Dny pracovního klidu. Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu, a svátky. Výkon služby v těchto dnech může představený státnímu zaměstnanci nařídit jen výjimečně. Za hodinu služby v sobotu a v neděli přísluší státnímu zaměstnanci příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku.
Dny pracovního klidu. Mezi dny pracovního klidu v českém pracovním právu patří především dny, ve kterých je zaměstnanci poskytován nepřetržitý odpočinek v týdnu a dále svátky. Dny pracovního klidu jsou celodenního trvání, to znamená, že trvají po dobu 24 hodin příslušného kalendářního dne od 0.00 hodin do 24.00 hodin. Výčet prací, které je možno nařídit na dny pracovního klidu je uveden v ustanovení § 91 odst. 3 zákoníku práce. Ve dnech pracovního klidu nelze tedy zaměstnanci dle české právní úpravy nařizovat práci, pokud se nejedná o zákonem stanovené výjimky, které umožňují zaměstnavateli po projednání s příslušným odborovým orgánem v těchto dnech zaměstnanci práci výjimečně nařídit. Nařídit však lze jen práce nutné, které nemohou být provedeny v pracovních dnech.Taxativní výčet nutných prací, které mohou být konány v den nepřetržitého odpočinku v týdnu stanoví ustanovení § 91 odst. 3 zákoníku práce. Zejména pak půjde o naléhavé práce opravné, nakládací a vykládací, inventurní a závěrkové, práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu, práce k odvrácení hrozícího nebezpečí pro život nebo zdraví. Dále o práce při živelných událostech a v jiných obdobných mimořádných případech, práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních a kulturních potřeb obyvatelstva, práce lodních posádek, krmení a ošetřování hospodářských zvířat. V den svátku lze zaměstnanci nařídit tytéž práce jako v den nepřetržitého odpočinku v týdnu, navíc však i práce konané v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele. Přehled svátků s jejich výčtem, které jsou považovány za svátky ve smyslu zákoníku práce, stanoví zvláštní předpis. Tímto předpisem je zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Zákon rozlišuje dny, které jsou státním svátkem, a dny, které jsou ostatními svátky. Státní svátky a ostatní svátky, jak již bylo uvedeno výše, jsou dny pracovního klidu, vyjma dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu. Tyto dny se pravidelně vyskytují v každém kalendářním roce, nemusí však vždy připadat na stejné dny. Zaměstnanec, který koná práce ve dne, na který připadá svátek, má nárok na mzdu a náhradní volno v rozsahu práce jim vykonané. Náhradní volno je poskytováno zaměstnanci do tří měsíců ode dne, kdy došlo k výkonu práce a za jeho čerpání náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Podle zákona o pracovní době nesmějí být zaměstnanci v Německu...
Dny pracovního klidu. Odst. 1 Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen ve výjimečných případech. Nařídit takovou práci je oprávněn nadřízený zaměstnanec.
Dny pracovního klidu