Darování jako závazkový smluvní vztah. Úprava darování je v OZ oproti té předcházející v OZ 1964 více podrobná a propracovaná. Nalezneme ji v části čtvrté, konkrétně v hlavě II, která obsahuje „Závazky z právních jednání“. Xxxxx XX. vymezuje jednotlivé typy závazků, které jsou v občanskoprávních vztazích nejčastější a nejtypičtější. Takové závazky teorie označuje jako závazky pojmenované či typizované. 78 XXXXXX, Xxxxx. In: ŠVESTKA a kol., 2014, op. cit., s. 859. 00 XXXXXXX, Xxxxx. In: ŠVESTKA a kol., 2009, op. cit., s. 1648. 80 § 1793 OZ. Úpravu darování zákonodárce zařadil do Dílu 1, do kterého patří také koupě a směna, tedy závazky z právních jednání, u nichž dochází „k převedení věci do vlastnictví jiného“. Ustanovení § 2055 – 2078 OZ pak tvoří Oddíl 1, který je nadepsán pojmem „Darování“, jako závazku vznikajícího z darovací smlouvy. Na právní poměry z darování se však bezesporu aplikují i příslušná ustanovení obecné části občanského zákoníku a všeobecná ustanovení o závazcích, nevylučuje-li to zvláštní úprava darování. Mezi nejdůležitější změny, jež občanský zákoník s rokem 2014 přinesl, řadíme zejména speciální úpravu darování veškerého majetku, zvláštní ustanovení ohledně změny okolnosti na straně dárce, modalitu darování ve formě podpory, darování pro případ smrti, zvláštní pravidla pro darování osobou či osobě omezené ve svéprávnosti a v neposlední řadě také rozšíření a propracování práva dárce odvolat dar. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že valná většina ustanovení občanského zákoníku představuje dispozitivní právní úpravu, která dovoluje autonomní tvorbu práva, při níž strany smlouvy mohou působení právních norem pro svůj právní vztah vyloučit a ujednat si práva a povinnosti odlišně. Funkce dispozitivního práva v občanském zákoníku je pak pouze doplňovací, neboť jím formulovaná pravidla zakládají práva a povinnosti pouze tam, kde osoby neprojeví jinou vůli.81 Hranice této dispozitivnosti nastoluje ust. § 1 odst. 2 OZ, dle kterého si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, nezakazuje-li to zákon výslovně a nejde-li o zakázaná ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo práva týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. S výjimkou těchto případů strany smlouvy mohou zákonná ustanovení ignorovat a ujednat si svá práva a povinnosti odlišně.
