Trvání pracovního poměru. Jednou z nejčastějších náležitostí, kterou pracovní smlouva obsahuje, je vymezení trvání pracovního poměru. Již ze samotné dikce ustanovení § 39 odst. 1 ZP plyne, že zákoník práce upřednostňuje trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Ačkoliv tedy podle uvedeného ustanovení zákoníku práce není v případě sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou nutné v pracovní smlouvě trvání pracovního poměru uvádět, je v praxi zcela běžné, že pracovní smlouva obsahuje ujednání, že pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou, což lze přičíst snaze o zvýšení právní jistoty stran pracovní smlouvy, ačkoliv je takové ustanovení pracovní smlouvy absolutně nadbytečné. V případě, že však strany chtějí uzavřít smlouvu na dobu určitou, je nutné toto v pracovní smlouvě uvést, a to společně s přesným vymezením, kdy takový pracovní poměr zanikne. Samotné vymezení, kdy pracovní poměr skončí, však není nutné upravit pouze určením přesného dne, měsíce a roku. S ohledem na to, že pro stanovení konce pracovního poměru nestanovuje zákoník práce žádná pravidla, je možné konec pracovního poměru spojit s dobou trvání určitých prací (např. vlekař v době lyžařské sezony), či jakoukoliv objektivní skutečností, když o době, kdy nastane, nemusí mít strany při jejím sjednání jistotu, ovšem musí být zřejmé, že skutečně nastane.168 Za platně vymezenou dobu trvání pracovního poměru lze podle judikatury považovat i dobu trvání pracovního poměru do návratu zaměstnankyně z mateřské dovolené a rodičovské dovolené, nejdéle však na dobu do tří let věku jejího dítěte.169 K druhému uvedenému je však nutné dodat, že zaměstnankyně zásadně nastupuje mateřskou dovolenou již před
Trvání pracovního poměru. Pracovní poměr založený touto smlouvou je sjednán na dobu neurčitou/určitou, a to do …