Dlouhodobost. Účastníci se aktivitám věnují dlouhodobě a Program v nich tak podporuje odhodlání, vytrvalost, zodpovědnost a vnitřní motivaci. Jsou také vedeni k tomu, aby v aktivitách pokračovali i mimo rámec Programu, respektive po jeho dokončení.
Dlouhodobost. Označit za hlavní rys dlouhodobých závazků skutečnost, že zavazují kontrahenty na dlouhou dobu, znamená zahrávat si s rizikem komické tautologie. Dlouhodobost ale pohříchu představuje jediný rys, které sdílejí bez výjimky všechny déletrvající závazky, jak už plyne z definice. O to hůř vyznívá zjištění, že ani stanovení obecné délky trvání, při které se závazek stává dlouhodobým, rozumně očekávat nelze. Faktorů zde působí celá řada, počínaje ekonomickým odvětvím, ve kterém k transakci dochází, přes kvalitu jednotlivých kontrahentů a konče jedinečností okolností, za kterých je každá smlouva formována a uzavírána10. Roli může hrát i konkrétní nepřímý předmět plnění: například pro účely ujednání o mechanismech adaptaci ceny v odvětví dodávek nerostných surovin se za hranici dlouhodobosti považuje doba pěti let.11 Světová banka ve svých pokynech pro veřejné zakázky financované z půjček Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (IBRD) a Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA) definuje hranici dlouhodobých závazků nepřímo, když stanoví, že jednoduché smlouvy spočívajících v dodávce zboží nebo provedení díla, které jsou uzavírány na dobu přesahující osmnáct měsíců, musí (až na výjimky) zahrnovat i ujednání o mechanismu úpravy cen pro případ změny okolností.12 Hranice dlouhodobosti (v tomto případě půldruhý rok) je zde tudíž koncipována jako délka časového období, při jejímž překročení lze spolehlivě předpokládat, že se projeví nějaká událost, která naruší původní smluvní rovnováhu a vyžádá si adaptaci závazku. Posledně jmenovaný přístup ale opět naráží na různorodost závazků a jednotlivých odvětví a otázku jednotné minimální hranice délky dlouhotrvajícího závazku neřeší. Určitou objektivizaci do věci vnáší české soukromé právo v podobě jedinečného institutu „šněrovacích smluv” s aplikační podmínkou, která stanoví dolní mez trvání smluvního poměru na deset let (§ 2000 o.z.).13 Je ale nutné podotknout, že předmětem úpravy příslušného ustanovení nejsou dlouhodobé smlouvy obecně, nýbrž pouze ty kvalifikovaně dlouhodobé, a spektrum problému je tak proto pokryto jen z poměrně malé části. „Neúměrnou“ délku trvání závazku rovněž objektivizuje, byť pouze ve vztahu k nájmu, ustanovení § 2204 odst. 2 o.z., které stanoví vyvratitelnou domněnkou konverzi nájmu uzavřeného na dlouhou dobu určitou na nájem na dobu neurčitou po uplynutí prvních padesáti let ujednané doby takto dlouhotrvajícího závazku. Logika tohoto řešení spočívá v tom, že konverze stranám následně poskytne možnost ter...
Dlouhodobost. Dalším charakteristickým znakem smlouvy o obchodním zastoupení je dlouhodobost. Tímto znakem se odlišuje od smlouvy zprostředkovatelské. Dlouhodobost je charakteristická soustavnou činností, která je nepřetržitě prováděna a trvalostí podnikatelské spojení s určitým subjektem. (Hulmák, 2014) Díky dlouhodobosti se mezi obchodním zástupcem a zastoupeným vytváří trvalý vztah, který vytváří hospodářskou i sociální závislost smluvních stran mezi sebou, avšak tento vztah nenaplňuje charakteristické znaky pracovního poměru. Tento vztah by se dal připodobnit vztahu služebnímu. (Kurs obchodního práva, 2003) Tento vztah je především typický pro výhradní obchodní zastoupení, kde často obchodní zástupce a zastoupený společně spolupracují například v oblasti propagace, reklamy či marketingových postupů. (Hulmák, 2014) Z unijní judikatury je patrné, že hlavním ukazatelem dlouhodobosti je především ukazatel uzavřených nebo sjednaných transakcí, neboť jednorázové obchody se neslučují s charakterem trvalého vztahu. Avšak v praxi existují i případy, kdy bylo obchodní zastoupení sjednáno pouze na jediný kontrakt. Takové obchodní zastoupení může existovat, ale pouze v případě, že tento kontrakt bude mít dlouhodobý charakter a na jeho udržování se podílí daný obchodní zástupce. (Beran, 2019)