného rozpočtu, který je ve smlouvě sjednán jako pevná částka, pokud nastala nějaká nepřed- vídatelná událost. Zhotovitel se může obrátit i na soud, který o zvýšení ceny rozhodne. Xxxxxxxx je právo svémocného prodeje, který NOZ připisuje zhotoviteli. Znamená to, že po- kud si objednatel věc nepřevezme bez zbytečného odkladu po dokončení díla nebo po vyro- zumění o pozdějším dokončení díla, upozorní zhotovitel objednatele, že má v úmyslu věc prodat a stanoví mu lhůtu k jejímu převzetí. Po uplynutí této lhůty může věc prodat. Změna nastala také v úpravě stavby jakožto předmětu díla. Objednatel má například nově právo žádat po zhotoviteli vyúčtování dosavadního postupu prací a vynaložených nákladů, pokud byla cena určena s odkazem na jejich skutečný rozsah. Výslovně se upravuje možnost kontroly díla objednatelem na určitém stupni jeho provádění, pokud si to současně s novým občanským zákoníkem čstrany dohodnou ve smlouvě. 89/2012 Sb.Většina ustanovení nového občanského zákoníku jsou dispozitivní, v platném zněnícož znamená, že se od nich mohou strany odchýlit. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy Celkově lze říci, že smlouva o dílo je teď komplexnější a obsahu- je řadu nových ustanovení a změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním Zároveň poskytuje lepší ochranu jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvypro zhotovitele, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebípro objednatele.

Závěr. Pro kupní smlouvu Městská policie Tišnov je charakteristická řada atributů: jedná plně funkční útvar, plnící zadané úkoly ve dvou a třísměnném režimu. Současně prochází neustále vývojovými stádii (od 2 po 6 strážníků). Na rozdíl od městských policií typu Brna nebo větších měst, kde je na každou činnost vytvořeno specializované pracoviště nebo jsou vyčleněni pracovníci (hlídková služba, dopravní služba, obchůzková služba, odchyt zvířat, preventisté apod.), musí strážník v Tišnově bezpodmínečně ovládat veškeré tyto činnosti. Míra ohrožení strážníka a psychického tlaku na něj při práci je v poměrech malé městské policie daleko vyšší, než u větších nebo početnějších městských policií. Strážník je zde na všechny činnosti sám, xxx. ve dvojici a může se o dvoustranný spoléhat pouze sám na sebe. Nemůže spoléhat na žádnou pomoc jak fyzickou, tak právní úkonani psychickou, protože v dané chvíli žádná není. Obecně platí „do čeho se navezeš, z něhož jeden účastník (prodávající) toho musíš umět vylézt“. I triviální kontrola parkování se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.může, v platném zněnídůsledku vypjatých emocí, vzrůstající agresivity mezi lidmi (potažmo řidiči) a pohrdáním právními normami, vyvinout v lepším případě v použití donucovacích prostředků, v horším případě i v použití služební zbraně. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvyStrážníci jsou mnohokrát verbálně napadáni, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuálníjim vyhrožováno nebo je na ně najížděno vozidlem. V rámci budoucích úvah nočních hodinách je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůsituace ještě vyhrocenější v důsledku nadměrného požívání alkoholu nebo jiných návykových látek. Taková je realita každého města a Tišnov není v žádném případě výjímkou. V roce 2020 byly donucovací prostředky použity ve 2 případech. Mimo statistiku se nachází hlavní náplň činnosti strážníků, které tj. vykonávaná hlídková a obchůzková činnost ve všech částech města, včetně místních částí Pejškov, Hájek, Hajánky, Jamné a v roce 2020 také aktivně v 6 smluvních obcích z 11ti, která zabírá převážnou část pracovní doby. Služba je založena na budování osobní a místní znalosti a na sounáležitosti městské policie a občanů města s cílem poskytnout pomoc, radu a ochranu každému, kdo ji potřebuje. Na velice dobré úrovni probíhá spolupráce Městské policie Tišnov s Obvodním oddělením PČR Tišnov. Spolupráce je postavena především na vzájemné toleranci, výpomoci v případě potřeby a operativním reagování na problémy. Zvlášť na nočních službách, kdy je k dispozici převážně jedna hlídka PČR na 58 obcí, je vzájemná pomoc, zejména početní, neoddiskutovatelná. Ve stejném duchu probíhá spolupráce se všemi odbory MěÚ Tišnov. Cílem práce MP Tišnov není represe, ale účinná prevence na všech úsecích přestupkového jednání, společně s preventivní činností cílenou především k dětem a mládeži. Dále pak udržení veřejného pořádku, potažmo pořádku v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebídopravě na přijatelné úrovni.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná Ve shora uvedeném textu jsem se o dvoustranný právní úkonpokusila shrnout hlavní principy rozhodčího řízení jako určitého typu alternativního řešení sporů k soudnímu řízení. Ačkoliv původním záměrem bylo, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právoaby v České republice existoval určitý protipól k civilnímu řešení sporů, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat kde by si strany mohly jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníkuzvolit způsob řešení jejich sporu, jednak od jiných smluvních typůzvolit rozhodce a kde by cesta k vyřešení takového sporu byla rychlejší a v neposlední řadě i levnější než v klasickém soudním řízení. Kupní smlouvu Tuto myšlenku navíc umocnila i skutečnost, že soudy začínaly být značně zahlceny neustále se rozšiřující soudní agendou. Bohužel, jak jsem se snažila ukázat v občanském zákoníku lze chápat jako generální textu této práce, při současné právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz rozhodčího řízení na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem základě zákona č. 89/2012 216/1994 Sb. se postupně stalo, že většina výhod rozhodčího řízení byla jaksi zatlačena do pozadí jeho nevýhodami. Za velmi přínosné považuji novelu 19/2012 Sb., která zásadním způsobem ovlivnila rozhodčí řízení ve vztahu ke spotřebitelským sporům. Do té doby bylo rozhodčí řízení jedním z nástrojů, jak zcela legálním způsobem mohlo dojít ke zneužití práva a k porušení dobrých mravů. Velké riziko zde představovaly především rozhodci ad hoc a tzv. rozhodčí centra. Na druhou stranu třeba se zamyslet i nad tím, zda neustálé posilování ochrany spotřebitele již nejde proti smyslu zákonů a taková ochrana nepřináší právní nejistotu do vztahů, kde je jedním účastníků spotřebitel. Ochranu spotřebitele dále posílila novela ZRŘ č. 303/2013 Sb., účinná od 1.1.2014. Úpravou rozhodčího řízení výše uvedenými novelami, se rozhodčí řízení, dle mého názoru, vydalo správným směrem. Je třeba si však uvědomit, že „všeho moc škodí“ a je možné, že u určité části (ne)odborné veřejnosti je současná úprava rozhodčího, zejména část týkající se spotřebitelských sporů řízení vnímána negativně, jelikož v platném zněnízákoně uvedená míra ochrany spotřebitele může vnášet určitou právní nejistotu mezi podnikatele. