Posílená spolupráce. 22) Xxxxx XX přebírá název dosavadní hlavy VII, který zní „USTANOVENÍ O POSÍLENÉ SPOLUPRÁCI“, a články 27a až 27e, 40, 40a a 40b a 43 až 45 se nahrazují novým článkem, který spolu s články 280a až 280i Smlouvy o fungování Evropské unie, jak je uvedeno v čl. 2 bodě 278 této smlouvy, rovněž nahrazuje články 11 a 11a Smlouvy o založení Evropského společenství a který zní:
Posílená spolupráce. 1. Členské státy, které si v rámci nevýlučné pravomoci Unie přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci, se mohou v mezích a za podmínek uvedených v tomto článku a v článcích III-416 až III- 423 obracet na její orgány a vykonávat tyto pravomoci při použití příslušných ustanovení Ústavy. Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a posilovala její proces integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům v souladu s článkem III-418.
Posílená spolupráce. Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 326 (64) Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 327 (64) Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 328 (64) Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 329 (64) Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 330 (64) Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 331 (64) Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 332 (64)
Posílená spolupráce. ČLÁNEK I-44
Posílená spolupráce. 5.4. Decentralizované agentury
Posílená spolupráce. Dřívější ustanovení o užší, respektive úzké spolupráci (slůvku “úzké” začala požívat Smlouva z Nice), která byla na několika místech, jsou souhrnně upravena v návrhu Ústavy ustanoveními o posílené spolupráci. Konkrétně se konstatuje:
Posílená spolupráce. Institut posílené spolupráce je specifický a odlišný od dosud nastíněných řešení.18 Využitelný je pouze tam, kde již pravomoc EU existuje,19 ale kde chybí nezbytná shoda členských států o nutnosti či vhodnosti jejího výkonu. Představuje proto řešení pro situa- ce, kdy alespoň devět členských států považuje za nutné prohloubit integraci na plat- formě EU. Účelem je urychlit integraci mezi zainteresovanými členskými státy, nikoliv ovšem za každou cenu, ale až jako poslední prostředek tehdy, kdy zjevně není dána mož- nost přijetí jednotného unijního řešení v dohledné době.20 Komplikací nicméně může být fakt, že i případná absence určitého členského státu na zamýšlené posílené spolu- práci nemusí být takovým státem vnímána jako dostatečná záruka ochrany jeho zájmů v EU. Příkladem je spor ve věci Španělsko a Itálie proti Radě EU týkající se posílené spolu- práce ve věci patentové ochrany, ve kterém oba státy namítaly mimo jiné to, že prostřed- nictvím posílené spolupráce dochází k vyloučení obou států z projednávání navrhované legislativy, což byly argumenty, s nimiž se Soudní dvůr EU neztotožnil.21 Možnost využití institutu posílené spolupráce by měla přicházet v úvahu jen, neexis- tuje-li mezi členskými státy shoda o nutnosti společného postupu na úrovni EU. Naopak by neměla být využívána tam, kde sice mezi členskými státy existuje shoda o nutnosti společného postupu, aniž by existoval konsenzus o tom, jak postupovat.22 Připomínáme, že posílená spolupráce nemůže řešit nedostatek pravomoci Unie.
Posílená spolupráce. Zpravodaj: Xxxxx Xxxxxxxxxx (PPE, Francie) • Postup: Zpráva o provádění (2018/2112(INI))
Posílená spolupráce. Články 11 a 11a (nahrazeny) Článek 280a (43) Článek 326
Posílená spolupráce. Ani možnost posílené spolupráce (čl. 20) nepředstavuje impulz, který by se německá politika chystala aktivně používat. Neuvažuje o formování jakéhosi soudržného evrop- ského jádra. Jednak nejde o nový mechanismus a EU s jeho uplatňováním v omezených skupinách aktivních zemí má již zkušenost v oblastech primárního práva, viz spoluprá- ce v rámci schengenské skupiny či v rámci eurozóny. Ani v těchto případech nedošlo ke vzniku „evropského jádra“. Současná německá politika zatím nemá jasnou předsta- vu o tom, kde by sama chtěla možnost posílené spolupráce využít. Očekává se, že se objeví případy, kde taková spolupráce vyplyne z praktické potřeby – např. při vytváře- ní evropského státního zastupitelství nebo v případě strukturované spolupráce v oblasti evropské bezpečnostní a obranné politiky. Tam, kde se spolupráce bude prosazovat, pů- jde o funkcionalistický postup, který předpokládá jednak rozšíření na celou EU a „spill- over“ do dalších oblastí. V každém případě ale jak experti, tak představitelé stran a úředníci ministerstva zahraničních věcí a kancléřství odmítají, že by německá politi- ka aktuálně k modelu evropského jádra směřovala. Vše ukazuje na to, že sama kancléř- ka z principu uvažuje o integračním procesu v rozměrech EU-27 a vytváření trvalých skupin nepodporuje. Potřeba spolupracovat v praxi s akceschopnými státy je nesporná a bude předpokladem pro aktivní využití nových možností Lisabonské smlouvy. V ob- lasti EBOP proto jde zejména o spolupráci s Francií a Velkou Británií. Cílem ale nebu- de vytváření jakéhosi jádra, ale dosažení konsenzu na úrovni EU-27. Tento přístup naznačuje i možnosti spolupráce s Polskem. Německá politika nemá za- tím žádnou konkrétní agendu pro naplnění svého zájmu prohlubovat spolupráci s Polskem, deklarovanou v koaliční smlouvě. Svým prohlášením reagovala na potře- bu zlepšit vztahy se svým nejdůležitějším partnerem v regionu střední-východní Evropy a zároveň na evropeizaci polské bezpečnostní a obranné politiky po odvolání amerického programu protiraketové obrany. Konkrétní impulz má ale přijít z polské strany. Oblast bezpečnostní a obranné spolupráce představuje sféru, v níž by se mo- hla uplatnit tzv. strukturovaná spolupráce podle Lisabonské smlouvy. Polská strana bude zřejmě usilovat o německou podporu pro své předsednictví v EU, kdy chce roz- voj bezpečnostní a obrané politiky povýšit na jednu ze svých priorit. Takové zaměře- ní by německé politice vyhovovalo. Kde ovšem německá politika zůstává odmítavá, jsou n...