Zařazení pracovního práva do systému práva. V důsledku přijetí nového zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb., se přiblížilo pracovní právo k soukromému právu, hlavně k právu občanskému. Starý zákoník práce, zákon č. 65/1965 Sb., reguloval pracovněprávní vztahy, na které nebyla možnost uplatnit ustanovení občanského zákoníku. Za těchto okolností byla omezována pružnost pracovního práva a omezován rozsah smluvní volnosti. Vztah mezi novým Zákoníkem práce a Občanským zákoníkem byl původně koncipován na 22 XXXXXX, Xxxxxxxx a Xxx XXXXXX. Pracovní právo. 7. doplněné a podstatně přepracované vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2017. Academia iuris (C.H. Xxxx). ISBN 978-80-7400-667-8, STR. 26, 27 23 XXXXXX, Xxxxxxxx a Xxx XXXXXX. Pracovní právo. 7. doplněné a podstatně přepracované vydání. V Praze: X.X. Xxxx, 2017. Academia iuris (C.H. Xxxx). ISBN 978-80-7400-667-8, STR. 28, 29 bázi delegované působnosti. Pracovněprávní úprava a občanský zákoník jsou ve vztahu subsidiarity, která je běžná ve všech zemích EU.24 Zákoník práce č. 262/2006 v § 1 vymezuje základní obsah tohoto zákona. Zákoník práce je hlavní předpis pracovního práva, jenž reguluje vztahy, které vznikají závislou prací. Tyto vztahy se nazývají pracovněprávní. U zaměstnavatele a zaměstnance musí působit autonomie vůle, rovnost stran a smluvní volnost, tyto strany sami rozhodují a nabývají práv a povinností svým jednáním. Pracovněprávní vztahy lze dělit na 3 skupiny, jedná se o individuální, kolektivní a právní vztahy, které vznikají zaměstnaností. Kolektivní pracovněprávní vztahy zahrnují pracovní podmínky zaměstnanců a povinnosti, práva zaměstnavatelů a zástupci zaměstnanců. Zákoník práce implementuje také předpisy EU. Jde o směrnice EU upravující pracovněprávní vztahy. Dále zpracovává i právní vztahy vznikající ještě před vznikem pracovního poměru či právním vztahem, které je založený dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zde jde o práva a povinnosti smluvních stran, kdy je v pozici první zaměstnavatel a na straně další uchazeč o zaměstnání. Zákoník také upravuje práva a povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanci při plnění režimu dočasně práce neschopného zaměstnance. Ve skutečnosti se jedná o zaměstnance, který má být v místě, jenž mu nařídil ošetřující lékař, který mu také vystavil pracovní neschopnost. Zaměstnavatel má právo činit kontroly. Za nedodržení povinnosti, lze zaměstnanci zmenšit či nepřiznat náhradu mzdy nebo je možné mu dát výpověď.25
