Neznámé bydliště zaměstnance. V praxi se soudy musí vypořádat i se situací, kdy nelze určit bydliště jedné ze smluvních stran individuální pracovní smlouvy. Nejčastěji je tomu ve vztahu k zaměstnanci, neboť zaměstnavatelem je u individuálních pracovních smluv v mezinárodním právu soukromém 296 Viz např. skutkový stav ve stanovisku generálního advokáta Xxxxxxx Xxxxxxxxxxxxxxx Øe přednesené dne 29. října 2020. BU proti Markt24 GmbH. Věc C-804/19. 297 Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 2. září 2020. mBank S.A. v. PA. Věc C-98/20. zpravidla právnická osoba. U té pak lze bydliště určit jednoduše dle zápisu jejího sídla ve veřejných rejstřících.298 „Ve věci C-327/10 – Hypoteční banka299 se k neznámému bydlišti žalovaného spotřebitele vyjádřil SDEU. Dle něj musí vnitrostátní soud nejprve důsledně provést veškerá pátrání, která vyplývají ze zásady řádné péče a dobré víry, za účelem zjištění bydliště spotřebitele. Tato šetření nejprve musí soud provést ve vztahu ke svému státu, následně k dalším členským státům, a nakonec ke třetím státům. Pouze pokud nedisponuje žádnými relevantními indiciemi o bydlišti spotřebitele v některém z výše uvedených států, může založit mezinárodní příslušnost dle místa posledně známého bydliště takového spotřebitele.300“301 Opačný závěr by totiž mohl v určitých situacích zapříčinit zbavení smluvního partnera práva na soudní ochranu. Smluvní partner by se totiž nemohl vzhledem k neznámému bydlišti spotřebitele domoci svých práv v soudním řízení.302,303 Výše uvedené závěry lze dle mého názoru jednoznačně přenést i na individuální pracovní smlouvy, neboť jak smluvní partner u spotřebitelských smluv, tak zaměstnavatel u individuálních pracovních smluv mohou žalovat spotřebitele, respektive zaměstnance pouze u soudů členského státu bydliště spotřebitele, respektive zaměstnance. Pokud je tedy jurisdikční ochrana spotřebitele i zaměstnance jako strany žalované totožná, pak není žádný důvod, který by použití výše uvedené judikatury na zaměstnance bránil, neboť zaměstnanec je v systematice Brusel I bis považován stejně jako spotřebitel za slabší smluvní stranu.