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změnJe možné, že pokud se bude právní úprava rozhodčího řízení nadále ubírat směrem čím dál tím větší ochrany spotřebitele, dojde k opět ke značnému oslabení tohoto způsobu řešení sporů a k omezení jeho užití v praxi. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti Další určitou nevýhodu či potřebu právní úpravy kupní smlouvyde lege ferenda vidím v řadě otázek, tznkteré nejsou v současné době nijak řešeny, např. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodnímodpovědnost rozhodce. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější Nicméně celkově hodnotím současnou právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu rozhodčího řízení za pozitivní a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebítudíž schopnou být plnohodnotnou alternativou ke klasickému soudnímu řízení.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkon, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle S účinností nového občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. dochází zejména v závazkovém právu k mnoha změnám. Zákoník zrušuje dosavadní předpisy, především zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 513/1992 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a nahrazuje je jedním komplexním předpisem o několika tisících paragrafech. Odstraňuje se tak dvoukolejnost právní úpravy, neboli rozlišování uzavírání smluv v platném zněnírežimu občanského zákoníku a obchodního zákoníku, což však nemá za následek menší ochranu slabší smluvní strany – nepodnikatele. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změnI citovaný nový předpis obsahuje příslušná ochranářská ustanovení a neruší zvláštní předpisy určené k této ochraně. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou Úprava bankovních smluv v novém občanském zákoníku od smlouvy v však rozsáhle čerpá ze stávající úpravy, což svědčí o její funkčnosti. V platnosti a účinnosti zůstává nadále i po účinnosti nového občanského zákoníku obchodnímzákon č. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy284/2009 Sb., tak jejích jednotlivých pododdílůo platebním styku, docházím k závěrujenž zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a lze konstatovat, že většina úpravy bankovních smluv se soustředí právě v tomto předpise. V tuto chvíli je úprava lehce nepřehledná od okamžiku účinnosti zákona o platebním styku, který přinesl výrazné změny do obchodního zákoníku a jeho úpravy smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu. Je nyní rozlišováno mezi smlouvou o běžném a vkladovém účtu, které jsou smlouvami o platebních službách a které nejsou smlouvami o platebních službách. Také nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvyse drží rozlišení mezi platebním účtem a jiným než platebním účtem. Vzhledem k tomu, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah že však byl koncipován s ohledem na zákon o platebním styku, úprava je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůpřehlednější. Zákoník opouští rozdělení na běžný a vkladový účet a úpravu sjednocuje po pojem účet. Nejzajímavější otázky jsou spjaty právě se zákonem o platebním styku, které jenž přináší změny do stávající obecné úpravy uzavírání soukromoprávních smluv, v důsledku požadavků praxe. Jde o popření principu, že mlčení neimplikuje souhlas, nebo o návrh smlouvy, který nezavazuje. Požadavky praxe jsou v tuto chvíli silnější, než stávající principy. Ač se v nové na první pohled může zdát studium právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu úpravy bankovních smluv jako nezáživné téma, opak je pravdou a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebípři důkladnější analýze je možné dobrat se zajímavých problémů.

Závěr. Pro kupní smlouvu Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, na který české pracovní právo čekalo od Sametové revoluce nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007 a znamenal jistý krok k liberalizaci pracovněprávních vztahů a posílení smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů. Do té doby účinný zákoník práce z roku 1965 byl koncipován pro podmínky velkých státních podniků a i přes velkou řadu novelizací nebylo možné více jej přizpůsobit současným ekonomickým a společenským podmínkám. Oproti předešlé právní úpravě, vychází nový zákoník práce z naplnění jednoho ze základních principů soukromého práva „co není zakázáno, je charakteristická řada atributů: jedná dovoleno“, který je vyjádřen v čl. 2 odst. 3 LZPS. Účastníkům pracovněprávních vztahů se o dvoustranný právní úkontak otevřela možnost upravit si vzájemná práva a povinnosti odlišně, z něhož jeden účastník než jak stanoví zákoník práce, ale mají také možnost upravit to, co zákoník práce vůbec neřeší. Znamená to, že v pracovní smlouvě mohou být (prodávajícísamozřejmě vedle podstatných náležitostí, která jsou kogentní a není možné se od nich odchýlit) se zavazuje odevzdat druhému účastníku stanoveny takové podmínky, které budou vyhovovat zaměstnanci i zaměstnavateli. Což je výhodné pro obě strany pracovněprávního