Závěr kapitoly. Pojem podniku je velmi významný z hlediska obchodního práva. Jeho pojetí určuje, zda bude subjektem právních vztahů či jejich předmětem. V pojetí účinného ObchZ, rekodifikaci i ve slovenské úpravě je podnik (závod) považován za předmět právních vztahů. dispozice s podnikem. Významnou částí kapitoly bylo i pojednání o výkladu § 67a ObchZ, který stanoví požadavek souhlasu valné hromady či společníků pro určité dispozice s podnikem. Ačkoli bylo uvedené ustanovení několikrát novelizováno, stále je lze považovat za nedokonalé a poskytující více otázek než odpovědí. Není třeba jasné, proč zákonodárce vyžaduje souhlas společníků či valné hromady se smlouvou o nájmu podniku, ale již ne se smlouvou o výpůjčce či leasingu podniku. Otázku, zda je třeba takového souhlasu i ke změnám smluv uvedených v hypotéze § 67a ObchZ, je třeba na základě teleologického výkladu zodpovědět kladně, aby bylo zabráněno obcházení zákona. Jaké jsou právní následky absence uvedeného souhlasu, rovněž neupravuje zákon. Proto je odpověď třeba hledat v judikatuře, která pro tento případ dovodila neúčinnost uvedených smluv. Zajímavé je v tomto ohledu srovnání s rekodifikací a slovenskou úpravou, protože ani jedna z úprav neobsahuje ustanovení obdobné § 67 ObchZ. Pouze některé z dispozic s podnikem nebo jeho částí svěřuje do obligatorní působnosti valných hromad kapitálových obchodních společností a členské schůze družstva.
Závěr kapitoly. Pojmovým znakům smlouvy musejí strany věnovat značnou pozornost, pokud se chtějí vyhnout případným obtížím s neplatností smlouvy, resp. jejím neuzavřením. Smlouva o prodeji podniku se liší od jiných smluvních typů jak specifickým předmětem, tak i navazujícími souvislostmi, například principem komplexnosti. Vyjma prvního pojmového znaku, identifikace smluvních stran, je o všech dále pojednáno v následujících kapitolách. Pro smlouvu o prodeji podniku je ex lege vyžadována písemná forma. Na základě nedávného nálezu ÚS lze jasně tvrdit, že písemná forma je vyžadována i ke změně či zrušení této smlouvy.
Závěr kapitoly. Přechod práv a závazků se obecně řídí principem komplexnosti. Podle toho principu přecházejí na kupujícího všechny práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Tento princip však neplatí absolutně, protože z něj existují výjimky formulované zejména soudní praxí. Těmito výjimkami jsou veřejnoprávní oprávnění (typicky živnostenské oprávnění) a povinnosti (např. daňové), nárok společnosti na náhradu škody vůči statutárnímu orgánu v souvislosti s výkonem této funkce atd. Ze zákona přitom vyplývá, že nepřechází právo na autorství, neboť to odporuje jeho povaze. Automaticky nepřechází na kupujícího ani obchodní firma, nicméně zákon dává stranám možnost výslovně se dohodnout na opačném řešení.
Závěr kapitoly. Podle mého názoru je velice dobře, že zákonodárce, vzhledem k odlišnosti smlouvy o prodeji podniku od jiných smluvních typů, stanovil u této smlouvy odlišnou úpravu odporovatelnosti od obecné úpravy v OZ. Například upuštění od požadavku, aby věřitelova pohledávka byla vymahatelná, je zejména s ohledem na jeho judikaturní výklad velmi výhodnou odchylkou.
Závěr kapitoly. Kupní cenu mohou strany smlouvy o prodeji podniku sjednat dvěma způsoby. Buď přesně, nebo dohodou o jejím dodatečném určení. Žádnou jinou možnost nemají. Z judikatury přitom vyplývá, že druhým uvedeným způsobem je možné kupní cenu sjednat jako rozdíl veškerých aktiv a pasiv, které jsou předmětem smlouvy. Vzhledem k náročnosti problematiky stanovení hodnoty podniku lze stranám doporučit, aby jeho hodnotu nechaly stanovit znalcem důvěryhodným pro obě strany. Toto doporučení je samozřejmě vhodné učinit i u jiných dispozic, jimiž je dosahováno podobného cíle.
Závěr kapitoly. S převzetím věcí zahrnutých do prodeje souvisí povinnost smluvních stran vyhotovit zápis o převzetí. Převzetím věcí rovněž přechází nebezpečí škody na věci. Ačkoliv je možné ve smlouvě tento následek vyloučit, osobně bych to stranám nedoporučoval. Z toho důvodu, že podle ustanovení donucující povahy přechází okamžikem účinnosti smlouvy vlastnické právo k movitým věcem a nemovitostem, jež nejsou evidovány v katastru nemovitostí. Mimo to slouží zápis o převzetí jako důkaz o řádném převzetí věcí zahrnutých do prodeje, navíc má prodávající povinnost nejpozději v tomto zápise upozornit kupujícího na chybějící a vadné věci.
Závěr kapitoly. Prodej části podniku je problematikou, kde stále chybí odpověď na velmi důležitou otázku. Otázku, co přesně je částí podniku ve smyslu § 487 ObchZ, tedy co se rozumí 136 Tamtéž, s. 27 - 30.
Závěr kapitoly. Vklad podniku do základního kapitálu je poměrně složitý proces, při jehož úspěšném dokončení vkladatel získává účast na společnosti. Je nezbytné písemně vyhotovit několik právních úkonů v jednotlivých fázích vkladu podniku. Je velmi důležité, aby osoby zúčastněné na tomto procesu postupovaly velmi pečlivě a nepovrchně, když chyby v tomto procesu mohou způsobit, že založená společnost nevznikne. Za významné v tomto procesu považuji obligatorní vyhotovení znaleckého posudku znalcem nezávislým na společnosti. Tento posudek je závazný, na jeho základě je podnik oceněn a určena výše vkladu. Velkou relevanci má i povinnost vkladatele a správce vkladu uzavřít smlouvu o vkladu podniku, na kterou se přiměřeně použijí ustanovení o smlouvě o prodeji podniku. V častých případech, kdy bude součástí podniku nemovitost, musí 151 XXXXXX, Milan. Nad niektorými zmenami obchodného zákonníka po 1. januári 2008. In XXXXXXX, Xxxxxxxxx (ed). Obchodné spoločnosti. Aktuálné otázky a problémy. Plzeň: Xxxx Xxxxx, 2008, s. 273.