Pojem veřejnoprávní smlouvy. Přesnou definici veřejnoprávních smluv udává přímo §159 odst. 1 správního řádu, přičemž veřejnoprávní smlouvu charakterizuje jako dvoustranný nebo vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.6 Z této definice je zřejmé, že veřejnoprávní smlouvy mají konstitutivní povahu, což znamená, že veřejnoprávní smlouva je právní skutečnost, na jejímž základě vzniká, mění se, a nebo zaniká určitý veřejnoprávní vztah. Obsahem jsou vzájemná veřejná práva a povinnosti dvou i více stran, které se tohoto vztahu účastní.7 V užším slova smyslu se veřejnoprávní smlouvou rozumí právní úkon, jehož alespoň jednou smluvní stranou musí být subjekt veřejné správy. O veřejnoprávní smlouvě, která tuto podmínku nesplňuje a je tedy sjednána pouze mezi subjekty soukromými, se hovoří také jako o smlouvě veřejnoprávní, ale v širším slova smyslu. Konkrétní druhy veřejnoprávních smluv budou přesněji popsány v dalších kapitolách této bakalářské práce. Prostřednictvím veřejnoprávních smluv může dojít k přesunu působnosti, pravomocí, či kompetencí, popřípadě k úpravě způsobu výkonu subjektů veřejné správy v mezích zákona. Oproti klasickým právním aktům se veřejnoprávní smlouvy stále využívají spíše výjimečně. Zároveň je to však pojem, který má v našem správním právu pořád své místo a nepochybně si ho udrží i do budoucna.8 Dále budu velmi krátce hovořit o vztahu veřejnoprávních a soukromoprávních smluv. Obecně smlouvou rozumíme zpravidla právní úkon, mezi dvěma a více sobě
Pojem veřejnoprávní smlouvy. Pojem veřejnoprávní smlouvy se pojí s řadou dalších pojmů, které by měli být zmíněny. Nemělo by se zapomenout na pojem veřejná správa. U veřejné správy se vychází z pojmu správa, čímž se rozumí určité vedení, řízení. Xxxx Xxxxxx chápal správu jako ,,činnost sledující záměrně nějaký cíl nebo činnost nesoucí se za trvalým účelem říditi ty které záležitosti“.1 Xxxx Xxxxxx správu definoval jako ,,společenské řízení, které má určité specifické rysy a realizuje se ve specifických formách“. Správa je tedy určitá činnost, která sleduje dosažení určitého, stanoveného cíle. Správa je rozdělena na správu soukromou a správu veřejnou.2 Soukromá správa je vykonávána v soukromém právu a vyskytuje se ve spojitosti s hospodářskou aktivitou fyzických či právnických osob. Dochází ke sledování soukromého zájmu. K jeho spravování dochází pouze z vlastní vůle a jsou stanoveny osobní cíle. Veřejná správa je správou, kde je důležitý veřejný zájem. Jsou prostřednictvím ní zajišťovány, uskutečňovány a vykonávány veřejné záležitosti, a to těmi, kteří tuto činnost uskutečňují jako právem stanovenou povinnost, a to pouze v mezích stanovených zákony, jak lze nalézt v čl. 2 odst. 3 Ústavy: ,,Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“3, respektive čl. 2 odst. 2 Listiny, který zní následovně: ,,Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákon, a to způsobem, který zákon stanoví.“4 V porovnání se soukromou správou je zde širší vázanost právem.5 Veřejnou správu můžeme vnímat z více hledisek, je myšlena jako určitý druh činnosti, čímž je myšleno spravování nebo instituce, která veřejnou správu vykonává. Institucí může být jakýkoliv úřad nebo organizace. Veřejnou správu rozdělujeme na státní správu (tj. státní orgány) a samosprávu (tj. veřejnoprávní korporace).