HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, 2008. s. 155. ISBN 978-80- 0000-000-0. informační povinnost i v ustanovení § 377 obch. zák. stanovícím povinnost oznámit druhé straně závazkového vztahu porušení povinnosti.121 Význam pro informační povinnost jakožto složku předsmluvní odpovědnosti může mít uvedené ustanovení pouze tehdy, když by byl proces předcházející uzavření smlouvy považován za závazkový vztah. V právním řádu České republiky je však možné nejen před účinností občanského zákoníku, ale i v současné době pozorovat další informační povinnosti, a to nejen na poli soukromého práva. Například zákon o ochraně spotřebitele stanoví ve svém ustanovení § 9 odst. 1 povinnost prodávajícího „řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou.“ Další informační povinnosti, uložené opět ve prospěch spotřebitele, stanoví zákon o spotřebitelském úvěru, podle jehož ustanovení § 4 a násl. má věřitel povinnost poměrně rozsáhle informovat spotřebitele nejen při sjednávání spotřebitelského úvěru, ale i v jeho nabídce nebo jeho zprostředkování reklamou. Důležitou roli hraje informační povinnost i v další oblasti stojící na pomezí veřejného a soukromého práva, a to v úpravě směnárenských obchodů a bezhotovostního platebního styku. Ustanovení § 13 zákona č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti, stanoví povinnost osoby oprávněné provozovat směnárenskou činnost v zákonem přesně vymezeném rozsahu sdělit v textové podobě zájemci o provedení směnárenského obchodu informace vztahující se jak ke smluvní straně samé, tak k směnárenskému obchodu. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, pak ve svých ustanoveních § 79 a násl. ukládá poskytovateli platebních služeb sdělit uživateli detailní informace týkající se smlouvy o platebních službách.
HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. 1. vyd. Praha: X. X. Xxxx, 2008, 218 s. ISBN 978-80-7400-062-1. S. 5 a násl.
HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, s. r.o., 2008, s.116. na takto stanovené podmínky ve smlouvě přistoupí. Činnost jednotlivého prodejce je ekonomicky závislá na smluvním vztahu s výrobcem nikoliv naopak.
4.4 Porovnání s uzavíráním smlouvy o obchodním zastoupení
HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 502. to samé, co bylo uvedeno výše. Na tyto smlouvy se nebude aplikovat § 1751 – § 1758, tedy úprava informační povinnosti, práva odstoupení od smlouvy a setrvačného prodeje. I zde se Návrh OZ shoduje s § 54 OZ.
HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Xxxx; XXXXXX, Xxxx; XXXXXXX, Xxxxx. et al. Občanský zákoník I : komentář : § 1-459. 2. vyd. Praha : X. X. Xxxx, 2009. s. 503.
HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: C. H. Xxxx, 2008. s. 152. ISBN 978-80- 0000-000-0.
HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu. Praha: X. X. Xxxx, 2008, s. 28 4 Př. XXXXXXXXX, Xxxxxx. The First Book on the Duty of Man and Citizen. Chapter XIV. On Valuve. [online] [cit. 19. února 2015]. Dostupné na <xxxxx://xxx.xxxxxxxx.xxx/xxxxxxxxx/xxxxxxx/xxxxxxxxx/xxxxxxxxx/xx00.xxx>.
HULMÁK, Milan. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Praha: C. H. Xxxx, 2020, s. 9. Ačkoliv byla původně zvažována úplná harmonizace, směrnice je vystavěna na principu harmonizace minimální (čl. 8). Členské státy mohou v souladu s čl. 169 odst. 4 SFEU přijmout v celé působnosti směrnice přísnější úpravu.7 Tento přístup oproti úplné harmonizaci nechává na členských státech, jakým způsobem transpozici provedou. Je otázkou, zda je minimální harmonizace nejvhodnějším nástrojem k dosažení cílů směrnice vzhledem k tomu, že členské státy transponovaly směrnici rozdílným způsobem.8 Volnost v transpozici může vést k nižší míře právní jistoty a horší orientaci spotřebitele, což může vytvářet překážky v budování vnitřního trhu. Rovněž může být zdrojem výkladových problémů, které se nevyhýbají ani české úpravě. V případě úplné harmonizace by spotřebitelé měli jistotu, že stejná ochrana, kterou zaručuje domácí právní řád, jim bude přiznána napříč EU, což by mohlo přispět k ještě výraznějšímu odstranění psychologických a informačních bariér, a prohloubit tak integraci společného trhu. Směrnice se vztahuje se na podmínky,9 které nebyly sjednány individuálně10 ve smlouvách uzavíraných mezi prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb a spotřebitelem (čl. 11), v kontextu občanského zákoníku je působnost omezena na spotřebitelské smlouvy (§ 1810 OZ). Česká úprava však poskytuje spotřebiteli širší ochranu než směrnice, uplatní se na všechna ujednání, ať byla či nebyla individuálně sjednána, nehledě toho, zda jde o přímá či nepřímá ujednání a nehledě na obsah smlouvy. Bez významu je i následná změna stran závazku.11 Směrnice cílí především na ochranu při standardizované kontraktaci, na ujednání sjednaná předem, aniž by je mohl spotřebitel ovlivnit.12 V české úpravě se způsob sjednání smlouvy projeví jako jeden z parametrů v rámci testu přiměřenosti, přezkumu ale podléhají všechna ujednání smlouvy s výjimkou předmětu plnění a ceny, pokud byly poskytnuty jasně a srozumitelně. Ochrana se aplikuje i na jednostranná právní jednání, která vedou ke vzniku závazků, i na ujednání, jejichž právní následky by mohl spotřebitel způsobit jednostranně, stejně jako na prohlášení o faktických okolnostech bez stanovení práv a povinností (prohlédnutí plnění,
HULMÁK, Milan. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, s. 18. 48 HULMÁK, Milan. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: X. X. Xxxx, 2014, s. 20 a násl.
HULMÁK, Milan. Výjimka z kontroly cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. Právní rádce. 2017, č. 12, s. 38.