Nucená licence. V oblasti duševního vlastnictví sem patří především tzv. nucená licence, kterou státní orgán nahrazuje svolení majitele práv k duševnímu vlastnictví. V oblasti průmyslového vlastnictví ji může udělit Úřad průmyslového vlastnictví na patent, pokud jím chráněný vynález není majitelem patentu samým nebo jinou osobou jím oprávněnou (nabyvatelem licence, pokud ji vůbec majitel patentu někomu udělil) bez řádného důvodu vyu- žívána vůbec nebo je využívána nedostatečně, pokud ma- jitel patentu odmítl zájemci licenci udělit (podmínkou je tedy předchozí návrh smlouvy podaný zájemcem majiteli patentu a jeho odmítnutí) a jsou pro to další důvody uve- dené v zákoně o vynálezech. V oblasti autorského práva existuje obecně úprava nucené licence v čl. V odst. 2 Všeobecné úmluvy o autor- ském právu uzavřené v Ženevě v roce 1952, a to pro mož- nost udělit nevýlučnou licenci k pǔekladu autorských děl cizích státních pǔíslušník do domácího jazyka (včetně vytvoření tzv. národních verzí u počítačových programů nebo databází) namísto autora, pokud ho nebylo možno vypátrat nebo obdržet jeho svolení, a to ani když byla dána žádost nakladateli původního díla a diplomatickému nebo konzulárnímu zástupci státu, jehož je nositel autorského práva k takovému dílu státním příslušníkem. Podmínkou využití této možnosti je, že tento překlad nebyl autorem či jiným nositelem práva uveřejněn 7 let po uveřejnění díla, popř. že je v dané zemi předchozí vydání překladu roze- bráno. Nabyvatelem nucené licence je vydavatel či jiná třetí osoba, která má zájem překlad díla vydat. Tato nuce- ná překladatelská licence není použitelná na díla, na něž se vztahuje jen Revidovaná úmluva bernská z roku 1886, protože ji nepřipouští. Možnost udělit tuto nucenou licenci mělo podle § 18 dříve platného autorského zákona v ČR Ministerstvo kul- tury, pokud to připouštěly mezinárodní smlouvy a za pod- mínek v nich uvedených, tj. dle cit. čl. V odst. 2 Ženevské úmluvy. Jiný typ nucené licence autorské právo neznalo. Nabyvatel licence by však byl vždy povinen majiteli ab- solutního práva zaplatit cenu licence. Tento typ licence byl svou povahou nevýlučný (nevýhradní). I když se mohlo zdát, že by tento typ nucené licence mohl být prospěšný pro praxi knihoven u vzácného vědeckého či literárního díla, když nelze dosáhnout svolení majitele autorských práv k vydání překladu, jedná se o tak závažný zásah do práv autora či jiného nositele práv k dílu, že tato možnost ne- byla v praxi využívána ani v éře centrálně plánované e...
