Smlouva o obchodním zastoupení. Tato smlouva je upravena v ustanoveních § 2483 až § 2520 ObčZ a obchodní zástupce se jí zavazuje dlouhodobě, pro člověka, kterého zastupuje vyvíjet činnost, která by měla směřovat k uzavírání smluv a sjednávání či uzavírání obchodů. Obchody jsou uzavírány jménem zastoupeného a na jeho účet. Obchodní zástupce se zavazuje k vyvíjení činnosti na určitém území, která je předmětem jeho závazku. Jako předmět závazku se rozumí vyhledávání zájemců o uzavření vymezených obchodů. K uzavírání obchodů nebo provádění jiných právních úkonů potřebuje zástupce udělenou plnou moc od zastoupeného. Obchodním zástupcem se nemůže stát: člověk, který může jako orgán zavazovat právnickou osobu, společník či člen zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo členy, likvidátor nebo insolvenční správce. Ustanovení o obchodním zastoupení nebudou použita na obchodní zástupce, kteří za svoji činnost neobdrží provizi nebo osoby, které působí na burze s cennými papíry nebo komoditní burze. [1] Tento typ smlouvy vyžaduje písemnou formu, čim se liší od ostatních smluv uzavírajících se zástupci. Od smlouvy o zprostředkování se liší především sjednanou soustavnou činností obchodního zástupce, která vede k vytvoření trvalého vztahu mezi oběma stranami. Od mandátní smlouvy se zase liší faktem, že zástupce zprostředkovává smlouvy, ale bez plné moci poskytnuté zastoupeným, nemůže jeho jménem činit právní úkony. [3] Zastoupený by si měl před podepsáním smlouvy pečlivě ověřit obchodního zástupce a vymezit pole jeho působnosti. [4]
Smlouva o obchodním zastoupení. Smlouvu o obchodním zastoupení upravují §652 až §672a ObchZ. Úprava tohoto smluvního typu se použije na smlouvy, které obsahují podstatné části smlouvy, které předepisuje „základní ustanovení“. Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce zavazuje, že bude pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet za úplatu (provizi).
Smlouva o obchodním zastoupení. 652 a násl. Obchodního zákoníku Jedná se o rozšířený systém kooperace podnikatelů, předmětem smlouvy o obchodním zastoupení je dlouhodobý závazek obchodního zástupce vyvíjet pro zastoupeného určitou činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv. Obchodní zástupce na rozdíl od franchisanta nevystupuje vlastním jménem a smlouvy neuzavírá na svůj účet. Chybí mu tak podnikatelská samostatnost při uzavírání smluv, nenese obchodní riziko a jeho kapitálový vklad je nízký. 23 § 488b a násl. Obchodního zákoníku Za obdobný typ smluvní úpravy je možno považovat také smlouvu o nájmu podniku. Je zde však několik významných rozdílů – jedním z nich je také forma, neboť smlouva o nájmu podniku má danou formu písemnou. Mezi významnější odlišnosti však patří především to, že v tomto typu smluvního ujednání se pronajímatel zavazuje nájemci přenechat podnik, aby jej 22 Xxxxxxx, Xxxx a kol. Komentář k Zákonu Obchodní zákoník (513/1991 Sb.), ASPI ID KO513_1991CZ In: ASPI *právní informační systém+. Xxxxxxx Kluwer ČR *cit. 15. 2. 2013+.
