Historický exkurs. Vzhledem k tematickému zaměření práce, považuji za vhodné zařadit na úvod kapitolu, ve které se zaměřím na historický vývoj smlouvy o dílo a její podstatné náležitosti. Pojem smlouvy o dílo nelze bez zřetele k historickému vývoji systematicky zařadit. Třídění smluvních typů ve zvláštní části závazkového práva nevychází z vědecké klasifikace obsahu závazku, ale je výsledkem dlouhého historického vývoje.5 Co je identické po celou dobu existence smlouvy o dílo, je na jedné straně stojící zhotovitel s povinností provést dílo řádně včas a naproti němu stojící objednatel s povinností zaplatit za provedené dílo smluvenou cenu. Z původně jednotné úpravy smluv o činnosti pro druhé se ve většině evropských států vyčlenila úprava služebních smluv, jejichž režimu se vykonává závislá práce. Na našem území došlo k těmto změnám netradičním způsobem. Úprava služebních smluv je od roku 1965 zahrnuta do zákoníku práce, kde byly nahrazeny smlouvami pracovními. Nejde však o jedinou odlišnost našeho právního vývoje. Poznamenal jej také vliv hospodářského zákoníku a jeho složitá strukturace smluvních typů, mezi nimiž smlouva o dílo v klasickém pojetí upravena nebyla. Tento vývoj měl značný vliv i na současný právní stav. Jak se část odborníků shoduje, reforma soukromého práva v r. 1991, kdy došlo k duplicitní úpravě smlouvy o dílo, nebyla příliš šťastnou. Příčinou podle některých bylo: „neoproštění se od omylné myšlenky specifik zásadně odlišující právní vztahy v makroekonomice a od koncepce, ne níž stála paralela občanského a hospodářského zákoníku.6
Historický exkurs. Pokud by jsme měli zkoumat postupný vývoj smlouvy kupní, jakožto předchůdce souiasné smlouvy o prodeji podniku, je nezbytné zaiít přinejmenším u římského práva. Vzhledem k tomu, že cílem mé diplomové práce není pouze historie smlouvy o prodeji podniku, omezím se pouze na letmí nástin tohoto vývoje. Římské právo, které položilo základy souiasnému evropskému právu, upravovalo smlouvu trhovou (emptio-venditio), jako smlouvu o výměně věci za peníze. Jednalo se o reálný kontrakt, jež byl realizován až ve chvíli faktického předání věci. Jednalo s též o synallagmatický závazek.1 Další významná etapa byla odstartována přijetím Všeobecného obchodního zákoníku (ADHGB) ze 17. prosince 1862 a to pod iíslem 1/1863 ř. z., jež platil v Habsburské monarchii. Velkým problémem však bylo, že neplatil v Uhrách, kde byl přijat obchodní zákoník podle návrhu profesora Xxxxxxx Xxxxxxxx a to v roce 1875.2 Ve všeobecném obchodním zákoníku byla pro naše úiely hlavním institutem smlouva trhová jejíž podstatou bylo dodání zboží podatelem v kvalitě a množství sjednané ve smlouvě a převzetí zboží kupitelem, přiiemž převzetí se muselo shodovat s tradicí. Podatel nesl útraty odevzdání zboží, kupitel nesl náklady převzetí. Předmětem koupi mohly být i jiné majetkové hodnoty, které nebyly zbožím, například pohledávky. Nemovitosti byly jako předmět koupě vylouieny.3 Se vznikem Československé republiky, která vznikla dne 28. října 1918 byla přijata i takzvaná recepiní norma publikovaná
Historický exkurs. K této otázce je zapotřebí vyjádřit se trochu šíře. Rakouský trestní zákon z roku 1853 platný na našem území do roku 1950, vycházel při de- finici krádeže jako zločinu v § 174 z pevné částky, která vyjádřena v měně předválečné ČSR a uvedená výslovně v zákoně, činila 2 000 Kč. Určité škody nebylo třeba za přitěžujících okol- ností, např. byl-li čin spáchán se zbraní, případně se vyžadovalo způsobení škody 500 Kčs, pokud šlo o společné jednání dvou nebo více osob, šlo- li o krádež „v místě zasvěceném službám božím atd. Pro uložení těžkého žaláře se vyžadovalo způsobení škody 20 000 Kčs.“ Obdobně byly částky stanoveny pro další majetkové delikty, jako zpronevěra a další. Trestní zákon z roku 1950 tyto pevně určené škody zrušil a nahradil je obecnými pojmy, jako je větší škoda, značná škoda, škoda velkého roz- sahu. Současně ovšem tento zákon zavedl tzv. materiální pojetí trestného činu, tedy k trestnosti se vyžadovala společenská nebezpečnost a xxxx- katuře bylo ponecháno určení obsahu těchto po- jmů.
Historický exkurs. „Dějiny člověka jsou dějinami pojmů, o které postupně rozšířil své znalosti“ (Xxxxxxx xx Xxxxx Xxxxxxx)
Historický exkurs. Kontraktační povinnost zdravotních pojišťoven byla do zákona o veřejném zdravotním pojištění začleněna novelou zákonem č. 200/2015 Sb.22 s účinností od 1. 9. 2015. Důvodová zpráva k zákonu č. 200/2015 Sb. neobsahuje odůvodnění přijaté právní úpravy, neboť ta nebyla součástí původního vládního návrhu zákona. Návrh ustanovení § 17 dost. 8 ZVZP byl součástí pozměňovacího návrhu obsaženého v usnesení č. 78 garančního výboru pro zdravotnictví. Usnesení bylo přijato na 19. schůzi výboru pro zdravotnictví konané dne 15. 4. 2015 (7. volební období PSP ČR).23 Zápisy z 18. a 19. schůze výboru pro zdravotnictví ze dnů 19. 3. 201524 a 15. 4. 201525, na kterých byl vládní návrh zákona projednán, diskusi k podanému pozměňovacímu návrhu nezachycují. Pojem majetková práva vztahující se k poskytování zdravotních služeb26 však zavedl do českého právního řádu s účinností od 1. 4. 2012 již zákon o zdravotních službách, který nahrazoval zákon o péči o zdraví lidu. Ustanovením § 18 odst. 3 ZZS byl nově stanoven postup pro podání žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb žadatelem, který nabyl majetková práva vztahující se k poskytování zdravotních služeb. Ustanovením § 23 odst. 3 ZZS byl nově stanoven postup pro podání žádosti o odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb zcizitelem majetkových práv vztahujících se k poskytování zdravotních služeb. Ustanovení § 23 odst. 3 věty poslední ZZS současně stanovilo příslušnému správnímu orgánu povinnost rozhodnout o udělení a odnětí oprávnění ke stejnému dni. Důvodová zpráva k ustanovení § 23 odst. 3 ZZS uvádí, že jsou jím „upraveny případy, kdy dochází ke smluvnímu 21 Podle § 1723 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1895 odst. 1 o. z. v případě závazků vznikajících na základě jiných právních skutečností, než je smlouva. 22 Zákon č. 200/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.