Subordinační smlouvy. Smlouvy uzavírané soukromým subjektem, což je občan a nositelem veřejné správy (správní úřad) v oblasti, kde se vyskytují vztahy nadřízenosti
Subordinační smlouvy. Druhou skupinu veřejnoprávních smluv tvoří smlouvy, které na jedné straně uzavírá správní orgán a na straně druhé adresát veřejnoprávního působení. Právní úprava a následně aplikace umožňuje subjektům veřejné správy, aby v případech, kde je to možné, místo vydání vrchnostenského aktu, v podobě správního rozhodnutí, uzavřely s účastníky smlouvy konsenzuální dohodu – veřejnoprávní smlouvu. Dohodou se tak upravují záležitosti, které by jinak musely být upraveny autoritativně. Subordinace nevyjadřuje nerovnoprávné postavení smluvních stran v tom smyslu, že by správní orgán mohl dalším smluvním stranám něco autoritativně nařizovat. Je to jen jistá modernizace obsahu závazku, který by jinak mohl vzniknout klasickým správním aktem, z čehož vyplývá, že v případě nedodržení subordinační veřejnoprávní smlouvy ze strany účastníka, ji může správní orgán nahradit svým autoritativním správním rozhodnutím.83 V případech, kde z povahy věci je možné využít subordinační veřejnoprávní smlouvy, stávají se většinou vhodným instrumentem, který nenásilně vtáhne adresáta veřejné správy do řešení úkolů veřejné správy a souladu s principem sdílené odpovědnosti.84
Subordinační smlouvy. Oproti smlouvám koordinačním, kdy smluvními stranami byl orgán veřejné správy. U smluv subordinačních jsou smluvními stranami, na straně jedné orgán veřejné správy, tedy většinou orgán státu, na straně druhé osoba soukromá, fyzická nebo právnická osoba, vůči niž směřuje výkon veřejné správy. Díky subordinační smlouvě je umožněno adresátům vystupovat v postavení „rovném“, v postavení právní rovnosti a rovném postavení zúčastněných stran. Nejedná se tedy o vrchnostenský akt např. v podobě správního rozhodnutí, ale o akt, kde subjekty veřejné správy uzavřou nevrchnostenskou dohodu, tedy veřejnoprávní smlouvu.19 Příkladem subordinačních smluv jsou například: veřejnoprávní smlouva nahrazující stavební
Subordinační smlouvy. Na rozdíl od koordinačních smluv, ve kterých platí, že smluvními stranami jsou orgány veřejné správy, jsou účastníky smluv subordinačních na straně první také vždy subjekt veřejné správy, ale na straně druhé fyzická nebo právnická osoba, tedy adresát působení výkonu veřejné správy. Koncept subordinační smlouvy je jakási náhrada za klasický správní akt, který je založen na nadřazenosti správního, či vrchnostenský akt v podobě např. správního (autoritativního) rozhodnutí vůči jeho adresátům. Oproti tomu je podstatou subordinační smlouvy právě možnost fyzických a právnických osob v tomto vztahu se subjektem veřejné správy vystupovat v rovném postavení. Jde tedy o nevrchnostenskou dohodu, která vzniká souhlasným projevem vůle obou smluvních stran.30 28 XXXXXXXX, X. x xxx. Správní právo: Obecná část. 9. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2016, str. 171. 29 XXXXXXXX, X. x kol. Správní právo: Obecná část. 9. vyd. Praha: C. H. Xxxx, 2016, str. 173. 30 KADEČKA, S. a kol. Správní řád. Praha: ASPI, a.s., 2006, str. 383. Jako první příklad subordinačních smluv lze uvést veřejnoprávní smlouvu nahrazující stavební povolení. Tato smlouva patří do podskupiny označované jako veřejnoprávní smlouvy volitelné, což znamená, že se v dané situaci může užít jak vydání správního aktu, tak uzavření veřejnoprávní smlouvy a je jen věcí volby, zda se přistoupí k tomu, či onomu. V tomto případě může smlouvu uzavřít stavební úřad se stavebníkem, který podal žádost o vydání stavebního povolení. V podobném režimu funguje ještě např. veřejnoprávní smlouva nahrazující některá územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouva o akreditaci subjektů posuzování shody.31
Subordinační smlouvy