Smlouva o obchodním zastoupení. Smlouva o obchodním zastoupení je v občanském zákoně zařazena v Části čtvrté, Hlavě II., Dílu 5., ustanovení § 2483 až § 2520 č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Institut obchodního zastoupení patří do relativních majetkových práv mezi smlouvy příkazního typu. V této kategorii se také nachází příkaz, zprostředkování, komise a zasílatelství. (Beran, 2019) Úprava, jež je obsažena v občanském zákoníku, je především ovlivněna směrnicí EHS 86/653 a evropskou judikaturou, proto musíme celou úpravu interpretovat eurokomfortně. Již zmíněná směrnice představuje minimální harmonizaci pro členské státy. Členské státy mají možnost nabídnout obchodním zástupcům ještě větší ochranu. Další právní pramen, který byl důležitý pro vymezení obchodního zastoupení v OZ, byla bývalá úprava v obchodním zákoníku. (Xxxxx, 2019) Na úvod je důležité zmínit, že institut obchodního zastoupení je charakteristický dispozitivní úpravou většiny ustanovení, což znamená, že smluvní strany se mohou odchýlit od daného ustanovení. Od ustanovení se nelze odchýlit v případě výslovného zmínění v zákoně. Druhým případem, kdy se nelze odchýlit od ustanovení, je ten, že by při tomto ujednání byly porušovány dobré mravy a veřejný pořádek. (Hulmák, 2014) Kogentní ustanovení se v institutu obchodního zastoupení nacházejí ojediněle. Ujednání, od kterých se nelze odchýlit, jsou shrnuta v ustanovení § 2519. Ustanovení jsou zde taxativně vyjmenována. Následující ustanovení můžeme rozdělit na kogentní a polokogentní. Od kogentních ustanovení se smluvní strany nemohou odchýlit v žádném případě a u polokogentních ustanovení se lze odchýlit pouze v případě, že odchýlení je ku prospěchu obchodního zástupce. (Beran, 2019) Důvod kogentních ustanovení v institutu obchodního zastoupení je ten, že zákon stanovuje základní myšlenku obchodního zastoupení. Dále tato ustanovení napomáhají k efektivní spolupráci smluvních stran a patřičnému výkonu činnosti obou stran. Pro obchodního zástupce stanovují povinnost činit s odbornou péčí, hájit zájmy principála, poskytovat informace o trhu, jednat a dodržovat pokyny zastoupeného. Zastoupený má povinnost seznámit obchodního zástupce s nezbytnými informacemi k výkonu jeho činnosti, předat důležité materiály, které se týkají obchodů, informovat o přijetí/odmítnutí obchodu, který mu zprostředkoval obchodní zástupce. Mezi výše zmíněná ustanovení patří í § 2489, § 2495, § 2496 odst. 1, § 2497 nebo § 2498 OZ. (Beran, 2019) Jak již bylo zmíněno, polokogentní ustanovení jsou taková ustan...
Smlouva o obchodním zastoupení. Smlouva o obchodním zastoupení je typickým obchodněprávním institutem a řadí se mezi smlouvy příkazního či zprostředkovatelského typu. Smluvní strany, které spolu uzavírají smlouvu o obchodním zastoupení, se nazývají obchodní zástupce a zastoupený. Jedná se o tradiční názvy subjektů smlouvy o obchodním zastoupení. Smlouva o obchodním zastoupení, která je jako smluvní typ upravena v ustanovení § 652 až § 672a ObchZ1, se v praxi podobá smlouvě pracovní dle zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění (dále jen „zákoník práce“ nebo též „ZPr“). Právní úprava smlouvy o obchodním zastoupení je relativně mladým institutem obchodního práva a je někde mezi právní úpravou ryze soukromoprávní obchodní smlouvy a smlouvy pracovní2. Protože řada podnikatelů nerealizuje své obchody jen prostřednictvím zaměstnanců, ale buduje systém svých obchodních zástupců na základě smlouvy o obchodním zastoupení, je tak způsob obchodování prostřednictvím obchodních zástupců již dosti rozšířen3. Smlouva o obchodním zastoupení patří mezi tzv. relativní obchodní závazkové vztahy dle ustanovení § 261 odst. 1 a odst. 2 ObchZ. U relativních obchodních závazkových vztahů (dále jen „relativní obchody“) záleží na povaze subjektů a jejich činnosti. Rozlišujeme dva typy relativních obchodů. Jako první typ relativních obchodů, který je upraven v ustanovení § 261 odst. 1 ObchZ, se označují závazkové vztahy mezi podnikateli dle ustanovení § 2 odst. 2 ObchZ. Při vzniku těchto závazkových vztahů musí být s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Druhým typem relativních obchodů jsou závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou na jedné straně a podnikatelem na straně druhé, pokud 1 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen jako „ObchZ“ nebo „obchodní zákoník“).