ZKOUMÁNÍ, JAK SE STRANY ODCHÝLILY OD DISPOZICE A V JAKÉM POSTAVENÍ JEDNALY. Kromě posouzení, zdali se ujednání stran odchyluje od dis- pozitivní právní normy, je tak třeba v případě konkrétních ujednání stran hodnotit, zda způsob, jakým se strany od dis- pozitivní právní úpravy odchýlily, není vzhledem k okolnos- tem věci (z jiného důvodu) zákonem zakázán nebo se příčí dobrým mravům. Přitom je třeba hodnotit i okolnost, v jakém právním postavení strany ujednání uzavřely. Zdali v rovném postavení dvou podnikatelů nebo zdali je jedna ze stran v po- stavení slabší strany, ať už spotřebitele, nebo slabší strany podnikatele. V takovém případě je třeba poměřovat konkrét- ní ujednání stran zákonnými pravidly, zejména § 433 ObčZ, jde-li o podnikatele slabší stranu, a § 1810 a násl. ObčZ, jde-li o spotřebitele, tedy zdali ujednáním nedochází ke zneužití postavení podnikatele na úkor slabší strany. Jsou-li přitom právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Případný zá- věr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného pří- padu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení ob- čanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (např. uvedená právní úprava ochrany slabší strany).30
