Ujednání o kratší pracovní době. Délka pracovní doby je zákoníkem práce určena prostřednictvím časových jednotek (hodin) a ve vztahu ke kalendářnímu období (týdny). Přestávky v práci na jídlo a oddech se do pracovní doby nezapočítávají, a proto někdy také hovoříme o tzv. čisté pracovní době. Pracovní doba je stanovena zákoníkem práce jako doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, tzn. například i drží-li pracovní povinnost na pracovišti (§ 78 odst. 1 ZP). Tato definice je úplnou transpozicí čl. 2 odst. 1 směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2003/88/EC, o některých aspektech úpravy pracovní doby.78 Délka stanovené pracovní doby činí 40 hodin týdně (§ 79 odst. 1 ZP)79. Jde tedy o kogentní ustanovení. Určité skupiny zaměstnanců jsou ovšem zákoníkem práce zvýhodněny, evidentně s ohledem na náročnost pracovní pozice, resp. méně příznivé pracovní podmínky, tzn. u pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně, u pracujících s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem, kde stanovená pracovní doba čin 37,5 hodiny týdně a s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně. V tomto případě hovoříme o tzv. zkrácené pracovní době. Pokud by si účastníci vztahu tuto dobu nedohodli nebo dohodli vyšší než stanovenou v zákoníku práce, platí ustanovení zákoníku práce. Od zkrácené pracovní doby je nutno odlišovat kratší pracovní dobu, v praxi často označovanou jako „zkrácený pracovní úvazek“ či „práce na částečný úvazek“. V případě zkráceného pracovního úvazku se jedná o pracovní dobu, která byla sjednána mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a při níž zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. V tomto případě tedy nejde o stanovenou týdenní pracovní dobu (úplnou pracovní dobu), nýbrž o tzv. neúplnou pracovní dobu.80 Z uvedeného vyplývá, že tato kratší pracovní doba může být uzavřena na základě domluvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to pouze v pracovní smlouvě či jiné individuální dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a nikoliv tedy na základě jednostranného aktu zaměstnavatele. Z požadavku dvoustranného právního jednání v případě sjednání kratší pracovní doby taktéž odvozujeme, že takto sjednanou pracovní dobu v pracovní smlouvě nebo jiné dohodě, nelze bez souhlasu zaměstnance opět rozšířit, leda by zaměstnanec předem s opětovným...
Ujednání o kratší pracovní době. 4. mzdová ujednání Novelou zákoníku práce, zákonem č. 155/2000Sb., s účinností od 1.1.2001, byla do zákoníku práce (§ 29 odst. 2) vložena další náležitost, kterou lze v pracovní smlouvě ujednat, a to konkurenční ujednání (konkurenční doložku). Všechny tyto ostatní náležitosti, spolu s podstatnými náležitostmi, tvoří obsahovou stránku pracovní smlouvy. Ostatní náležitosti však nejsou nutnou součástí obsahu pracovní smlouvy, záleží na stranách pracovní smlouvy, zda tyto náležitosti sjednají či nikoliv. Kromě těchto, které jsem jmenoval, si strany mohou, v rámci smluvní volnosti, sjednat i další, na kterých mají zájem (např. povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu práce a jiné další).