vztahu. Nově byl v zákoníku práce řešen vztah občanského a pracovního práva. Původně byl v tomto vztahu (kupujícímuač to není v českém právním podvědomí známé) předmět koupě a převést na něj vlastnické právozvolen princip delegace, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle který umožňoval použití občanského zákoníku jen v případech, na které zákoník práce výslovně odkázal. Tento princip byl však zrušen nálezem Ústavního soudu, jež neshledal princip delegace (jak byl v zákoníku práce zakotven) v souladu s principy právního státu a zavedl princip subsidiarity jež vyplývá z postavení občanského zákoníku jako obecného soukromého práva, které je nutno odlišovat jednak subsidiárně platné vůči ostatním soukromoprávním odvětvím. Podle mého názoru mělo být řešení vztahu občanského a pracovního práva v zákoníku práce od smlouvy kupní počátku na principu subsidiarity, protože česká společnost je „sžitá“ s používám tohoto principu, neboť se vyskytuje v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typůnašem právním řádu hojně a nepůsobí problémy při provádění. Kupní smlouvu Od účinnosti nového zákoníku práce je také možné založení pracovního poměru pouze na základě pracovní smlouvy. Jmenováním může vzniknout pracovní poměr pouze u zaměstnavatelů taxativně vymezených v občanském ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy práce (jsou jimi např. ZoOSstát, státní fond, příspěvková organizace,…). Významnou problematikou při úpravě kupní Volba je pouze předpokladem uzavření pracovní smlouvy. Pracovní poměr v tomto případě tak vznikne uzavření pracovní smlouvy na základě učiněné volby. Z výše uvedeného je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží zřejmé, že vzrostl význam pracovní smlouvy jako ideálního prostředku k sjednávání individuálních podmínek výkonu práce. Pracovní právo musí v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, zájmu zaměstnance plnit také ochranné funkce a to vede ke kogentní úpravě řady pracovněprávních ustanovení. Prostřednictvím kogentních ustanoveních by měla být chráněna především v oblasti informačních zdrojůoblast bezpečnosti, ochrany životů a zdraví zaměstnanců a do ostatních oblastí by se měly uplatňovat zásahy státu co nejméně. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost V tomhle ohledu není nová právní úprava kupní smlouvyzase až tak liberální, neboť smluvní svoboda je omezena v řadě oblastí pracovního práva velkým množstvím kogentních ustanoveních, jež utlumují smluvní svobodu stran. Proto si myslím, že do budoucna by měla být ještě více posílena smluvní volnost stran, jež by zaručovala vyšší liberálnost pracovněprávních vztahů. Nacházíme se v jakémsi „bludném kruhu“ , kdy zaměstnanci mají velké obavy ze ztráty zaměstnaní a to současně s novým občanským zákoníkem čkdy zaměstnavatelé mají obavy z přijímání nových zaměstnanců, protože nevědí, jak se bude situace vyvíjet a jestli budou mít pro ně dostatek práce. 89/2012 Sb.Proto se domnívám, že v platném zněnídnešní době - době krize - by mohla pomoci právě větší smluvní svoboda, která by znamenala ještě větší volnost při sjednávání pracovních podmínek v pracovní smlouvě. Tento Také si myslím, že určitým řešením ke zpružení a oživení pracovního trhu je využití nových způsobů práce, (které nový zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvypráce umožňuje) jakými jsou homeworking či teleworking, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodnímpráce vykonávána z domova, jež by mohla pomoci osobám, které by si nemohly sehnat nové zaměstnání. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěruNa úplný závěr bych chtěla uvést, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytujípracovní smlouvy je vidět (oproti zákoníku práce z roku 1965) snaha o liberálnější přístup či větší volnost smluvních stran při uzavírání pracovní smlouvy. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu Přesto se domnívám, že takto pojatá liberalizace je v podmínkách současného trhu práce nedostatečná, že se nejedná o koncepčně liberálně pojatou úpravu ale spíše o pouhé zařazení některých liberálních institutů a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebíže je právní úprava stále ve velké míře „omezována“ kogentními ustanoveními na ochranu zaměstnanců.

Závěr. Pro kupní smlouvu Jestliže se nemá rozhodčí řízení v České republice stát méněcenným způsobem řešení sporů v porovnání s řízením soudním, pak je charakteristická řada atributů: jedná potřeba zvýšit jeho celkovou důvěryhodnost. Zatímco Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR disponuje v drtivé většině nestrannými a profesionálními rozhodci, rozhodci ad hoc působící per se o dvoustranný právní úkon, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na nebo pod záštitou tzv. aktivního spotřebitelerozhodčích center nemohou v převažující většině nabídnout ani jednu z výše uvedených kvalit. Rozhodčí řízení musí zůstat doménou obchodních sporů. Spotřebitelské spory mají být řešeny v rámci jiných forem ADR, tedy běžně informovanéhoneboť vyžadují specifický přístup, nikoli zcela důvěřivého který zohledňuje postavení spotřebitele jako slabší strany. Všechny subjekty v České republice jsou povinny dodržovat komunitární právo jako integrální součást českého práva. Rozhodci nejsou výjimkou. Musejí proto při rozhodování sporů komunitární (spotřebitelské) právo aplikovat. V případě neochoty k aplikaci komunitárního práva ze strany rozhodců je na obecných soudech, aby v rámci jejich kontrolní funkce zasáhly a informace nehledajícíhozrušily rozhodčí nález, pokud bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě nekalé rozhodčí doložky. Hlavním cílem ochrany kupujícího Toto jim umožňuje výklad čl. 6 Směrnice provedený Soudním dvorem ve věci Claro v Móvil. Spotřebitel se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícímmůže bránit nepříznivým důsledkům nekalé rozhodčí doložky rovněž ve fázi výkonu rozhodčího nálezu. Eurokonformní výklad ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) umožňuje obecnému soudu zastavit výkon rozhodčího nálezu z důvodu, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.že rozhodčí řízení, v platném zněníněmž byl vydán rozhodčí nález jakožto exekuční titul, bylo zahájeno na základě nekalého smluvního ujednání. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změnEfektivní legislativní úprava řešení spotřebitelských sporů v České republice je naprostou nutností. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvySoučasná dvoustupňová a v principu dobrovolná úprava spotřebitelských sporů pod egidou Ministerstva průmyslu a obchodu není dostačující.49 Nemůže totiž zabránit nepoctivým podnikatelům, tznaby zneužívali nadále obchodní podmínky k jmenování svých rozhodců. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebíTímto není naplněna ani litera ani účel Směrnice.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná se posouzení platnosti smlouvy o dvoustranný obchodním zastoupení má po právní úkonstránce zásadní vý- znam i její posouzení z hlediska veřejnoprávní úpravy ochrany hospodářské soutěže. Přestože tuzemská právní úprava ochrany hospodářské soutěže výslovně neupravuje problematiku ob- chodního zastoupení, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba říci, že výše uve- dené principy obsažené v soutěžním právu EU jsou zohledňovány při aplikaci vnitrostátního práva na ochranu hospodářské soutěže v roz- hodnutích tuzemského antimonopolního úřadu i správních soudů.[5] ............................................................................ Xxx. Xxxxx Xxxxx, Ph.D., advokát člen České asociace pro soutěžní právo Xxxxxxxx & Xxxxxx, s.r.o. Poznámky [1] Pro účely soutěžního práva může být v určitých případech dva nebo více subjektů považováno za jednoho soutěžitele z důvodu vlastnictví nebo kontrolního vlivu. Ačkoliv podnikatelé budou mít samostatnou právní subjektivitu, jejich ekonomické vazby budou natolik úzké, že budou považováni za jednoho soutěžitele. Typickým příkladem může být dohoda mezi mateřskou a dceřinou společností. Tato smluvní ujednání sice mohou být formálně označena jako dohoda mezi soutěžiteli, ale dohoda tohoto typu nebude spadat do působnosti § 3 odst. 1 zá- kona, neboť zúčastněné společnosti tvoří tzv. jednu ekonomickou jednotku, v jejímž rámci nemá dceřiná společnost reálně možnost ovlivňovat své jednání na trhu. [2] Viz čl. 12 a násl. Pokynů pro vertikální omezení (Commission Guidelines on Vertical Restraints, 2010/C 130/01). [3] Tribunál ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy svém rozsudku ve věci Daimler Chrysler nepřisvědčil názoru Komise, podle něhož měl závazek zástupce koupit určitý počet předváděcích vozidel dokladovat zá- věr o nepravém obchodním zastoupení (viz body 108 a 109 rozsudku). [4] Nařízení Evropské komise č. 330/2010 o apli- kaci článku 101 odst. 3 Smlouvy na určité druhy vertikálních dohod a jednání ve vzá- jemné shodě. [5] Viz např. ZoOS)rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě10. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii2008, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbj. 7 Afs 40/2007, ve věci XXXXX, rozhodnutí Úřadu pro ochra- nu hospodářské soutěže ze dne 3. 12. 2004, č. j. S 141/04-7198/04-ORP, ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY; ze dne 8. 9. 2005, č. j. S 22/05- 5201/05-OOHS, ve věci JELÍNEK – výroba nábytku., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná se posouzení platnosti smlouvy o dvoustranný obchodním zastoupení má po právní úkonstránce zásadní vý- znam i její posouzení z hlediska veřejnoprávní úpravy ochrany hospodářské soutěže. Přestože tuzemská právní úprava ochrany hospodářské soutěže výslovně neupravuje problematiku ob- chodního zastoupení, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba říci, že výše uve- dené principy obsažené v soutěžním právu EU jsou zohledňovány při aplikaci vnitrostátního práva na ochranu hospodářské soutěže v roz- hodnutích tuzemského antimonopolního úřadu i správních soudů.[5] ............................................................................ Xxx. Xxxxx Xxxxx, Ph.D., advokát člen České asociace pro soutěžní právo Xxxxxxxx & Xxxxxx, s.r.o. Poznámky [1] Pro účely soutěžního práva může být v určitých případech dva nebo více subjektů považováno za jednoho soutěžitele z důvodu vlastnictví nebo kontrolního vlivu. Ačkoliv podnikatelé budou mít samostatnou právní subjektivitu, jejich ekonomické vazby budou natolik úzké, že budou považováni za jednoho soutěžitele. Typickým příkladem může být dohoda mezi mateřskou a dceřinou společností. Tato smluvní ujednání sice mohou být formálně označena jako dohoda mezi soutěžiteli, ale dohoda tohoto typu nebude spadat do působnosti § 3 odst. 1 zá- kona, neboť zúčastněné společnosti tvoří tzv. jednu ekonomickou jednotku, v jejímž rámci nemá dceřiná společnost reálně možnost ovlivňovat své jednání na trhu. [2] Viz čl. 12 a násl. Pokynů pro vertikální omezení (Commission Guidelines on Vertical Restraints, 2010/C 130/01). [3] Tribunál ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy svém rozsudku ve věci Daimler Chrysler nepřisvědčil názoru Komise, podle něhož měl závazek zástupce koupit určitý počet předváděcích vozidel dokladovat zá- věr o nepravém obchodním zastoupení (viz body 108 a 109 rozsudku). [4] Nařízení Evropské komise č. 330/2010 o apli- kaci článku 101 odst. 3 Smlouvy na určité druhy vertikálních dohod a jednání ve vzá- jemné shodě. [5] Viz např. ZoOS)rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě10. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii2008, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbj. 7 Afs 40/2007, ve věci SAZKA, rozhodnutí Úřadu pro ochra- nu hospodářské soutěže ze dne 3. 12. 2004, č. j. S 141/04-7198/04-ORP, ve věci JIZERSKÉ PEKÁRNY; ze dne 8. 9. 2005, č. j. S 22/05- 5201/05-OOHS, ve věci JELÍNEK – výroba nábytku., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní Právní úprava vzniku pracovního poměru a pracovní smlouvy je obsažena v zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ze kterého v této diplomové práci vycházím. Mým cílem bylo objasnit a rozebrat pojmy jako pracovní poměr a jeho vznik. Se vznikem pracovního poměru souvisí pracovní smlouva, kterou sjednává zaměstnanec se zaměstnavatelem. Před rozborem vzniku pracovního poměru a pracovní smlouvy se nejprve zaměřuji na pojem pracovního práva obecně a dále na pracovněprávní vztahy. V současné právní úpravě platí zásada „co není zakázáno, je dovoleno“. To působí přímo na pracovní smlouvu, kde si mohou obě strany pracovněprávního vztahu dohodnout podmínky. Avšak je potřeba dodržovat kogentní ustanovení zákoníku práce. Ustanovení má funkci ochrany slabší strany, čímž se považuje zaměstnanec. Velká pozornost byla věnována právní úpravě pracovní smlouvy, která je nejčastějším a nejtypičtějším způsobem vzniku pracovního poměru. V ní musí obě strany sjednat podstatné náležitosti, a dle jejich zájmu také náležitosti nepovinné, jde např. o ujednání mezd, dovolené či zkušební doby atd. Pracovní poměr uzavřený pracovní smlouvou by nebyl platný bez ujednání hlavních povinných náležitostí, které nesmí v pracovní smlouvě chybět. Tím je na mysli, den nástupu do práce, místo výkonu práce a druh práce. Věnovat pozornost by měl zaměstnanec na sjednávání druhu práce, které mohou být sjednány šířeji. Pokud bude druh práce sjednán šířeji, je možné, že by mohl zaměstnanec vykonávat jinou práci, kterou neočekával, a kterou dělat nechtěl. To stejné platí u sjednávání místa výkonu práce. Zaměstnavatelé často sjednávají místo výkonu práce jako přesné místo nebo obec či město. Co se týká zkušební doby, tak by zaměstnanci měli vědět, že její prodloužení není možné. Stanovená délka zkušební doby je určená na tři měsíce u řadových zaměstnanců a šest měsíců u vedoucích zaměstnanců. Zaměstnanec, který má zájem o určitou práci, by měl vyžadovat písemnou formu pracovní smlouvy, jak také ukládá zákoník práce, je to také povinností zaměstnavatele. Pracovní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná možné uzavřít nejpozději v den nástupu do práce, tím se o dvoustranný právní úkonpředejde určitým nesrovnalostem a nepříjemnostem. Jedno vyhotovení pracovní smlouvy si nechá zaměstnavatel a druhé dostane zaměstnanec. Praktická část je zaměřená na dotazníkové šetření a jeho grafické vyhodnocení. Stanovená hypotéza se potvrdila. Tato metoda dotazníkového šetření umožnila hromadné získání prostředků pro vyhodnocení daných otázek. Dotazník byl pokládán formou webové stránky pro rychlejší návratnost a anonymitu respondentů. Daná hypotéza se potvrdila, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě 62% respondentů odpovědělo na dané otázky správně. Myslím si, že respondenti, hlavně zaměstnanci, by měli mít větší povědomí v oblasti vzniku pracovního poměru a převést na něj vlastnické právopracovní smlouvy, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (aby nedocházelo k nepříjemnostem např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření z hlediska jejich práv a ochrany kupujícíhopovinností. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historiiDomnívám se, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxeže cíl této diplomové práce byl splněn. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého Poskytla jsem souhrnný výklad problematiky vzniku pracovního poměru a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní pracovní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sbtaké rozebrala platnou právní úpravu., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.

Závěr. Pro kupní smlouvu Ve své bakalářské práci jsem se věnovala institutu veřejnoprávních smluv. Jak již bylo zmíněno v úvodu, je charakteristická řada atributů: jedná to téma velmi obsáhlé a cílem této práce bylo objasnit základní údaje týkající se o problematiky veřejnoprávních smluv. Veřejnoprávní smlouvy definujeme jako dvoustranný či vícestranný právní úkon, jehož úkolem je zakládání, změna nebo rušení práv a povinností ve veřejném právu. Tento fakt byl již několikrát v práci uveden. Díky těmto smlouvám je přenášena působnost státní správy a samosprávy na jiné subjekty. Při psaní práce, jsem vycházela z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě několika pramenů, jelikož žádný z existujících není plně dostačující. Největším pomocníkem při psaní práce a převést na něj vlastnické nejčastěji používaným zdrojem byl pro mne Správní řád, komentář a Správní právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenuobecná část od Xxxxxx Xxxxxxxxx. Současnou Donedávna neexistovala žádná komplexní platná právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak úprava veřejnoprávních smluv, až od smlouvy kupní 1. ledna 2006 vstoupil v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typůúčinnost Správní řád (zákon. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (napřč. ZoOS500/2004 Sb.). Významnou Díky správnímu řádu dostaly veřejnoprávní smlouvy právní rámec. Veřejnoprávní smlouvy se vyznačují různými specifickými znaky, ale v mnoha případech jsou podobné se smlouvami soukromoprávními. U veřejnoprávních smluv jsou k naleznutí i jisté nedostatky, ale celkově je to úprava velmi kvalitní. Důležité je, aby účastníci smluv vycházeli ze stanovených zásad a neporušovali stanovená pravidla a povinnosti. Cílem mé práce bylo obeznámit společnost problematikou při úpravě kupní veřejnoprávních smluv, i ty, kteří se nikdy nevěnovali žádné právní problematice. Veřejnoprávní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je jsou dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůvelmi důležité pro naši společnost. Umožňují občanům se zapojit do fungování správy věcí veřejných. Je to institut, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu který za poslední dobu roste a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebípo nějaký čas tomu bude určitě i nadále.

