Obsah pracovní smlouvy. V ČR je obsah pracovní smlouvy ponechán v dispozici účastníků, je dána základní forma pracovní smlouvy a jsou zakotveny podstatné náležitosti, jež nesmějí ve smlouvě chybět, i když o jejich obsahu ZP více neuvádí. Ve VB je situace odlišná. Obsahem pracovní smlouvy jsou zde "terms", neboli smluvní podmínky. Rozlišují se zákonné podmínky (statute terms), výslovné podmínky (express terms), implikované podmínky (implied terms) a podmínky inkorporované (incorporated terms). Zákonné podmínky jsou takové, které jsou obsaženy v různých právních předpisech a jsou součástí každé pracovní smlouvy, aniž by musely být výslovně ujednány. Musejí se ex lege dodržovat, aniž by se na nich účastníci museli shodnout. Jako příklad je možno uvést maximální týdenní délku pracovní doby, která je dle The Working Time Regulations 1998, 48 hodin týdně. Čímž VB využívá maximální možné délky pracovní doby, stanovené směrnicí o pracovní době. Za výslovné podmínky se považují ujednání smluvená přímo účastníky toho kterého pracovního poměru a je pouze v dispozici stran, jaké podmínky do pracovní smlouvy zapracují. Tedy všechny výslovně dohodnuté podmínky. S ohledem na zásadu smluvní volnosti si zaměstnanec se zaměstnavatelem mohou sjednat různé podmínky, za předpokladu, že nebudou odporovat právním předpisům. Typicky to bude například doba trvání pracovního poměru, sjednání místa výkonu práce nebo sjednání výše mzdy. Inkorporované podmínky budou součástí pracovní smlouvy, pokud na ně bude sama smlouva odkazovat. Tak může například zaměstnavatel v pracovní smlouvě odkázat na vnitřní předpis či provozní řád, kterým se řídí jeho zaměstnanci, aniž by se tyto podmínky musely jednotlivě zapracovat do pracovní smlouvy. Může se taktéž jednat o podmínky stanovené v příručkách pro zaměstnance nebo kolektivních dohodách. Implikované podmínky se dle rozhodovací praxe soudů nachází v každé pracovní smlouvě, aniž by je strany sjednaly. Pokud si strany nesjednaly některé podmínky ve smlouvě, common law vyplní tuto mezeru implicitními podmínkami. Jak bylo stanoveno v Xxxxx v. British Steel Corporation, funkcí soudních implikací je napravit očividné přehlédnutí.104 Soud zjišťuje při sporu existenci implikovaných podmínek např. "Oh, of course!" testem. Těchto podmínek je celá řada. Mezi ty klasické, které stanoví common law, patří např. povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnanci práci, povinnost zachovávat loajalitu, přičemž její porušení je častým důvodem rozvázání pracovního poměru, jako tomu
Obsah pracovní smlouvy. Některé náležitosti pracovní smlouvy jsou obligatorní a jsou dány přímo zákoníkem práce. Další ujednání v pracovní smlouvě záleží přímo na vůli a zájmu subjektů této smlouvy. K nezbytným náležitostem patří dle ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce druh práce, na který je fyzická osoba přijímána do pracovního poměru, místo nebo místa výkonu práce a den nástupu do práce. Ten je důležitý také proto, že tento den je dnem začátkem pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. K dalším ustanovením pracovní smlouvy je možné uvést například to, že si subjekty mohou sjednat pracovní poměr na dobu určitou, zkušební dobu, mohou si ujednat kratší pracovní dobu než je 40 hodin týdně, zároveň ve smlouvě může být uvedena mzda náležející zaměstnanci, či je možno zakomponovat také konkurenční doložku. Jak jsem již dříve uvedla, pracovní smlouva se uzavírá vždy písemně.
Obsah pracovní smlouvy. Obsah pracovní smlouvy tvoří práva a povinnosti subjektů. Jelikož pracovní smlouva je nejobvyklejší způsob založení pracovního poměru, je nutné, aby obsahovala určité náležitosti. Podmínkou pro založení pracovní smlouvy je sepsání zákonem daných náležitostí. Mezi tyto zákonné náležitosti podle § 34 zákoníku práce patří: • druh práce, • místo nebo místa výkonu práce, • den nástupu do práce. Obsahem pracovní smlouvy mohou být i smluvní náležitosti, na kterých se obě strany pracovního poměru dohodnou. Jedná se například o délku zkušební doby, výši mzdy či délku pracovní doby.
Obsah pracovní smlouvy. Jako každý právní úkon, musí i pracovní smlouva splňovat zákonné náležitosti právního úkonu. Pro uzavření platné pracovní smlouvy je však navíc nutné splnit podmínku zákonem požadovaných náležitostí jejího obsahu. Obsahem každého právního vztahu, tedy i pracovního poměru, jsou práva a povinnosti jeho subjektů. Smlouva je pak projevem vůle, kterým jsou tato práva a povinnosti vymezována. Specifikem pracovní smlouvy je skutečnost, že kromě projevu vůle, ovlivňují její obsah i kogentní ustanovení zákoníku práce. Ten ve svém § 34 odst.1 vymezuje podstatné náležitosti obsahu. Z tohoto důvodu tedy můžeme náležitosti pracovní smlouvy rozdělit na podstatné (označované někdy jako zákonné či nezbytné) a ostatní (nebo též smluvní či doplňkové). Tyto ostatní náležitosti lze dále rozdělit na ty, které jsou v zákoníku práce upravené (dispozitivními nebo relativně kogentními normami), a na náležitosti, které nejsou pracovním právem upraveny vůbec. Neurčitost nebo absence jakékoliv podstatné náležitosti způsobuje neplatnost celé pracovní smlouvy. Pokud je však neplatné některé z ostatních ujednání, které lze od obsahu smlouvy oddělit, nezakládá tato skutečnost neplatnost celé smlouvy, ale pouze tohoto konkrétního ujednání.
Obsah pracovní smlouvy