Společné otázky pro všechny informační povinnosti Vzorová ustanovení

Společné otázky pro všechny informační povinnosti. Co se týče všech informačních povinností včetně obecné dle § 1811, objevuje se v souvislosti s nimi termín „textová podoba“. Ta je dle § 1819 zachována, pokud jsou údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat. Lze se setkat s kritikou dualismu termínů „písemná forma“ a „textová podoba“. Například xxx. Xxxxxx k tomu uvádí: „Není v tomto směru předně úplně jasné, z jakého důvodu právotvůrce zavádí zcela nový pojem textové podoby, která není expressis verbis legis definována, jen je stanoveno, že je zachována, „jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat“. Nehledě na to, že „text“ je v obecném jazyce prakticky použitelný jako cizojazyčný ekvivalent výrazu „písmo“, je možno se ptát, jaký je vlastně právní rozdíl mezi „textovou podobou“ a písemností, resp. zákonem užívaným pojmem „písemné formy“. Obojí totiž musí umožňovat zachycení či fixaci textu (písemné informace) a u obojího je nutno postupovat tak, aby toto zachycení bylo trvalé, tj. aby bylo možno text opět zobrazit, resp. prokázat, že objektivně existuje nebo existoval.“122 S tím dle mého názoru nelze souhlasit. Je třeba si uvědomit, že se nejedná o právní jednání, tudíž nemůže být řeč o písemné formě. Jednak je k zachování písemné formy potřeba podpisu, a dále je písemná forma spojována s právním jednáním, tedy projevem vůle. Plnění informační povinnosti není projevem vůle. Jedná se toliko o výrok o faktickém stavu věci či o existenci práva. Zatímco obsahem informační povinnosti je deskriptivní věta, obsahem právního jednání je regulativ.123 V tomto světle se mi jeví pochopitelné terminologicky od sebe pojem „písemná forma“ a „textová podoba“ oddělit. Pochopitelně souhlasím, že se z čistě gramatického hlediska jedná o synonyma. Avšak, způsob jakým jsou oba termíny využity v NOZ jim dává pro účely tohoto zákona jiný význam opodstatňující užití jiného termínu. V souvislosti s tím považuji za vhodné připomenout další skutečnost. Chyba při informační povinnosti nemá vliv na platnost právního jednání, se kterým je a nemusí být (v případě, že jednání o uzavření smlouvy skončí toliko v předsmluvním jednání) spojena. Zatímco sankcí za vady právního jednání může být neplatnost takového jednání, vady plnění informační povinnosti jsou předpokladem pro vznik sankcí úplně jiného druhu. K nim patří například zánik práva podnikatele požadovat po spotřebiteli určité platby pramenící z § 1821 či prodloužení lhůty, během které může spotřebitel odstou...