Závěr. Pro kupní smlouvu Metodiku se dosud nepodařilo implementovat ve větším měřítku, protože státem zřízená autorita (Design centrum ČR) byla k 31.12.2007 zrušena a první verze metodiky z roku 2007 se stala už jen její „labutí písní“. Je třeba mít na paměti, že jde o vyjednávací návrhy a skutečné částky budou vždy kompromisem mezi návrhem autora a představou zadavatele. Na rozdíl od ceníků, kde částky nejsou nijak zdůvodňovány, naše metodika odkrývá zadavateli konstrukci honoráře a umožňuje racionální diskusi a dosažení optimálního výsledku pro obě strany. Protože Xxxxx Xxxxxxx v roce 2012 zemřel, jsem jako jediný žijící spoluautor oprávněn podávat výklad nad rámec publikovaného textu, případně provádět jeho doplnění, revizi a aktualizaci. Zásah Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ničemu nepomohl. Občanský zákoník pracuje např. v ustanoveních o licenci s termínem „obvyklá odměna“. Umělé překážky, které úřad vytváří vzhledem k veřejným zakázkám, pod jejichž režim bohužel spadla i autorská tvorba, hrozba pokut a z toho plynoucí (slušně řečeno) předběžná opatrnost dotčených subjektů stanovení všeobecně akceptovatelné obvyklé odměny brání. Zajímavá je charakteristická řada atributů: jedná se o dvoustranný právní úkonz tohoto hlediska otázka, z něhož jeden účastník čeho za těchto podmínek počítat náhradu škody, kterou autorovi přiznává AZ (prodávající) §40, odst. 4), když by ten, kdo neoprávněně nakládá s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, měl uhradit dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Jenže – dvojnásobek čeho? Způsob, který jsme s Xxxxxx Xxxxxxxxx rozpracovali, se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě všem úskalím „ceníků“ vyhnul, stanovil zásady výpočtu a převést na něj vlastnické právo, umožňuje to nejdůležitější – orientačně určit výši autorské odměny. Text „Xxxxx Xxxxx: Proč a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit jak stanovit honorář za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí.dílo výtvarného umění“ podléhá licenci Creative Commons —

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů: jedná V práci jsem se o dvoustranný právní úkon, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Současnou právní úpravu věnovala úpravě kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy (z. č. 40/1964 Sb., obč. z.). Cílem práce bylo mimo jiné vyvodit určitá pravidla řešení při kupní smlouvě. K tomu bylo zapotřebí zmapovat a uchopit problematiku z pohledu platné právní úpravy ve vztahu k jejím historickým východiskům. Obsáhlejší a podrobnější výklad věnuji problematice prodeje zboží v obchodním zákoníkuobchodě, jednak od jiných smluvních typůanalyzuji jednotlivá ustanovení zákona ve vztahu k častým právně obtížným situacím v praxi. Kupní smlouva je smlouvou synallagmatickou, ze které vyplývají závazky oběma stranám. Jedná se o smlouvu úplatnou, na jejímž základě dochází ke směně věci nebo služeb za peníze. V českém právu není předepsána psaná forma smlouvy, výjimku tvoří smlouva o převodu nemovitosti, u které je písemná forma zákonem vyžadována, dále i pro jiné smlouvy, pokud tak stanoví právní předpis nebo se na tom smluvní strany dohodnou. České občanské právo vychází z historických kořenů navazujících na římské prameny v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravupodobě smlouvy trhové, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě přes středověký rozvoj směny a obchodu včetně tehdejší úpravy kupní smlouvy, zásadní vliv na dnešní úpravu kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele měla úprava smlouvy trhové ve Všeobecném zákoníku občanském z r. 1811 z dob habsburské monarchie. Moderní éra s úpravou již „smlouvy kupní“ se datuje do roku 1950, následně potom v dnes platné normě z roku 1964, vymezenou tehdy šesti paragrafy. Úprava kupní smlouvy byla v průběhu času podle potřeby novelizována zejména v oblastech vedlejších ujednání při kupní smlouvě a prodej zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě. Tato V části obecně závazných ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv v kupní smlouvě definuji nezbytné zákonné náležitosti, na kterých se musí smluvní strany dohodnout a ochrany kupujícíhopopisuji povinnosti, které prodávajícímu i kupujícímu ze smlouvy vyplývají. Ochranu kupujícího jako Nezbytnými náležitostmi jsou zejména označení předmětu převodu a ujednání o kupní ceně. Základními povinnostmi plynoucími z kupní smlouvy je u prodávajícího předmět převodu odevzdat kupujícímu a kupující má za povinnost předmět převodu převzít a dohodnutou cenu zaplatit. Smluvní strany se mohou v kupní smlouvě dohodnout na vedlejších ujednáních, kterými mohou být například výhrada vlastnictví či předkupní právo, případně na jiných vedlejších ujednáních – tyto výhrady a podmínky zanikají po jednom roce, pokud je v této lhůtě prodávající neuplatní a nebylo ve smlouvě dohodnuto jinak. Problematiku prodeje zboží v obchodě upravuje občanský zákoník v § 612 – 627 a zvláště potom zákon o ochraně spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem (z. č. 89/2012 634/1992 Sb., o ochr. spotř.). České právo tím přiznává spotřebiteli zvýšenou ochranu ve vztahu s obchodníky vybavenými podrobnější znalostí zákonů. V této kapitole jsem popsala specifika prodeje zboží v platném zněníobchodě, zásadní skutečností je vždy dvoustranný smluvní vztah na jedné straně s fyzickou osobou nepodnikatelem, případně fyzickou či právnickou osobou která nakupuje zboží nesouvisející s její podnikatelskou činností, na druhé straně prodávajícího stojí fyzická nebo právnická osoba u které prodej zboží souvisí s její podnikatelskou činností. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změnDále upozorňuji zejména na skutečnost, že pojem obchod není v zákoně přesně definován. Mezi nejdůležitější Zákonodárce chápe pojem obchod ve smyslu podnikatelské činnosti prodeje zboží nebo služeb, ale běžný občan si může pojem vyložit jako konkrétní prodejnu. Proto se přikláním k doplnění zákona ve smyslu definování pojmu obchod jako podnikatelské činnosti prodeje zboží nebo služeb. Ochrana práv spotřebitele je v českém právu zakotvena nejen v zákoně o ochraně spotřebitele (z. č. 634/1992 Sb., o ochr. spotř.), ale i v dalších právních předpisech veřejnoprávní i soukromoprávní povahy (z. č. 40/1964 Sb., obč. z., z. č. 513/1991 Sb., obch. zák., a další). K zásadním mezinárodním předpisům upravujícím ochranu práv spotřebitele patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvyv obecné rovině například „Římská úmluva o zřízení Evropského hospodářského prostoru“, tznkonkrétní požadavky na obsah právních norem obsahují například směrnice Rady 79/581/EHS o ochraně spotřebitele při uvádění cen potravinářských výrobků, dále směrnice rady 93/13/EHS o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, či směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou Právní normy na ochranu práva spotřebitele musí pružně reagovat na situaci při obchodování a předcházet možným nekalým praktikám ze strany obchodníků, dnes zejména u prodeje zboží a služeb s využitím prostředků komunikace na dálku - přes internet či telekomunikační prostředky. Zvláště u takového způsobu prodeje je zapotřebí mezinárodní spolupráce k lepší vynutitelnosti práva, protože obchodníci nezřídka využívají rozdílných, pro ně výhodnějších, právních úprav prodeje zboží v jiných zemích. Podle mého názoru však nalezneme v občanském zákoníku od i takovou ochranu, která zatěžuje prodávajícího nad nutnou mez. Jedná se o ustanovení dle § 616 obč.z., které dává kupující straně možnost volby, při neshodě zboží s kupní smlouvou, zvolit si způsob odstranění vady nebo požadovat i výměnu zboží. Sama se přikláním spíše k navržení změny zákona ve smyslu, aby možnost volby způsobu uvedení do shody s kupní smlouvou byly na prodávajícím, který si zvolí takovou variantu, která je pro něj výhodnější – když náklady na uvedení do shody leží na jeho straně. V tomto bodě se mi zdá právní úprava až přehnaně ochranářská a zbytečně může zatížit prodávajícího nesmyslnými náklady nebo povinnostmi nad nezbytnou mez. V problematice kupní smlouvy a ochraně spotřebitele můžeme nalézat stále nové podněty, plynoucí z každodenních poznatků o třecích plochách v zákoníku obchodnímtakových smluvních vztazích. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěruHledání únosné meze ochrany při zachování určité smluvní volnosti je totiž velmi důležité pro relativně stabilní tržní prostředí s vyváženou pozicí ve vztahu mezi prodávajícím a kupujícím. Domnívám se, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvydůležitější, než další posílení práv spotřebitele, je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůposílení právního povědomí spotřebitelů, kteří často nedokáží využít prostředků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebíjim zákony umožní využít.

