Doložka flexibility. 1. Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených Ústavou je nezbytná určitá činnost Unie v rámci politik vymezených v části III a Ústava k této činnosti neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada ministrů na návrh Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně vhodná opatření.
2. V rámci postupu pro kontrolu zásady subsidiarity podle čl. I-11 odst. 3 upozorní Evropská komise vnitrostátní parlamenty členských států na návrhy založené na tomto článku.
3. Opatření založená na tomto článku nesmějí harmonizovat právní předpisy členských států v případech, kdy Ústava tuto harmonizaci vylučuje.
Doložka flexibility. Doložka flexibility výrazně souvisí s teorií implicitních pravomocí a rovněž určitým způsobem rozvolňuje zásadu svěření pravomocí. Xxxxxxx byla zanesena do Smluv již Jednotným evropským aktem. V čl. 308 SES ve znění Niceské smlouvy bylo uvedeno, že „ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu je nezbytná určitá činnost Společenství, a tato smlouva mu k tomu neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně vhodná opatření.“ Nyní je doložka flexibility upravena v čl. 352 SFEU následovně: „Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami je nezbytná určitá činnost Unie v rámci politik vymezených Smlouvami, které však k této činnosti neposkytují nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu vhodná ustanovení. Pokud jsou dotyčná ustanovení přijímána Radou zvláštním legislativním postupem, rozhoduje rovněž jednomyslně, na návrh Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.“ Doložka flexibility má tedy umožnit řešení v případech, ve kterých chybějí orgánům Unie výslovné nebo nevýslovné (implicitní) pravomoci. Jak uvádí Xxxxx, „čl. 352 SFEU dále dovoluje odpomoci od nedostatečností uskutečnění cíle Smlouvy. Smlouva tak obsahuje určité rezervní (subsidiární) zmocnění EU; vyplňuje mezeru vznikající mezi cílem, obsaženým ve Smlouvě a směřujícím k uskutečnění určité legislativní iniciativy, a neexistencí výslovného zmocnění k uskutečnění takového cíle.“ 64 Tyto subsidiární pravomoci jsou nástrojem
Doložka flexibility. Doložku flexibility obsahuje již současná Smlouva o ES,121 Lisabonskou smlouvou však dojde na jedné straně k významnému rozšíření její věcné působnosti, na straně druhé potom ke zpřísnění podmínek pro její použití. Jedná se o velmi významné ustanovení, na základě kterého mohou být tam, kde je to přípustné, harmonizovány předpisy členských států. Podle stávající úpravy platí, že Společenství může na základě tohoto ustanovení přijmout opatření, i když mu k tomu SES neposkytuje nezbytné pravomoci, v případě že se ukáže, že k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu je nezbytná určitá činnost Společenství. Od omezení na oblast společného, resp. (dle nové terminologie) vnitřního trhu Lisabonská smlouva upouští a doložku flexibility tak bude možné využít ve všech oblastech politik vymezených Smlouvami vyjma SZBP.122 Výslovně je však vyloučena harmonizace právních předpisů členských států v případech, kdy takovou harmonizaci Smlouvy vylučují (např. v oblasti evropské vesmírné politiky).123 K používání doložky flexibility se rovněž vztahují dvě prohlášení připojená k Závěrečnému aktu Mezivládní konference 2007, která mají stanovit meze pro extenzivní výklad a nepřiměřené užití této doložky. Prohlášení č. 41 uvádí, že odkaz na cíle Unie se vztahuje nejen k nejobecnějším cílům stanoveným v čl. 3 odst. 1 SEU (podpora míru, hodnot Unie a blahobytu jejích obyvatel), ale i dalším cílům zakotveným v následujících odstavcích tohoto článku (zaručení volného pohybu osob, poskytnutí prostoru svobody, bezpečnosti a práva občanům Unie, vytváření vnitřního trhu, udržitelný rozvoj planety, solidarita, ochrana lidských práv atd.). Prohlášení č. 42 pak brání použití doložky flexibility jako základu „[...] pro rozšíření rozsahu pravomocí Unie nad obecný rámec vymezený ustanoveními Smluv jako celku, a zejména ustanoveními, která vymezují úkoly a činnosti Unie. Článek 352 nemůže být v žádném případě použit jako základ pro přijetí ustanovení, jejichž účinek by v podstatě znamenal změnu Xxxxx, aniž by se použil postup, který pro tento účel Smlouvy stanoví.“