Úprava akreditivu v občanském zákoníku Vzorová ustanovení

Úprava akreditivu v občanském zákoníku. Aktuálně platná a účinná právní úprava akreditivu se v podstatě příliš neodchýlila od svého legislativního předchůdce. Nová právní úprava, obsažená v ustanoveních § 2682 až 2693 občanského zákoníku, již nepoužívá výraz „akreditivní listina“. Je tomu zřejmě z důvodu, že tento výraz vyvolává dojem, že oznámení vyžaduje inkorporaci v listině, ač je lze učinit také v elektronické podobě. Konečně je pravidlem, že věcný - nikoli právní - důvod k uzavření smlouvy o otevření akreditivu je obligační povinnost příkazce plnit oprávněnému, a že tedy i tyto osoby mají vůči sobě práva a povinnosti. 54 Akreditiv nadále slouží k řádnému fungování platebního styku a poskytuje oprávněnému i příkazci vyšší stupeň právní jistoty opírající se o odbornou službu výstavce akreditivu. Akreditiv působí jako typický platební nástroj mezinárodního obchodního styku, avšak jeho použití se postupně rozvíjí i v platebním styku tuzemském, neboť i zde může posloužit jako efektivní nástroj snižující nebezpečí důsledků platební neschopnosti nebo rizika, že bude placeno s prodlením, apod. Otevření akreditivu však nemusí sloužit jen k přímému placení, ale i k jiným srovnatelným plněním (např. k vystavení směnky oprávněnému výstavcem akreditivu).55 Právní úprava akreditivu ideově navazuje na stávající úpravu obsaženou v § 682 až 691 obchodního zákoníku. Lze přitom konstatovat, že úprava obsažená v občanském zákoníku se od úpravy dosavadní výrazným způsobem neliší, dochází pouze k dílčím zpřesněním a k úpravám některých užitých formulací. Nová právní úprava zachovává a respektuje základní funkce akreditivu. Akreditiv je především platebním instrumentem, neboť slouží jako platební nástroj ve vztahu mezi příkazcem a oprávněným. Podstata platební operace přitom spočívá v tom, že příslušné plnění není oprávněnému poskytováno