Historický exkurs Vzorová ustanovení
Historický exkurs. Již v dobách starověku byly jednotlivými státy vytvářeny ozbrojené sbory určené pro boj s vnějším nepřítelem – armády. Jako prvořadý úkol jim příslušela vnější obrana státu a zároveň tyto sbory zajišťovaly vnitřní bezpečnost státu. Teprve s rozvojem organizace státu došlo ke specializaci jeho složek. Vedle vojska tak vznikly bezpečnostní sbory zaměřené na ochranu vnitřního klidu a pořádku. Mezi první, byť ne takto úzce orientované útvary, můžeme už v době 4. stol. př. n. l., zařadit skytské lučištníky působící v Athénách. V Římě tato činnost příslušela
1 ▇▇▇▇▇, P., ▇▇▇▇▇, L. Dějiny obecních policií. 1. vydání. Praha: POLICE HISTORY, 2004. ISBN 80-86477-26-6, s.16.
2 ▇▇▇▇▇▇▇▇▇, ▇. et al. Správní právo – zvláštní část. 6. doplněné vydání. Brno: MU 2009. ISBN 978- 80-210-4847-8, s. 68.
3 Tamtéž, s. 69. městským kohortám (cohortes urbanae), z armády vyčleněným oddílům, které za válečných tažení armády zůstávaly ve městě za účelem ochrany žen, dětí a majetku, a městským hasičům (cohortes vigilum)4. Až vývojem v průběhu století vznikly útvary specializované, ve středověku můžeme tedy nalézt městské žoldnéře, poprvé připomínané roku 1368. Ve Vídni byla roku 1529 zřízena městská garda Stadtguardia, další významná složka byla roku 1650 založená Rumorwache. Proti této stráži bylo závažným, až hrdelním zločinem, použití odporu. Roku 1776 byla provedena reforma vídeňské policejní stráže. Ta se stala vzorem pro vytváření obdobných složek na území mocnářství, od roku 1791 označovaných jako Vojenský policejní strážní sbor, byť by nebyl částí armády. V polovině 19. století v Rakousku-Uhersku vzniká nová složka – četnictvo. Nařízením císaře ▇▇▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇ ▇. se působení tohoto sboru rozšířilo na celé území říše; četnictvo se tak objevilo i v českých zemích. Období neoabsolutismu (50. léta 19. stol.) bylo ve znamení rozvoje státních bezpečnostních složek. Prudká změna následovala po roce 1859, po liberalizaci společenského zřízení, které znamenalo expanzi komunálního zřízení. V 70. létech 19. stol. došlo ke strukturalizaci, po níž je možné konstatovat, že bezpečnostní službu v terénu vykonávalo četnictvo, ve městech policie, která se dělila na státní a městskou5. V říjnu 1918 byla vytvořena samostatná Československá republika. Zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n. byl recipován dosavadní právní řád, včetně organizace státních policejních úřadů, četnických úřadů a obecní policie. Co se obecní policie v tomto období týče, je skutečností, že v této době se nejednalo, až na výjimky,...