Závěr. Pro kupní smlouvu je charakteristická řada atributů52. Toto rozhodnutí se považuje za rozhodnutí zahájit formální šetření ve smyslu čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES a nařízení Rady (ES) č. 659/1999. Postupem podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES žádá Komise Českou republiku, aby předložila své připomínky a poskytla veškeré informace, které by mohly pomoci vyhodnotit danou podporu, do jednoho měsíce od obdržení tohoto dopisu. Jedná se ze- jména o tyto informace: jedná se o dvoustranný právní úkon— Skutečnosti vysvětlující rozdíl mezi cenou, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právokterou za 10,54 % podíl TZ v INH zaplatila vláda, a kupující cenou, kterou za zpětný odkup svých akcií zaplatila společnost INH a kterou schválila KCP. — Podrobné informace o objemu a účelu všech veřejných podpor poskytnutých od roku 1997 Českou republikou společnosti Třinecké železárny, a.s. — Kopie všech projektů společnosti TZ týkajících se zavazuje předmět koupě převzít vzdě- lávání zaměstnanců na období let 2004 až 2006, které byly hodnoceny ÚOHS a zaplatit za něj kupní cenuna jejichž základě byla udělena státní podpora. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku— Informace ohledně motivačního účinku podpory na vzdělávání. — Vysvětlení, jednak od jiných smluvních typůjak byla dodržována ustanovení nařízení Komise (ES) č. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu i jiné právní předpisy 68/2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory na vzdělávání (např. ZoOSobecné a specifické vzdělávání). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele — Kopie projektů, které mají pokrýt náklady na platby dělníkům společnosti TZ, kteří budou propuštěni nebo předčasně odejdou do důchodu v důsledku částečného ukončení výroby, jež byly hodnoceny ÚOHS a prodej zboží v obchoděna jejichž základě byla udělena státní podpora. Tato — Vysvětlení, jak byla dodržována ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv sdělení Komise o podpoře na záchranu a ochrany kupujícíhorestrukturalizaci a podpoře na uzavírání kapacit pro sektor ocelářství. Ochranu kupujícího jako spotřebitele — Vysvětlení, jak je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxeodstavit pouze část pece. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebitele, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru— Potvrzení toho, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvyvšichni zaměstnanci, než je ta aktuálníkteří mají být propuštěni (150 osob), pracují právě v té části pece, která má být odstavena. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatků, které se v nové právní úpravě vyskytují. Ale takové nedostatky jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu a teprve praxe ukáže, zda budou opravdu zapotřebí— Způsob výpočtu nákladů na propouštění.

Závěr. Pro kupní smlouvu Tato bakalářská práce pojednávala o veřejnoprávních smlouvách. Cílem mé práce bylo vypracování přehledu obecné úpravy veřejnoprávních smluv, kde stěžejním zákonem je charakteristická řada atributů: jedná zákon č. 500/2004., správní řád, který obecnou úpravu veřejnorpávních smluv obsahuje. Před přijetím nynějšího správního řádu jsme obecnou úpravu v našem právním řádu nenalezly, proto vítám zavedení této obecné úpravy, která vede k posílení právní jistoty. Druhou částí cíle bylo rozebrání některých veřejnoprávních smluv a zaměření se na to, jaká veřejnoprávní smlouva je nejčastěji uzavírána mezi obcemi. Tuto část jsem dále doplnila o dvoustranný právní úkonvyjádření starostů či tajemníků některých obcí k problematice veřejnoprávních smluv. Můžu konstatovat, z něhož jeden účastník (prodávající) se zavazuje odevzdat druhému účastníku (kupujícímu) předmět koupě a převést na něj vlastnické právo, a kupující se zavazuje předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenuže svému cíli jsem dostála. Současnou právní úpravu kupní smlouvy podle občanského zákoníku je nutno odlišovat jednak od smlouvy kupní v obchodním zákoníku, jednak od jiných smluvních typů. Kupní smlouvu v občanském zákoníku lze chápat jako generální právní úpravu, ovšem je třeba ve specifických případech dodržovat při sjednávání tohoto smluvního typu O problematice veřejnoprávních smluv jsem nalezla mnoho odborných článků ale i jiné právní předpisy (např. ZoOS). Významnou problematikou při úpravě kupní smlouvy je právě ochrana spotřebitele a prodej zboží v obchodě. Tato ustanovení s sebou přináší značné rozšíření práv a ochrany kupujícího. Ochranu kupujícího jako spotřebitele je možné zaznamenat již dávno v historii, ovšem teprve od vstupu České republiky do EU se stává ochrana spotřebitele neodmyslitelnou součástí naší právní úpravy i praxe. Přitom je kladen důraz na tzv. aktivního spotřebiteleknih, tedy běžně informovaného, nikoli zcela důvěřivého a informace nehledajícího. Hlavním cílem ochrany kupujícího alespoň kapitol nacházejících se rozumí vyrovnat faktickou nerovnost mezi kupujícím a prodávajícím, a to především v oblasti informačních zdrojů. K 1.1.2014 má vstoupit v účinnost nová právní úprava kupní smlouvy, a to současně s novým občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., v platném znění. Tento zákoník přináší do úpravy kupní smlouvy řadu změn. Mezi nejdůležitější patří odstranění dvojkolejnosti právní úpravy kupní smlouvy, tzn. napříště již nebude nutné odlišovat