Spotřebitelská kupní smlouva. Ochrana spotřebitele prochází na úrovni evropského práva dynamickým vývojem a jako taková přímo ovlivňuje právní řády členských států EU. Ochrana spotřebitele je tématem natolik stěžejním, že představuje jednu z hlavních politik EU. Vliv evropského práva je pro vnitrostátní legislativu nesporný, směrnice jsou přebírány do vnitrostátních řádů členských států. V důsledku příslušných novel občanského zákoníku došlo k recepci podstatné části spotřebitelských směrnic do právního řádu České republiky. Novelou č. 56/2006 bylo vloženo ustanovení § 51a ObčZ odkazující na evropský původ směrnic. 43 Postupnými novelizaci došlo k začlenění 6 směrnic do občanského zákoníku a v případě části směrnice o ochraně spotřebitele také do zákona o č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Důsledkem přijetí směrnic do vnitrostátního právního řádu je založení ochrany jednotlivce vůči státu z titulu odpovědnosti za škodu vzniklou neprovedením nebo špatným provedením směrnice, dovolání se přímých účinků směrnic pokud byly státem špatně provedeny nebo dovolat se eurokonforního výkladu vnitrostátního práva.44
Spotřebitelská kupní smlouva. V případě, že kupní smlouva je smlouvu spotřebitelskou, tj. uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnost na straně jedné a spotřebitelem na straně druhé, uplatní se na odpovědnost prodávajícího za vady úprava § 612 a násl. ObčZ o prodeji zboží v obchodě. Otázkou je, jestli se shora uvedená úprava použije i v případě, že kupujícím bude právnická osoba, tj. osoba, která není občanským zákoníkem považována za spotřebitele, neboť spotřebitelem může být pouze osoba fyzická. Podle názoru autora ano, neboť § 612 se zmiňuje pouze o prodávajícím – podnikateli, který zboží prodává v rámci své podnikatelské činnosti. Jestliže tedy kupujícím bude právnická osoba, která nebude podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 ObchZ, není důvod nepoužít i v těchto případech na vztah mezi kupujícím a prodávajícím zvláštní ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě. Rozdíly mezi odpovědností za vady v případě prodeje zboží v obchodě oproti nespotřebitelské smlouvě jsou dva:
Spotřebitelská kupní smlouva. Za spotřebitelskou smlouvu lze označit každý smluvní vztah, na nějž je nutno nahlížet jako na vztah zatížený profesionálním náhledem podnikatele oproti slabému postavení spotřebitele. Dle komentářové literatury se za rozhodující považuje postavení smluvních stran. Jestliže podnikatel vystupuje na jedné straně kupní smlouvy, kde, v rámci své podnikatelské činnosti prodává zboží spotřebiteli, je takový kontrakt považován za spotřebitelskou koupi (Tichý & Kocí, 2013). Spotřebitelské smlouvy nevytvářejí samostatný typ smluvních vztahů, pouze rozšiřují typové smlouvy existující a smlouvy inominátní, a to o regulační ustanovení související právě se stranou spotřebitele. Vzhledem k tomu, že zákon spotřebitelům garantuje jistou ochrannou funkci, byla tato úprava zákonodárci provedena pomocí právních norem kogentního charakteru (Tichý, 2014). Zcela evidentní je poté vázanost osoby podnikatele kogentními ustanoveními zákona, od kterých se nelze odchýlit. Za předpokladu, že by k takovému odchýlení ze strany podnikatele došlo, obsahuje NOZ ve svém ustanovení § 1812 odst. 2 sankci, jejímž obsahem je, že se k takovému jednání nepřihlíží. Podnikatel má dále vůči spotřebiteli zvýšenou poučovací povinnost, která se taktéž týká problematiky z vadného plnění (Tichý & Kocí, 2013). Za stěžejní princip spotřebitelského smluvního vztahu lze označit informační povinnost podnikatele, kterou musí vůči spotřebiteli splňovat. Nesplnění povinnosti s sebou přináší pro podnikatele potencionální nepříjemnosti. Jako příklad lze uvést ustanovení, kdy v důsledku toho, že podnikatel neposkytne informace spotřebiteli v dostatečné míře, nemá následně právo na náhradu nákladů vynaložených s vrácením daného zboží zpět podnikateli, jak to vyplývá z § 1832 odst. 3 NOZ. Mimo to, je dále podnikatel omezen v možnosti využití autonomie vůle, když není podnikateli dána možnost, aby se ve smluvní volnosti ve vztahu ke spotřebiteli libovolně odchyloval (Tichý & Xxxx, 2013).
Spotřebitelská kupní smlouva. Smlouva kupní, o dílo, případně jiné smlouvy dle občanského zákoníku, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel, resp. Prodávající.