Historický exkurs. Kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven byla do zákona o veřejném zdravotním pojištění začleněna novelou zákonem č. 200/2015 Sb.22 s účinností od 1. 9. 2015. Důvodová zpráva k zákonu č. 200/2015 Sb. neobsahuje odůvodnění přijaté právní úpravy, neboť ta nebyla součástí původního vládního návrhu zákona. Návrh ustanovení § 17 dost. 8 ZVZP byl součástí pozměňovacího návrhu obsaženého v usnesení č. 78 garančního výboru pro zdravotnictví. Usnesení bylo přijato na 19. schůzi výboru pro zdravotnictví konané dne 15. 4. 2015 (7. volební období PSP ČR).23 Zápisy z 18. a 19. schůze výboru pro zdravotnictví ze dnů 19. 3. 201524 a 15. 4. 201525, na kterých byl vládní návrh zákona projednán, diskusi k podanému pozměňovacímu návrhu nezachycují. Pojem majetková práva vztahující se k poskytování zdravotních služeb26 však zavedl do českého právního řádu s účinností od 1. 4. 2012 již zákon o zdravotních službách, který nahrazoval zákon o péči o zdraví lidu. Ustanovením § 18 odst. 3 ZZS byl nově stanoven postup pro podání žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb žadatelem, který nabyl majetková práva vztahující se k poskytování zdravotních služeb. Ustanovením § 23 odst. 3 ZZS byl nově stanoven postup pro podání žádosti o odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb zcizitelem majetkových práv vztahujících se k poskytování zdravotních služeb. Ustanovení § 23 odst. 3 věty poslední ZZS současně stanovilo příslušnému správnímu orgánu povinnost rozhodnout o udělení a odnětí oprávnění ke stejnému dni. Důvodová zpráva k ustanovení § 23 odst. 3 ZZS uvádí, že jsou jím „upraveny případy, kdy dochází ke smluvnímu 21 Podle § 1723 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1895 odst. 1 o. z. v případě závazků vznikajících na základě jiných právních skutečností, než je smlouva. 22 Zákon č. 200/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Historický exkurs. Vzhledem k tematickému zaměření práce, považuji za vhodné zařadit na úvod kapitolu, ve které se zaměřím na historický vývoj smlouvy o dílo a její podstatné náležitosti. Pojem smlouvy o dílo nelze bez zřetele k historickému vývoji systematicky zařadit. Třídění smluvních typů ve zvláštní části závazkového práva nevychází z vědecké klasifikace obsahu závazku, ale je výsledkem dlouhého historického vývoje.5 Co je identické po celou dobu existence smlouvy o dílo, je na jedné straně stojící zhotovitel s povinností provést dílo řádně včas a naproti němu stojící objednatel s povinností zaplatit za provedené dílo smluvenou cenu. Z původně jednotné úpravy smluv o činnosti pro druhé se ve většině evropských států vyčlenila úprava služebních smluv, jejichž režimu se vykonává závislá práce. Na našem území došlo k těmto změnám netradičním způsobem. Úprava služebních smluv je od roku 1965 zahrnuta do zákoníku práce, kde byly nahrazeny smlouvami pracovními. Nejde však o jedinou odlišnost našeho právního vývoje. Poznamenal jej také vliv hospodářského zákoníku a jeho složitá strukturace smluvních typů, mezi nimiž smlouva o dílo v klasickém pojetí upravena nebyla. Tento vývoj měl značný vliv i na současný právní stav. Jak se část odborníků shoduje, reforma soukromého práva v r. 1991, kdy došlo k duplicitní úpravě smlouvy o dílo, nebyla příliš šťastnou. Příčinou podle některých bylo: „neoproštění se od omylné myšlenky specifik zásadně odlišující právní vztahy v makroekonomice a od koncepce, ne níž stála paralela občanského a hospodářského zákoníku.6
Historický exkurs. „Dějiny člověka jsou dějinami pojmů, o které postupně rozšířil své znalosti“ (▇▇▇▇▇▇▇ ▇▇ ▇▇▇▇▇ ▇▇▇▇▇▇▇)
Historický exkurs. K této otázce je zapotřebí vyjádřit se trochu šíře. Rakouský trestní zákon z roku 1853 platný na našem území do roku 1950, vycházel při de- finici krádeže jako zločinu v § 174 z pevné částky, která vyjádřena v měně předválečné ČSR a uvedená výslovně v zákoně, činila 2 000 Kč. Určité škody nebylo třeba za přitěžujících okol- ností, např. byl-li čin spáchán se zbraní, případně se vyžadovalo způsobení škody 500 Kčs, pokud šlo o společné jednání dvou nebo více osob, šlo- li o krádež „v místě zasvěceném službám božím atd. Pro uložení těžkého žaláře se vyžadovalo způsobení škody 20 000 Kčs.“ Obdobně byly částky stanoveny pro další majetkové delikty, jako zpronevěra a další. Trestní zákon z roku 1950 tyto pevně určené škody zrušil a nahradil je obecnými pojmy, jako je větší škoda, značná škoda, škoda velkého roz- sahu. Současně ovšem tento zákon zavedl tzv. materiální pojetí trestného činu, tedy k trestnosti se vyžadovala společenská nebezpečnost a ▇▇▇▇- katuře bylo ponecháno určení obsahu těchto po- jmů.