Pracovní cesty. Pokud je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu v době, která nespadá do jeho pracovní doby, lze v podnikové kolektivní smlouvě sjednat či vnitřním předpisem stanovit formu náhrady za dobu strávenou na cestě.
Pracovní cesty. 1. Zaměstnavatel je oprávněn vyslat zaměstnance na pracovní cestu pouze na základě dohody s ním.
2. Dohoda se zaměstnancem musí být uzavřena písemně.
3. Další povinnosti vyplývající z vyslání na pracovní cestu jsou definovány v opatření rektora.
4. Nároky zaměstnanců vyslaných na tuzemskou nebo zahraniční pracovní cestu budou poskytovány dle příslušných ustanovení zákoníku práce a dle příslušného opatření rektora.
Pracovní cesty. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na pracovní cestu na dobu nezbytné potřeby pouze v souladu s pracovněprávními předpisy (§ 151 až § 172 a § 182 až § 189). Pracovníka nelze vyslat na pracovní cestu v případě důležitých osobních překážek v práci.
Pracovní cesty i. Krátkodobé – bezvízový styk, až do 6 měsíců pobytu bude umožněn pro občany EU, od 1. 10. 2021 pouze s platným cestovním pasem, tj. např. na obchodní jednání je možné do UK cestovat bez víza, výčet všech povolených (i dlouhodobějších) činností v rámci pracovního pobytu zde Immigration Rules Appendix Visitor: Permitted Activities - Immigration Rules - Guidance - XXX.XX (xxx.xxx.xx)
ii. Dlouhodobé – pro pobyty nad 6 měsíců bude nutné žádat o vízum, informace o jednotlivých typech víz zde EU, EEA and Commonwealth citizens - XXX.XX (xxx.xxx.xx)
iii. Informace pro české občany o novém imigračním systému na stránkách Velvyslanectví ČR v Londýně
Pracovní cesty. Zaměstnavatel nesmí zaměstnance vyslat na pracovní cestu, pokud v tom zaměstnanci brání předvídaná překážka, která v souladu s pracovně právními předpisy zakládá zaměstnanci nárok na omluvenou nepřítomnost v práci.
Pracovní cesty. − poskytování a účtování cestovních náhrad upravuje vnitřní předpis vydaný ředitelem − vysílat pracovníky na pracovní cesty je oprávněn ředitel nebo jeho zástupce případně pracovník pověřený zastupováním − organizace poskytuje cestovní náhrady všem pracovníkům SVČ (včetně externích mají- li to uvedeno v pracovní smlouvě) dle zákona č.262/2006 Sb. ve znění pozdějších před- pisů
Pracovní cesty. 1) Zaměstnavatel se zavazuje nevysílat zaměstnance na pracovní cestu, pokud v tom zaměstnanci brání překážka podle pracovněprávních předpisů.
2) Zaměstnanci, který se vrátil z pracovní cesty po 24. hodině, se poskytne nezbytný odpočinek od skončení pracovní cesty do nástupu do práce po dobu osmi hodin, a pokud tato doba spadá do pracovní doby zaměstnance, i náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
3) Zaměstnanci, který je vyslán na tuzemskou pracovní cestu a přísluší mu stravné, zaměstnavatel poskytne stravné dle § 163 odst. 2 ZP.
4) Bude-li na pracovní cestě zaměstnance zabezpečeno částečné stravování charakteru snídaně, oběda či večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, bude stravné kráceno v souladu s § 163 odst. 2 ZP.
5) Při pracovních cestách do zahraničí se zaměstnavatel zavazuje uhradit za zaměstnance zdravotní a úrazové pojištění do zahraničí. Zaměstnavatel se zavazuje nést veškeré náklady spojené se zdravotním ošetřením, léčením, transportem zaměstnance, případně jeho úmrtím v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pokud k úmrtí dojde na pracovní cestě. Tuto povinnost má zaměstnavatel v rozsahu a v poměru, za který bude za takový pracovní úraz odpovídat podle obecně závazných právních předpisů.
6) Při vyslání zaměstnance na pracovní cestu do zahraničí bude mu poskytnuto stravné dle § 170 ZP.
Pracovní cesty. 1. Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
2. Poskytování cestovních náhrad v organizaci se řídí platnými ustanoveními zákoníku práce a platnými vnitřními předpisy zaměstnavatele vztahujícími se k poskytování cestovních náhrad zaměstnancům.
Pracovní cesty. Pokud by měl zaměstnanec práci vykonávat v jiném místě, než bylo určeno v pracovní smlouvě, jednalo by se o pracovní cestu, tedy o „časově omezené vyslání zaměstnance mimo sjednané místo výkonu práce.“64 I k vyslání zaměstnance na pracovní cestu je třeba jeho souhlasu. Pokud tedy zaměstnavatel vloží do pracovní smlouvy pouze jedno místo výkonu práce, popřípadě více míst, omezí tím svou územní pravomoc nad zaměstnancem, a za každé vyslání zaměstnance mimo pravidelné pracoviště nebo pracovní cestu, bude povinen poskytnout zaměstnanci cestovní náhrady dle § 152 ZP. Dohody o pracovních cestách a jejich náhradách je možno zakomponovat přímo do pracovní smlouvy. Pracovní smlouva tedy bude obsahovat obecný, paušální souhlas zaměstnance s vysláním na pracovní cesty. Podle názoru X. Běliny65 pak již nebude třeba následně řešit souhlas zaměstnance s jednotlivými konkrétními pracovními cestami, neboť ten už bude poskytnut ve smlouvě a zaměstnavatel může vysílat zaměstnance na pracovní cesty jednostranným pokynem. S tímto názorem se však neztotožňuji a domnívám se, že i přesto, že zaměstnanec poskytne generální souhlas v pracovní smlouvě, bude vyžadován jeho souhlas i s každou konkrétní pracovní cestou s ohledem na ust. § 42 ZP. Pro vyjádření souhlasu není zákoníkem práce požadována písemná forma, tudíž postačí souhlas ústní či konkludentní. V pracovní smlouvě je možno sjednat pravidelné pracoviště, které má význam pro určování cestovních náhrad. V praxi docházelo k případům, kdy místo výkonu práce bylo určeno velmi široce, aby se zaměstnavatel vyhnul uhrazení cestovních náhrad zaměstnancům, proto zákonodárce vložil do ZP ustanovení § 34a s cílem těmto praktikám předcházet.
Pracovní cesty. ČÁST ŠESTÁ - ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU