Ujednání o délce pracovní doby. Dle zákoníku práce je maximální možná týdenní délka pracovní doby 40 hodin. Jedná se o ustanovení relativně kogentní, tudíž si strany mohou v pracovní smlouvě sjednat pracovní dobu kratší, ujednání pracovní doby nad 40 hodin však zákoník práce neumožňuje. Pro ujednání o kratší pracovní době je však souhlasu obou účastníků, tedy zaměstnance i zaměstnavatele. V ust. § 79 zákoníku práce je kromě obecného rozsahu délky pracovní doby taktéž uvedeno, že u určitých profesí, či směnného provozu je tato maximální možná délka kratší. Konkrétně se jedná o : 37,5 hodin týdně u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu a také u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem. 38,75 hodin týdně pak zákoník práce stanoví pro zaměstnance s dvousměnným pracovním režimem. Za určitých okolností je zaměstnanec povinen umožnit svému zaměstnanci pracovat pouze kratší dobu. Toto upravuje zákoník práce v ust. § 241 odst. 2, který konkrétně říká, že v případě, že zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o převážně nebo úplně bezmocnou fyzickou osobu, požádá o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. Tento nárok zaměstnance, pokud zaměstnavatel odmítne vyhovět, je soudně vymahatelný. Judikatura se mnohokrát zabývala pojmem vážné provozní důvody. Významným judikátem v této oblasti byl rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2003, který řekl : „Pro posouzení vážnosti provozních důvodů ve smyslu ustanovení § 156 odst. 2 zákoníku práce z roku 1965 (§ 241 odst. 2 zákoníku práce) je rozhodující zejména vyhodnocení, jak významný by představovala zásah do provozu zaměstnavatele skutečnost, že by zaměstnankyni byla povolena požadovaná kratší pracovní doba nebo jiná vhodná úprava pracovní doby, ve srovnání se stavem, kdy pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu. Pouze v případě, že by tím byl znemožněn, narušen nebo vážně ohrožen řádný provoz (plnění úkolů nebo činnosti) zaměstnavatele, lze dovodit, že vyhovění žádosti zaměstnankyně pečující o dítě mladší 15 let nebo těhotné zaměstnankyně o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby brání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele.“45 Strany si mohou v rámci 40 hodinového rozvržení praco...