kupní smlouvu upravenou v občanském zákoníku od smlouvy v zákoníku obchodním. Srovnáním jak obecných znaků právní úpravy kupní smlouvy, tak jejích jednotlivých pododdílů, docházím k závěru, že nový občanský zákoník přináší propracovanější právní úpravu kupní smlouvy, než je ta aktuální. V rámci budoucích úvah je dle mého názoru potřeba provést opravu pouze drobných nedostatkůnich, které se veřejnoprávních smlouvám věnují. Zpracováním bakalářské práce jsem získala mnoho nových a cenných informací. Ráda bych také podotkla, že i když se mi z počátku úprava veřejnoprávních smluv jevila jako skutku jasné téma, tak i v nové této oblasti existuje řada sporných momentů a nejasností. Dodnes neexistují jednotné právní úpravě vyskytujínázory na jednotlivé druhy veřejnoprávních smluv, zejména na veřejnoprávní smlouvy mezi účastníky. Někteří je řadí mezi subordinační veřejnoprávní smlouvy, jiné z nich dělají samostatný druh veřejnoprávních smluv. Také bych ráda zmínila, ochotu některých zástupců obcí, zejména starostů a tajemníků, kteří mi poskytli řadu potřebných informací a ochotně se mnou spolupracovali. Samotnou práci jsem rozčlenila do deseti kapitol. V první kapitole jsem se zaměřila na charakteristiku veřejnoprávních smluv. Zprvu jsem vymezila legální definici a poté jsem se věnovala další charakteristice těchto smluv. Podstatné je, že na veřejnoprávní smlouvy se hledí v pojetí materiálním. Výhodnější by ale bylo formální pojetí, neboť by nevznikaly pochybnosti, zda některé smlouvy řadíme k veřejnoprávním smlouvám či nikoliv. Zmínila jsem i velmi stručnou historii a rozdíl od smluv soukromoprávních. Druhá kapitola definovala jednotlivé druhy veřejnoprávních smluv. Správní řád upravuje koordinační veřejnoprávní smlouvy, subordinační veřejnoprávní smlouvy a smlouvy mezi účastníky. Dále však nalezneme i zvláštní typy veřejnoprávních smluv, které bez výhrad nelze přiřadit ani k jednomu ze základních druhů, které upravuje obecná úprava nacházející se ve správním řádu. Ve třetí části jsem se zabývala uzavíráním veřejnoprávních smluv. Vysvětlila jsem, co se rozumí návrhem veřejnoprávní smlouvy, co musí obsahovat, od kdy působí, kdy tento návrh zaniká a v neposlední řadě i kdy dojde k uzavření takovéto smlouvy. Dalším tématem, nacházející se v mé bakalářské práci, byla otázka přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy. U veřejnoprávních smluv se neuplatňuje neplatnost. Ale takové nedostatky v případě rozporu s právními předpisy musí dojít k přezkumu, kdy ji v rámci tohoto řízení správní orgán zruší, popřípadě zruší jen její část, pokud je to možné. Následující téma jsem věnovala změně obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpovědi a jejím možným zrušením. Šestá kapitola se zabývala souhlasem třetích osob s případnou veřejnoprávní smlouvou, která by se přímo dotýkala na jejich právech či povinnostech. Sedmou kapitolu jsem zaměřila na závazky z veřejnoprávních smluv, tedy na spory z nich a sporné řízení. Vysvětlila jsem, kdo je příslušný řešit tyto případné spory a jak probíhá samotné sporné řízení. Osmá část se týkala obecného ustanovení § 170 správního řádu, který zmiňuje použijí jiných částí správního řádu a občanského zákoníku. V předposlední kapitole jsem se zabývala příklady veřejnoprávních smluv. Jak jsem zmínila hned v úvodu své práce, cílem nebylo charakterizování všech jednotlivých typů veřejnoprávních smluv. Z koordinačních veřejnoprávních smluv jsem charakterizovala veřejnoprávní smlouvu týkající se výkonu přenesené působnosti obcí, veřejnoprávní smlouvu týkající se výkonu působnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, veřejnoprávní smlouvu týkající se plnění úkolů obecní policie, veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí strážníků obecní policie a dohodu o sloučení obcí. Dalšími příklady už byly subordinační veřejnoprávní smlouvy, kde jsem se zaměřila na veřejnoprávní smlouvu nahrazující některá územní rozhodnutí a veřejnoprávní smlouvu nahrazující stavební povolení. Ze smluv mezi účastníky jsem vybrala smlouvu o převedení práv a povinností z regulačního plánu vydaného na žádost a ze zvláštních typů veřejnoprávních smluv jsem se charakterizovala zvláštní smluvní ochranu přírody. Závěr mojí bakalářské práce byl spíše praktičtější. Tuto část, jsem věnovala veřejnoprávním smlouvám v praxi. Nalezneme zde dvě tabulky, které reflektují, jaká veřejnoprávní smlouva je mezi obcemi v okrese Domažlice nejčastěji uzavíraná. Pro zajímavost jsem u každé obce doplnila počet obyvatel. Následně jsem vyzpovídala některé starosty a tajemníky obcí k této problematice. V části přílohové pak nalezneme tři přílohy - vzor veřejnoprávní smlouvy na úseku přestupků, veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace a poslední z nich je dodatek k veřejnoprávní smlouvě na výkon přenesené působnosti na úseku přestupků. Veřejnoprávní smlouvy umožňují transfer určitých kompetencí v rámci veřejné správy, tudíž tyto smlouvy mohou sloužit k jistému zefektivnění výkonu veřejné správy. A též slouží i k zapojování adresátů veřejné správy na jejím podílení. Bakalářskou práci zakončím prohlášením, že veřejnoprávní smlouvy jsou neodmyslitelnou součástí každého předpisu určitým moderním fenoménem a teprve praxe ukážejistě mají svoji budoucnost, zda budou opravdu zapotřebíale dodnes byly jevem spíše výjimečným, zejména tehdy, nepočítáme-li koordinační veřejnoprávní smlouvy.